Článek
Současné stesky solárních lobbistů Evropské komisi (EK), že jejich nadprodukce v důsledku zlobbované dotační podpory vlád řady zemí dle direktiv EK jim nezaručuje zisky (v dopise skryté pod neuvěřitelným pokryteckým voláním, že solární energií se „plýtvá“), je dokladem rychlého rozkladu svobodné tržní ekonomiky v klimatické politice vedení Evropské unie. Hystericky a iracionálně vedený boj proti sodovkovému plynu CO2 má tak zajistit garantované zisky solárním výrobcům a oligarchům, zato má udělat pořádnou díru do rozpočtu všech ostatních spotřebitelů, v prvé řadě průmyslovým podnikům, v podobě volání po zaručených výkupních cenách a kompenzacích při nucené odstávce nadbytečného letního výkonu.
Česká republika v živelném rozvoji solárních zdrojů (letos má přibýt nová jmenovitá kapacita až 1 GW celkem na více než 3 GW) tak opakuje tragické omyly německé zelené tranzice jménem Energiewende, která přinesla energetickou krizi v podobě vypínání stabilních zdrojů (6 zrušených posledních jaderných elektráren od roku 2021) a slepou sázku na přerušovanou energii ze slunce a větru. Němci jich mají už dvakrát více než špičkový výkon jejich elektroenergetické soustavy 75 GW. Přitom západní energetičtí experti už roky varují, že překročí-li kapacita občasných zdrojů energie (OZE) 10 % energetického mixu země, nastává kanibalizace zdrojů. Přesně na to si nyní vlastně stěžují evropští solární lobbisté včetně tuzemských.
Stačí se podívat na statistiku elektroenergetiky ČR v prvním čtvrtletí 2023 na webu Energetického regulačního úřadu (www.eru.cz): solární zdroje o velikosti už větší než JE Temelín vyprodukovaly letos v lednu 0,6 % potřebné elektřiny, ovšem z uhlí pocházelo 46 procent, z jádra 40 procent. Má-li být výroba energie z uhlí - jak v interview pro portál www.info.cz varoval nedávno majitel druhé nejvýznamnější energetické firmy v zemi Pavel Tykač - ekonomicky zničena plánovaným růstem ceny emisních povolenek (od ledna 2024 se opět zásadně sníží objem a tedy i zvýší cena povolenek), co nahradí tedy bezmála polovinu zimní produkce elektřiny (nemluvě o centrálně dodávaném teple z uhlí pro 4 miliony Čechů)? I kdyby se zvýšila instalovaná kapacita solárů 10krát a přibylo i něco z větru, bude nám v nejnáročnějším období roku chybět asi 40 % stabilních zdrojů elektřiny. Přitom i státní firma ČEPS upozornila, že chybějící elektřinu nebude asi ani odkud dovézt. Ovšem zásadním efektem dotační ofenzívy OZE je dle zmíněné analýzy ČEPS prudký růst nákladů na posílení elektroenergetické sítě v hodnotě 400 miliard korun a tím také růst ceny v tzv. regulované složce ceny elektřiny na násobky proti dnešku.
Souboj o kapsy spotřebitelů tedy opět vrcholí v podobě snahy o garantované zisky pro již bohatě dotované české solárníky, kteří mají v létě nepotřebnou nadprodukci a v zimním období nejsou s to dodat tolik potřebnou energii. Přitom požadavek řádně spravovaného státu na každého producenta elektřiny by měl být totožný: musí nést odpovědnost za odchylku produkce, svou produkci bude obchodovat jako ostatní na burze, zajistí stabilitu sítě poskytováním regulační energie a bude energii dodávat v režimu 24/7. Pokud toho nejsou schopny, jsou nadbytečným, okrajovým zdrojem.
Prezident USA Ronald Reagan kdysi shrnul pohled na ekonomickou politiku vlády svého předchůdce z Demokratické strany Jimmyho Cartera, do ironické definice: „Pokud se to hýbe, musí se to zdanit. Jestli se to hýbe i potom, je potřeba to zregulovat. Když se to přestane hýbat, musí se to dotovat.“
Ne, opravdu nemusíme mít obavy, že by si někdo R. Reagana, jehož výrok byl často zcela mylně interpretován jako princip jeho hospodářské politiky, vzal v české ekonomice potřebného osekání rozbujelého státu, zdeformujících dotací a snížení daní za vzor. O to více se musíme obávat, co zapříčiní neblahý živelný rozvoj masivně dotovaných zdrojů v energetice. To, že soláry a podobné OZE snížení cen energie nepřinese, ba právě naopak, už musí být zřejmé každému občanu i podnikateli. Kdy si to uvědomí vláda této republiky?
