Článek
Vánoční a novoroční projevy v Německu nemohly pominout nejžhavější témata: imigrace, ekonomika, válka. Imigrant ze Saudské Arábie, povoláním lékař, se ani po 16letém pobytu a práci v Německu a uděleném azylu nedokázal integrovat do společnosti. Za volantem vypůjčeného vozu na vánočním trhu v Magdeburgu 20. prosince zavraždil pět lidí včetně devítiletého chlapce a na 200 dalších zranil. Toto islamistické běsnění se zařadilo do celé řady obdobných činů, s nimiž si německá vláda a celá administrativa dost dobře neví rady, jak už také ukázaly v různých německých městech pořádané okázalé agresivní demonstrace desítek tisíc stoupenců zřízení muslimského chalífátu na německém území. A celkem oprávněné se etablované strany obávají, že to ovlivní předčasné parlamentní volby, které se uskuteční 23. února.
Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier ze svého sídla v berlínském paláci Bellevue 27. prosince pronesl novoroční projev k 84 milionům obyvatel Německa s tím, že se rozhodl uspořádat 23. února předčasné volby, protože současná situace neumožňuje mít vládu země s většinovou podporou. Za největší výzvy pro budoucí německou vládu označil churavějící ekonomiku a riziko rostoucí nezaměstnanosti, dopad války na Ukrajině a na Blízkém východě, problémy imigrace a integrace a změnu klimatu, zachování klidu a míru v Německu.
Agentura ČTK přinesla charakteristiku projevu, ale opomněla zmínit jeden odstavec, který je tím nejkontroverznějším. Citace z projevu, který lze v němčině samozřejmě nalézt na webu úřadu prezidenta Steinmeiera. „A také očekávám, že volební kampaň bude vedena spravedlivými, transparentními prostředky. Vnější vliv je pro demokracii nebezpečím – ať už skrytým, jak se nedávno ukázalo při volbách v Rumunsku, nebo otevřeným a do očí bijícím, jak se v současnosti obzvláště intenzivně projevuje na platformě X. Rozhodně jsem proti všem pokusům o vnější vliv. Rozhodnutí o hlasování činí výhradně občané Německa, kteří mají právo volit.“
Německý prezident Steinmmeier zde zcela jasně mluví o kritice, kterou v závěru roku na adresu německých vládních politiků adresoval vlastník sociálně sítě X, nejbohatší člověk planety Elon Musk. Přitom odkaz na nedávné prezidentské volby v Rumunsku je od hlavy německého státu zvláště zarážející: tamní ústavní soud totiž první kolo, v němž vyhrál rumunský ultranacionalista Călin Georgescu, prý proruský kandidát, bezprecedentně zrušil s odkazem na „vnější vliv“. Má to snad avizovat možný postup i v Německu, když parlamentní volby nedopadnou podle přání etablovaných partají? Také kancléř odstupující levicové vlády Olaf Scholz ve svém novoročním projevu 31. prosince řekl, že zatímco největší pozornost získávají ty nejextrémnější názory a nejhlasitější hlasy, o výsledku únorových voleb rozhodne „drtivá většina rozumných a slušných lidí“.
Je pravdou, že zvláště po teroristickém útoku v Magdeburgu Elon Musk, který podporuje i italskou pravicovou premiérku Georgiu Meloniovou, německé politiky nijak nešetřil, dokonce vyzval kancléře Scholze, jehož jméno záměrně komolil, aby okamžitě odstoupil. Jak uvedl bruselský list Politico s odvoláním na nedělní vydání konzervativního deníku Welt am Sonntag, miliardář Musk zdvojnásobil svou podporu německé krajně pravicové straně Alternativa pro Německo (AfD) a nazval ji „poslední jiskrou naděje“ pro Německo. AfD a Muska jako pravé ruky zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa spojuje také ostrá protiimigrační rétorika. Média si samozřejmě všimla požadavku AfD na vystoupení Německa z EU a návrat k německé marce. AfD už zvítězila v podzimních zemských volbách v Durynsku, což bylo první vítězství nacionalistické strany v německých volbách po válce. AfD chce obnovit jadernou energetiku, ukončit Energiewende a navázat novou spolupráci s Ruskem v zájmu obnovení dodávek levného zemního plynu.
Muskův článek, který minulý týden rozšiřoval jeho podporu AfD na sociální síti X, byl navíc zveřejněn v sobotu 28. prosince na webu listu Die Welt. Musk prohlásil, že Německo je na „pokraji ekonomického a kulturního kolapsu“, přičemž „AfD může zachránit Německo před tím, aby se stalo stínem svého bývalého já“. Britský list The Guardian zase upozornil na Muskova slova, že „tradiční strany v Německu selhaly“. Musk odmítl názor označovat AfD za krajně pravicovou s tím, že „představuje politický realismus, který rezonuje s mnoha Němci, kteří mají pocit, že jejich obavy jsou establishmentem ignorovány.“ V tomto kontextu upozornil, že AfD je nepravdivě označována za krajní pravici, „vezmeme-li v úvahu, že Alice Weidelová, předsedkyně strany, má partnerku stejného pohlaví ze Srí Lanky“. Nicméně německá civilní rozvědka, Spolkový úřad na ochranu ústavy, AfD neustále sleduje pro podezření z nedemokratických aktivit.
Také šéf CDU a kandidát CDU/CSU na kancléře Friedrich Merz se proti Muskově kritice tvrdě ohradil. Na téže sociální síti X Merz nazval příspěvek Elona Muska „dotěrným a troufalým“. „Elon Musk musel přehlédnout pár věcí, když psal svůj komentář,“ řekl Merz. „Odchod z EU obhajovaný AfD by masivně poškodil německou ekonomiku a pracovní místa v naší zemi.“ Ovšem Merze samozřejmě motivuje také poslední průzkum bulvárního deníku Bild, koho by si Němci přáli za budoucího kancléře. Z výsledků publikovaných na síti X se ukazuje, že s totožnou 21% podporou Merze se na něj dotáhla šéfka AfD Alice Weidelová. Olaf Scholz s 16 % a Robert Habeck s 13% podporou zaostávají.
Jak se ukazuje, německý politický establishment začíná být půl druha měsíce před volbami hodně nervózní, když pár výroků miliardáře Musku na síti X rozkolísá současné etablované politické strany. A tzv. tradiční strany ještě prohlubují rozdělení společnosti tím, že si odmítají připustit, že jejich volební programy nenacházejí odpovědi na tíživé problémy občanů. Nyní se zapojil i spolkový prezident. F.-W. Steinmeier je samozřejmě hustě popsaný list: byl dlouholetým sociálně demokratickým ministrem zahraničí za velkých koalic CDU/CSU a SPD pod kancléřkou Angelou Merklovou, když už předtím si ve spolupráci s Ruskem liboval kancléř za SPD Gerhard Schröder, který dodnes Vladimíra Putina označuje za svého přítele. Steinmeier i jeho šéfka, kancléřka Merklová za své 16leté vlády vedli v Kremlu opakovaně častá jednání o tom, jak „zcivilizovat“ ruskou velmoc německou východní politikou „Změna obchodem“ (Wandel durch Handel). Tedy za export levných ruských energetických surovin umožnit vzájemně výhodným obchodem zvýšení prosperity Ruska.
Prezident Vladimír Putin v posledních 20 letech přitom vždy dával otevřeně najevo, že vývoz ropy, zemního plynu a černého uhlí je pro něj „zbraní“. A tu použil, když si myslel, že závislost západní Evropy včetně Německa (a samozřejmě i Česka) je dostatečně velká, aby si mohl bez tvrdé reakce Západu vtrhnout v únoru 2022 na Ukrajinu. Putin se sice zmýlil, ale s tím zbankrotovala také německá Ostpolitik. Následovalo prohloubení již předchozí energetické krize v Německu (z léta 2021) ještě více umocněné pokračující slepou sázkou na nestabilní zdroje elektřiny ze slunce a větru a zavřením posledních tři jaderných elektráren v dubnu 2023. K tomu nastalo rušení globálních dodavatelských řetězců, exportní expanze Číny a zvoleným prezidentem USA iniciovaná nutnost zásadně větších investic Německa a všech evropských zemí NATO do obrany.
Současná krizová situace německé ekonomiky a listopadový rozpad vlády, která proto nebyla schopna ani prosadit v parlamentu nejdůležitější zákon roku, státní rozpočet, a země s funkční vládou očekávanou až někdy v dubnu 2025 bude fungovat v rozpočtovém provizóriu, totiž hraje do karet programovým prioritám AfD. Ta je s bezmála 20% předvolebních preferencí dvojka v současných průzkumech voličských nálad. Dosud v průzkumech s 32 % vede blok CDU/CSU. V demisi vládnoucí socialisté SPD se zřejmě přiblíží s 16 % nejhoršímu poválečnému výsledku a také koaliční Zelení s 13% preferencemi mohou na svou předchozí voličskou přízeň jen vzpomínat. Dle analýz se do Bundestagu už nedostane liberální FDP, která tak u voličů zaplatí za svou vládní spolupráci s levicovými SPD a Zelenými, když byl 6. listopadu ministr financí a šéf FDP Christian Lindner z vlády vyhozen a s ním odešla z koalice celá strana. Vláda se rozpadla krátce poté, co FDP požadovala, aby vláda přestala dotovat alternativní zdroje energie a odložila Energiewende. Loni v lednu ustavená krajně levicová Aliance Sahry Wagenknechtová (BSW) zřejmě doplní pětici politických stran a uskupení, které si na konci února rozdělí 630 křesel v budoucím Spolkovém sněmu.
Dosavadní etablované německé partaje, SPD kancléře Olafa Scholze, strany Zelených vicekancléře a ministra hospodářství a ochrany klimatu Roberta Habecka, konzervativní opoziční CDU a bavorské CSU a také liberální FDP se před Vánocemi dohodly, že udělají „protipožární zeď“ jak kolem AfD, tak kolem BSW. Ovšem i německé analytické instituty upozorňují, že na rozdíl od předvolebních průzkumů mohou BSW a zejména AfD získat v tajných volbách daleko více hlasů i od voličů, kteří by se jinak styděli veřejně vyjádřit svou podporu. „Protipožární zeď“ zavedených stran tak chce předem možná dehonestovat 25 % až 30 % všech německých voličů, které tyto strany a jejich program preferují.
Dle volebních modelů konzervativní blok CDU/CSU bude muset pro většinový kabinet zformovat „černorudou“ koalici s SPD. Vzhledem k tomu, že v nedávné historii za vládnutí kancléřky Angely Merklové taková koalice již fungovala, někteří němečtí komentátoři ji nelichotivě nazývají „koalici zombií“. V kombinatorice budoucí vládní koalice ale hrozí také nezbytnost, že při propadu socialistů a menším zisku konzervativců by velkou koalici museli doplnit Zelení. Černo-rudo-zelená vládní koalice by byla absurdním politickým gulášem, kdy jeden říká hot a druzí dva čehý či naopak.
Šéf CDU a designovaný německý kancléř Friedrich Merz se konečně po rocích ústrků a brzdění svých politických ambicí od tehdejší šéfky a kancléřky Angely Merklové dočká ve svých 69 letech vládnutí, jemuž zřejmě podřídí i nutnost uzavřít jinak nepřijatelné kompromisy s levicovými partnery z SPD, případně ze Zelenými. Ostatně předvolební program CDU musí případným partnerům z SPD a Zelených konvenovat: Německo má být nadále celosvětovým příkladem vůdčího „konečného řešení“ v zelené tranzici, dekarbonizaci energetiky a průmyslu a veškerých lidských aktivit pro spásu celé planety. Ideologové německé Energiewende ji označili za nástroj, díky němuž se prý Německo konečně zbaví mrtvolného zápachu z nacistické éry.
Na novou vládu přitom čeká v mnoha ohledech bezprecedentní výzvy. Scholzem slibovaná Zeitenwende, tedy zásadní reforma politiky a ekonomiky, se s ohledem na prázdnou státní kasu nedostavila. Polovičatě a s ohledem na nacistická zvěrstva na území SSSR se Berlín staví k pomoci Ukrajině rozpačitě a všude prosvítá novodobý německý pacifismus (Německo odmítá Ukrajině poskytnout špičkové rakety Taurus) s nedostatečnými výdaji na Bundeswehr. Přitom od dosud vedoucí hospodářské mocnosti Evropy by na pozadí požadavku staronového pána Bílého domu Donalda Trumpa EU i NATO očekávaly od Německa razantnější roli při obraně Starého kontinentu před agresívním putinovským Ruskem. Přitom Francie, další předpokládaná opora EU i zemí NATO v Evropě, se potýká rovněž s hlubokou hospodářskou a politickou krizí.
Jak napsala v komentáři agentura Bloomberg, Německo se ocitlo v největší krizi od sjednocení obou německých států. „Německo se nezhroutí přes noc. To je důvod, proč tento scénář tak naprosto děsivě svírá žaludek,“ řekla agentuře Bloomberg Amy Webbová, výkonná ředitelka Future Today Institute, která radí německým společnostem v oblasti strategie. „Je to velmi pomalý, velmi vleklý pokles. Nejen firmy, ne pouze města, ale celé země a Evropa jsou tím zasaženy.“ Vypadá to, že Německo ztrácí stále více energeticky náročnou výrobu a export se propadá, protože ekonomicky nejisté společnosti omezují domácí investice. Jak životní úroveň eroduje, voliči se vrhají na někoho, kdo je za to vinen, a sociální napětí odhání zahraniční talenty, které země zoufale potřebuje. Toxický koktejl opatrnosti a zášti se hrozí vlnovitě rozšířil po celé Evropě, uvedla Webbová. K tomu dodejme, že přetopený kotel ekonomické a politické krize samozřejmě hrozí dopadnout i na ČR jako ekonomicky „17. spolkovou zemi“ asi s 80% korelací vlivu vývoje německého průmyslu na český.
Hlavní problém je německá zelená tranzice energetiky, pod již nechvalně známým názvem Energiewende. Loni v září studie publikovaná v časopise International Journal of Sustainable Energy odhadla, že v letech 2002 až 2022, Energiewende stála Německo 746 miliard dolarů. Dodnes to je tedy kolem 800 miliard eur (20 bilionů korun). Studie dospěla k závěru, že kdyby Německo vynaložilo přibližně polovinu této obrovské částky na jadernou energii, dosáhlo by většího snížení emisí než honbou za přeludem alternativní energie. Budováním paralelní, duální a v obou částech dotované energetiky, kdy v solárech a větrnících už má Německo aktuálně dle Fraunhoferova institutu neuvěřitelných 94,7 GW, respektive 71,7 GW instalovaného výkonu a na jejich „zálohování“ si udržuje v uhlí dalších 33 GW a v zemním plynu 36 GW výkonu, dopadlo na Německo brutálním kladivem nepřijatelných cen elektřiny. Německo se rychle deindustrializuje, jeho ocelářství, chemický a automobilový průmysl a další energeticky náročné obory ztratily během posledních let 20 % objemu a již nejsou konkurenceschopné. Průmysl propouští lidi a odchází do zahraničí.
Graf: Pokles výkonu německého průmyslu celkově a v energeticky náročných oborech
Index vývoje průmyslové výroby v Německu v letech 2016 - 2024
Zdroj: Spolkový svaz německého průmyslu
Pokračující pokles spotřeby elektrické energie v není důsledkem energetické tranzice, ale výsledkem omezování průmyslu a ekonomiky. Tento útlum letos přinesl meziroční pokles spotřeby primárních zdrojů energie o 1,3 % na 10 478 PJ. Jak informoval server Clean Energy Wire, to je o 30 % méně než v roce 1990 a asi stejná spotřeba, jakou mělo na počátku 70. let samotné Západní Německo!
Mnozí analytici se obávají, že dosud rozpočtově odpovědné Německo se za nové koaliční vlády pokusí dosavadní neúspěch své zelené tranzice zlomit dalšími stamiliardami eur dotací, které naslibovali dosavadní levicoví politici zeleným lobbistům, energetikům i zoufalým průmyslníkům na zavádění drahých dekarbonizačních technologií. Podle hesla, „když pacientovi léky ubližují, tak mu jich předepíšeme dvojnásobek“. Ovšem nová německá vláda i parlament pak budou muset zrušit ústavní zákon o dluhové brzdě, který omezuje zadlužování státního rozpočtu na 0,35 % vůči HDP. Přesto už i tak má Německo kumulovaný státní dluh vůči HDP 67 % a neplní tak klíčové maastrichtské kritérium s 60% limitem. Snad přitom němečtí politici nezapomenou, v co nakonec v lednu 1933 vyústila hyperinflace a těžká hospodářské krize za Výmarské republiky.
Odkazy na zdroje:
