Článek
Mít premiérské ambice je pochopitelná věc, a to bez ohledu na loajalitu k politickým partnerům, která je iluzorní. Protože touha vládnout je silnější a v politice skuteční přátelé sotva existují. Rozhodující jsou ale výsledky voleb, kdy se kůže medvěda dělí až po jeho ulovení. To platí pro ambice německých, českých či jiných politiků v zavedených demokraciích.
Po 23 letech tak dnes končí politická kariéra Roberta Habecka, který 2. září oslaví 56. narozeniny a který svou stranu Zelených dovedl až na politické výsluní v kabinetu socialistického kancléře Olafa Scholze. Ovšem v předčasných parlamentních volbách se nenaplnily ambice Zelených, kteří s 11,6 % hlasů si proti minulým volbám pohoršili o tři procenta. Habeck je ženatý a má čtyři syny, kteří se hlásí k dánské menšině v Německu a mluví stejně jako otec plynule dánsky. Zřejmě i proto se bude napříště věnovat „pedagogickým a výzkumným“ úkolům v Kodani, má ambice také mít stáž na univerzitě v kalifornském Berkeley. Habeck je také autorem několika beletristických románů a překladů anglické poezie.
Do politiky za stranu Zelených se R. Habeck pustil v roce 2002 a od roku 2012 byl ministrem zemské vlády ve Šlesvicku-Holštýnsku. Od ledna 2018 se stal na čtyři roky spolu s Annalenou Bärbockovou spolupředsedou Zelených. 8. prosince 2021 byl kancléřem Scholzem (SPD) jmenován mocným ministrem hospodářství. K názvu úřadu připojil ale daleko podstatnější přívlastek: ministerstvo ochrany klimatu. A tato priorita byla pro něj a jeho zelené soudruhy zákonem a vírou, pro jejíž až nábožné vzývaní nepotřeboval on a ni jeho zelení kolegové ve vládě nijaké odborné kompetence. On i Bärbocková zajistili pro své obdobně odborně nepřipravené kolegy ze zelených neziskovek ve vládě skvěle placené posty (https://blog.idnes.cz/smutny/nemecke-zelene-ideologii-je-nejen-technicke-vzdelani-na-obtiz.Bg21121201).
Vystudovaný filosof, filolog a germanista Habeck získal doktorát za „literární estetično“. A opakovaně na veřejnosti dokazoval, že o ekonomice a průmyslu toho moc neví. Proslulá byla jeho reakce v televizním přenosu na otázku moderátorky, jak mají německé firmy v energetické krizi zvládnou neúnosné ceny elektřiny a plynu? Ministr odvětil, že přece mohou na měsíc či dva zavřít výrobu a pak - až bude zase lépe - ji zase obnovit… Přesto byl v roce 2022 nejpopulárnějším německým politikem a jako skvělý rétor přesvědčoval v projevech a videích na sociálních sítích, co kancléř Scholz věcně nezvládal splnit.
Habeckem vyvrcholilo úsilí strany Zelených zformované v 80. letech jako pacifistické hnutí proti rozmístění nejen ruských, ale také amerických jaderných raket středního doletu v Evropě. To se po pádu železné opony transformovalo do absolutního odporu i proti mírovému využití atomové energie. Právě ministr Habeck se po populistickém rozhodnutí kancléřky Angely Merklové (CDU) z roku 2011 o postupném uzavření všech německých jaderných elektráren (ovlivněné zásadně havárií v japonské Fukušimě) stal architektem nesmyslného uzavření posledních tři plně funkčních a moderních jaderných elektráren v Německu 15. dubna 2023, a to dokonce ještě v doznívající energetické krizi. Ihned poté se Německo stalo čistým dovozcem elektrické energie, kdy předpokládá do budoucna závislost na dovozu až z 30 % své spotřeby. Ostatně jako Česko. Německo se chce hlavně spoléhat na dovoz z Francie, odkud doveze deficitní elektřinu ale Česko, až si překotně zavře uhelné elektrárny?
S Habeckem ale i se sociálními demokraty za mírného odporu koaličních svobodných (FDP) vyvrcholilo úsilí Německa transformovat co nejrychleji zásobování Německa s dominancí solárních a větrných elektráren, tedy občasných zdrojů energie (OZE) s tehdejší kapacitou asi 170 GW. To ovšem s nutností udržovat stále obří „záložní“ kapacitu uhelných (31 GW) a plynových elektráren (36 GW) znamená nejen pokračovat již 25. rokem v dotacích OZE, ale také doplácet tzv. kapacitními platbami na ztrátovou výrobu uměle brzděné produkce elektřiny z fosilního uhlí i plynu. Vše zhoršila ruská agrese proti Ukrajině v únoru 2022, která znamenala po desetiletích zastavení dodávek levného ruského zemního plynu, kdy cílenou ruskou strategií vybudování závislosti právě Německa (zvýšení dodávek z 50 mld. m3 v roce 1990 až na trojnásobek v roce 2021) vedla ruského prezidenta Vladimíra Putina k domněnce, že může Německo i celý Západ ruskými energetickými surovinami vydírat. Cílem Německa je mít v roce 2030 na 350 GW v OZE, tedy pokrytí spotřeby v celoroční bilanci z 80 %.
Od energetické krize let 2022/2023 se ale Německo stále nemůže vymanit z nepřijatelně vysokých cen hlavně elektřiny a německý energeticky náročný průmysl buď ze země odchází, nebo omezuje produkci. Kritici Habecka a stoupenců Energiewende proto pranýřují skutečnost, že uspěchaný koncept dekarbonizace není zvládnutelný ani technologicky, ani finančně. Nikdo sice v Německu v energetické krizi zimou nemrzl, ale závislost na autokratických dodavatelích zemního plynu Habeckovi přineslo kritiku. S největší nelibostí se setkal ministr poté, kdy chtěl prosadit Heizungsgesetz (zákon o vytápění), který měl přijít s brzkým zákazem nejoblíbenějšího způsobu vytápění německých domovů plynem a v podstatě násilně přejít na preferovanou bezemisní kombinaci solárů a tepelných čerpadel. Varianta zákazu plynového topení ale zůstala platit pro německé novostavby, kdy stávající funkční plynová topení se rušit nebudou. Ta ostatně dostanou finanční úder už v lednu 2027 po zavedení nových unijních emisních povolenek ETS2 právě i na topení plynem, uhlím a na benzín a naftu.
Habeckův návrh zákona se stal symbolem politického překročení pravomocí. Volební preference strany Zelených prudce klesly a bavorský premiér a šéf CSU Markus Söder a další označili Habecka za strašáka. V lednu 2024 demonstranti blokovali jeho trajekt – do špičkové zeleného politika najednou projektovali svůj hněv a frustraci. Po rozpadu „semaforové“ koalice SPD, Zelených a FDP, z níž pro odpor proti dluhovému financování zelených programů odvolal kancléř Scholz v listopadu 2024 ministra financí a předsedu FDP Christiana Lindnera a s ním opustila vládu celá FDP, je Habeck považován za nejzářivější naději Zelených, i když vlastně partaj nemá jinou alternativní naději. Po celé zemi Zelení vylepili plakáty s volebním sloganem „Důvěra“ a prezentovali Habecka jako kandidáta politického středu, na předvolebních show je Habeck oslavován jako nějaká popová hvězda. Německé voliče to v předčasných volbách do Bundestagu v únoru 2025 už neoslovilo. Po faktické porážce jen s 11,6 procenta hlasů Habeck sumarizoval: „Nabídka byla špičková, poptávka už ne.“
Jakýsi svůj jakýsi politický testament Robert Habeck v rozsáhlém rozhovoru předal čtenářům berlínského listu Tageszeitung. Není v něm mnoho sebereflexe, natož známka sebekritiky, Habeck kousavě útočí kolem sebe na své politické oponenty. A při známém přísloví „já vám to říkal“ se podle vlastních slov v Bundestagu smál při projevu kancléře Friedricha Merze, který obhajoval nutnost zrušit kvůli obnově infrastruktury a armády Německa dluhovou brzdu. Což poté vláda CDU/CSU a SPD s podporou Zelených v parlamentu také prosadila.
Jeho poselství o tom, že chtěl udělat ze strany Zelených silnou stranu demokratického politického středu, vyznívá na pozadí levicových politik za úřadování Zelených v Berlíně nejen alibisticky, ale nepravdivě. „Nechci být posměšným, cynickým komentátorem, ani nechci chodit po chodbách jako duch a říkat: ´Býval jsem vicekancléřem, pamatujete?ˇ Někteří lidé mi radili, abych prostě počkal. Vláda je tak slabá, že možná brzy padne. Ale to pro mě ze stejných důvodů nepřipadá v úvahu,“ citoval deník Habecka.
Ovšem Zelení, kteří se tak rádi prezentovali jako „lidoví mluvčí“, měli obrovský problém s kritickými názory. Sám Habeck podal na 700 trestních oznámení, když ho podle jeho názoru nějací občané urazili. Známým se stal případ penzionovaného vojáka v Bavorsku, který logo známé vlasové kosmetické firmy Schwarzkopf nahradil slovem Schwachkopf (česky tupec) a spojil ho s Habeckem. Poté dokonce policie na pokyn státního zástupce dům bývalého vojáka prohledala. Zatímco opakovaně kancléř Scholz (SPD) a ministr financí Lindner (FDP) odmítali reagovat i na velmi kritická vyjádření a možné urážky trestními oznámeními, oba hlavní představitelé Zelených v tehdejší vládě Habeck a Bärbocková se jich opakovaně chopili. Podle Zelených musí asi voliči jejich politiky buď milovat, nebo mlčet…
Bývalý šéf Zelených pro Tagespiegel samozřejmě vylíčil svou partaj v nejlepších barvách: „Strany, které reprezentovaly starý střed, CDU/CSU a SPD, se zmenšují. Existuje progresivní strana, Zelení, a strana, která se staví proti změnám, AfD. Mojí myšlenkou vždy bylo vést Zelené do středu společnosti s progresivním liberalismem, aby se střed stabilizoval. Pokud Zelení opustí střed, kdo mu dá sílu a život? Základní myšlenkou je, že ačkoli byli Zelení založeni jako protestní strana, s ohledem na výše popsaný vývoj nemohou opustit mainstreamový diskurz, ale musí jej přetvořit. To je mé politické zázemí: přehodnocení aliancí, táborů a mocenských konstelací. To vedlo ke koaliční vládě typu semaforu. Ale ta selhala.“
Habeck dále v temných konturách vylíčil budoucnost politické scény Německa: „Pokud bude volební období pokračovat v současné podobě, CDU/CSU a SPD nebudou mít po příštích federálních volbách vlastní většinu. Je pravděpodobnější, že každá z nich bude ztrácet jeden až dva procentní body ročně. Pak bude s mainstreamovými stranami konec. To je scénář, který se rýsuje: CDU/CSU nebojuje o 30 procent, ale spíše o to, aby se dostala nad 20 procent. A SPD nebojuje o to, aby dohnala CDU/CSU, ale spíše o to, aby si udržela svých 10 procent.“ Proto Habeck vidí budoucnost v decentralizovaném politickém vývoji a tvrdí, že „společnost nemusí mít vůbec žádné centrum, ale spíše množství skupin, které vyjadřují různé zájmy a pouze rétoricky odkazují na společný rys. Pokud jde o konkrétní věci, vždy si více cení svých vlastních každodenních, materiálních zájmů než rétoricky vyvolávaného společného rysu. A ani nevěří, že tato spolková vláda odráží konsenzus v Německu. Odráží politické strany nebo lobbistické skupiny, které je podporují,“ dodal Habeck.
Liberalismus a progresivismus, jehož hlavními nositeli dosavadní vládní politiky v Německu byli právě Zelení, je jasně na ústupu. Nikoli jen proto, že Zelení jsou v parlamentní opozici, ale proto, že Německo narazilo na zcela zásadní problémy. Jeho dotační orientace na zelenou transformaci přinesla obrovské soustředění na transformaci energetiky, ale o její efektivitě a vlastně i škodlivém vlivu na životním prostředí přinesl loni na jaře naprosto zničující zprávu nejvyšší kontrolní úřad země, Bundesrechnungshof (Spolkový účetní dvůr).
Německo, která má 8-10× vyšší emise CO2 než jaderná Francie, zřejmě těžko splní své emisní cíle pro rok 2030 a také těžko může splnit cíl nulových emisí již v roce 2045, tedy o pět let dokonce dříve než celá EU. Bývalý Habeckův úřad už také nová ministryně za CDU a energetická expertka Katherina Reicheová příznačně přejmenovala: na ministerstvo hospodářství a energetiky. A současně reviduje plány zelené energetické transformace hlavně proto, že Německo nemá dostatek peněz na potřebný rozvoj sítí kvůli OZE za 500 miliard eur.
Německo má před sebou velmi složitou hospodářskou budoucnost. 15. září bude Bundestag schvalovat rozpočet spolkové vlády na letošní rok, který byl kvůli loňskému podzimnímu pádu předchozí vlády v provizoriu. Plán počítá s výdaji 503 miliardy eur s využitím dluhového financování ve výši 81,8 miliard eur. Týden poté přijde na řadu rozpočet na rok 2026 s výdajovým plánem 520 miliard eur a růstem dluhu o dalších 89,9 miliardy eur. V letech 2025 až 2029 dosáhne nový dluh spolkové vlády včetně zvláštních mimorozpočtových fondů na obranu a zelenou transformaci výše 850 miliard eur (asi 21 bilionů korun). Jen roční úroky z nových vládních dluhopisů vystoupí z 30 miliard eur v příštím roce (asi 750 mld. Kč) na 66,5 miliardy eur (asi na 1,7 bilionu Kč) v roce 2029.
Proto na lokálním zemské sněmu CDU kancléř Merz 30. srpna ve svém projevu dle deníku Die Welt zopakoval svou výzvu k rozsáhlým reformám a škrtům také v systému sociálního zabezpečení. „Systém, který máme dnes, si prostě už nemůžeme dovolit,“ řekl Merz. „Už léta žijeme nad poměry,“ kritizoval Merz. To se musí změnit, aby „i mladší generace měla šanci“. Cesta k tomu bude namáhavá, řekl, ale „jsem pevně odhodlán touto cestou jít,“ bez ohledu na veškerý politický odpor. Kancléř také poukázal na plánované penzijní reformy, které mají „zvýšit motivaci k delšímu setrvání na trhu práce“. Vláda hodlá letos spustit svůj aktivní penzijní plán, který má zatraktivnit práci po dosažení důchodového věku, a také tzv. důchod s předčasným nástupem do práce pro akumulaci kapitálu mezi mladými lidmi.
Svou výzvou k obratu v uprchlické politice se také opět odlišil od své předchůdkyně Angely Merkelové. „To, co jsme nazvali obratem v migrační politice, bereme vážně,“ řekl Merz. „Je to „velký úspěch této vlády“, že příliv žadatelů o azyl klesl na nejnižší úroveň za deset let. „Slíbili jsme: Ukončíme nelegální migraci a vrátíme se k řízené imigrační politice,“ zdůraznil Merz. Za tímto účelem byly ihned po nástupu vlády do úřadu zpřísněny hraniční kontroly a od té doby „bylo vráceno zpět více než 10 000 nelegálních migrantů“. První skupina zločinců byla deportována do Afghánistánu a další deportační lety měly následovat „do Afghánistánu a také do Sýrie“. Kromě toho bylo omezeno slučování rodin s Německem.
Přes odpor koaličních SPD bude chtít také CDU/CSU v čele s kancléřem Merzem reformovat systém sociálních dávek, který nesmírně silně zatěžuje podpora imigrantů, kteří často ještě vůbec nestačili do sociálního systému Německa nijak přispět. Je proto příznačné, že Spolkový úřad práce vůbec poprvé podrobně zveřejnil náklady, jak se ročně nyní rozděluje 44 miliard eur (asi 1,1 bilionu Kč) na sociálně slabé.
Podíl zahraničních příjemců podpory v nezaměstnanosti
nebo sociální dávky (Hartz IV) / Bürgergeld
v Německu v letech 2005 až 2025
Přehled podílu příjemců sociálních dávek z řad cizinců v Německu
Asi 47 % procent příjemců tzv. občanské dávky (Bürgergeld) nemá německé občanství. Zbývajících 53 % bylo rozděleno mezi Němce, občany s dvojím občanstvím a Němce s migračním pozadím. Přitom v Německu je z celkové populace 83,5 milionů lidí asi 15 % cizinců. Název je však zavádějící, protože podle základního zákona velká část příjemců nejsou občané Německa. Bürgergeld, náhrada za předchozí systém sociálních dávek (Hartz IV), se 1. ledna navýší o dalších 12 % na 563 eur plus podpora nájmu a dalších prokazatelných nákladů. Z cizinců, kteří dosud pobírají Bürgergeld od první dne pobytu v Německu, tvoří největší skupinu Ukrajinci s 687 tisíci lidmi, poté následují Syřané s 497 000 lidmi, Afghánci (174 000) a Iráčané (116 000).
Navíc žadatelé o azyl zpočátku pobírají dávky podle zákona o dávkách azylantů. Standardní sazba je zde 410 eur měsíčně, plus náklady na bydlení a topení. Po pěti letech mají i tito imigranti nárok na Bürgergeld. To vysvětluje například vysoký počet Syřanů závislých na sociálním zajištění, kteří se v roce 2015 na pozvání tehdejší kancléřky Angely Merklové hromadně v celkovém počtu více než jeden milionů migrantů přistěhovali do Německa.
Rostoucí nezaměstnanost a propadající se daňové výnosy vyvolají ve spolkovém rozpočtu i na zemské úrovni další napětí. Zatím se němečtí politici pořád cítí v bezpečí s veřejným dluhem na úrovni asi 67 % HDP. Po odbrzdění dluhové brzdy 850 miliardami eur tak úroveň zadlužení Německa může na konci desetiletí atakovat hranici 90 % HDP. Většina zemí eurozóny tak už neplní klíčový požadavek Maastrichtských kritérií pro přijetí do spolku zemí platícím eurem. Je to snad opravdu zanedbatelné kritérium, proč by Česko mělo či nemělo začít také platit eurem?
