Článek
Navzdory vládou Petra Fialy zastropovaným cenám elektřiny a zemního plynu jsou ceny energie nyní zvýšené více než trojnásobně proti létu 2020. Jsou vlastně nadále na úrovni, kam vzrostly ještě daleko před Putinovo válkou. Náš veškerý život je v pravém i přeneseném smyslu slova energie, a její ceny tedy zásadním způsobem spoluvytváří cenu všech produktů a služeb. Výsledkem je zničující inflace, která většině občanů České republiky devastuje život i jeho perspektivy. Zatímco Český statistický úřad „politicky“ inflaci za leden 2023 stanovil „jen“ 17,5%, Eurostat byl tvrdší a míru meziročního zdražování v ČR spočítal na 19,5 %. Tentýž statistický úřad EU Čechům prezentoval, že v únoru meziročně jejich příjmy a důchody ztratily 18,4 %, česká inflace je tak třetí nejvyšší v EU.
S ohledem na prudké chudnutí Čechů právě dnes na Seznamu Zprávy vyšel analytický komentář pod tvrdým titulkem Vydíraní Češi? Co se děje v obchodech, je nehoráznost, míní experti. Článek si správně všímá faktu, že vítězem krize zahájené už v roce 2021 prudkým růstem cen elektřiny a plynu jsou nyní energetické firmy, zemědělci, zpracovatelé potravin a potravinářské obchodní řetězce převážně v rukou německého zahraničního kapitálu. Neuvěřitelné zvýšení jejich zisků doložené v analýze na Seznamu Zprávy dokazuje, že více než dobře dokázali kompenzovat krizový růst cen energií a surovin a o odkazem na inflaci si bezohledně namastili kapsy.
Jestliže v analýze je dokumentováno na faktech, že ceny řady základních druhů potravin jsou v Německu levnější než v Česku (nemluvě o ještě levnějším Polsku), tak výsledek je důkazem naprosté neschopnosti regulačních orgánů českého státu chránit spotřebitele. Kde je okamžitý zásah Úřadu pro hospodářskou soutěž s uvalením pokut v řádu desítek procent z obratu za zneužití dominantní obchodní síly a jednání ve shodě? Takto by jednal nepochybně antikartelový úřad v Německu i jinde na západ od nás. V případě ČEZ a jiných energetických a bankovních firem jim stát chce nadměrné zisky zdanit, ale přijde až s křížkem po funuse, protože legislativně schválené zdanění bude až za letošní rok, když už budou zisky nižší, nepochybně také přijatou „optimalizací“ ze strany firem a bank.
Vládní představitelé mluví o nemožnosti „zásahu do funkčního trhu“, ale ve skutečnosti jen zastírají svou neschopnost, pasivitu a letargii sjednat nápravu a jít po řešení příčin, nikoli následků. Pokud samozřejmě řada z nich není zastáncem ziskových zájmů velkého kapitálu. To dokazuje, že jako významný prostředek k sanaci neúnosného deficitu výdajů státního rozpočtu se uvažuje o zvýšení DPH z 21 na 23 %. V praxi vidíme opět „individualizaci výnosů“ u bohatých a „socializaci nákladů“ u chudší části obyvatelstva, na něž v jejich spotřebním koši zdražení DPH dopadne nejtíživěji.
Podstata prudkého chudnutí většiny české populace totiž spočívá v nastoupeném kurzu eko-diktatury, v níž se mění nejen vedení Evropské unie v čele s Evropskou komisí, ale i všechny členské státy, jejichž vlády se podvolily zelené ideologii. Ta si vzala za záminku tvrzení, že spalováním uhlíkových paliv lidstvo způsobí tak vysoké zvýšení teploty na planetě, že to ohrozí podstatu života. Jde o 1,5 stupně Celsia do roku 2100. Nutno ovšem dodat, že 80 % světa si na zelenou ideologie kromě slovních deklarací na mezinárodních konferencích „nehraje“ a nadále zvyšuje spotřebu ropy, zemního plynu a uhlí. Po vzoru Západu se chce s pomocí levných, stabilních a spolehlivých uhlíkových paliv dostat na západní vysokou životní úroveň. Podle vládní USA Agentury pro informace v energetice vzroste spotřeba primárních uhlíkových zdrojů energie do roku 2050 ve světě o 50 %. Ne ovšem v naší EU.
Nyní si chce Evropská komise uzurpovat ještě větší moc, protože v konfrontaci se slabě realizovanými projekty dekarbonizace chce jejich urychlení nařizovat už bez souhlasu národních vlád. Proto chce přijmout speciální nařízení, k němuž se mají politici i občani EU vyjádřit do 22. května. Spolek energetických realistů proto vyzval české politiky, senátory a poslance, aby tento pokus o ještě větší nadvládu bruselské byrokracie omezením národní suverenity členských zemí odmítli (jde o Net Zero Industry Act 2023/0081(COD), více na www.realisticka.cz).
To, co se občanům ideologové zelené tranzice neodvážejí říct, už ve skutečnosti nastává. Aby se svým klimatickým zastrašováním a cíli uspěli, musí ve skutečnosti nastoupit tvrdá ekologická diktatura. Mnozí zelení ideologové poukazovali, že doba covidové pandemie byla pro ně vlastně vzorem, kdy se zpomalil a v řadě oblasti zastavil ekonomický a společenský život. S ním klesla také výroba a produkce uhlíku. Tvrdá aplikace legislativního balíčku Fit for 55 (zde je popis opatření) jako vlastního provedení ideologie Green Deal se mění ve skutečnou eko-diktaturu. Protože racionální úspory se podle nejtvrdších zelených ideologů nesmí dle Jevonsova paradoxu proměnit v jinou spotřebu. Kdy si např. ušetřením peněz díky moderním technologiím rodina zakoupí letecký zájezd na dovolenou. Zchudnutí musí být absolutní, aby se neproměnilo v jinou spotřebu uhlíkových paliv.
Všichni už mají v povědomí emisní povolenky, které nyní zatěžují produkci elektřiny z uhlí uhlíkovou daní více než 100 eur za tunu CO₂ (asi 2 Kč na 1 kWh). Emisní daně budou po roce 2026 rozšířeny na budovy a dopravu, zavedou se nové daně na paliva a zdaní se nově letecká a námořní doprava s jasným cílem omezit turistiku Evropanů. Na vnějších hranicích EU se uhlíkově zdaní dovoz umělých hnojiv, oceli, hliníku a elektřiny, které si tvrdými limity země EU vlastně doma stále více zakazují vyrábět. Do sledování uhlíkové nápravy se zahrne také lesnictví a zemědělství, má se zásadně omezit produkce masa následující po vybití značné části skotu produkujícího metan. Pro nejvíce zbídačené občany zemí EU se vytvoří systém zelených žebračenek se vznosným názvem Sociální klimatický fond. Autor článku spočítal jeho stanovenou výši pro ČR při 2,5 milionech chudých Čechů (dle společnosti Kantar tolik Čechů už potřebuje dávky proti chudobě) na „pomoc“ 170 korun měsíčně.
Za zákazem spalovacích aut po roce 2035 je spojena nepokrytá snaha znemožnit chudším lidem osobní mobilitu v dostupných autech, protože na elektrická za milion a více mít nikdy nebudou. Sice mohou ještě chudší lidé dojezdit svá ojetá auta, ale na benzín a naftu se jim od roku 2027 uvalí uhlíková daň asi 6 kč na každý litr. Tím se také zásadně omezí osobní svoboda. Strážcům zelené revoluce nevadí, spíše vyhovuje prudké omezení průmyslu. Ten ovšem nejen Česko zásadně živí a přispívá k možnosti financování školství, zdravotnictví, penzí a dalších sociálních výdajů. Nyní zelená kamarila EU schválila další tvrdý zásah do života lidí, když do 10 let musí být zateplena všechna obydlí s výhradně bezemisním topením. Budou majitelé starých domků pod hrozbou emisních daní donuceni své nemovitosti prodat a uchýlit se do malých nájemných bytů se správnou emisní nulovou stopou?
Autor by po prožité části života v režimu vlády jedné strany a diktatury proletariátu prohlásil, že tohle byli proti dnešním zeleným revolucionářům čučkaři. Snad by lépe mohli navazovat na „dílo“ kambodžských maoistických Rudých Khmerů. Proto jim sluší spíše název Zelení Khmerové.
Odpověď na to, co se děje, je zřejmá. Protože zatím neexistují moderní a efektivní technologie, které by uhlíkově neutrálním způsobem umožnily udržet životní úroveň, máme prudce zchudnout. A vše zastrešuje ideologie Great Reset (báječný obrat), kdy podle šéfa Světového ekonomického fóra v Davosu, německého milionáře Klause Martina Schwaba, budou lidé nakonec šťastní, když nebudou nic vlastnit, jen sdílet. Ovšem s výjimkou těch, kdo na zelené a tvrdě dotované tranzici vydělává v podobě solárních, větrných, bateriových a dalších podporovaných zdrojů. A jejich politických vůdců, kteří i nadále budou moci rozsévat zelené dobro také létáním soukromými stíhačkami.
Až tohle voliči v evropských demokraciích pochopí, zelenou politiku rychle svými hlasy zrevidují. Jako nedávno v Nizozemsku, kde v celé zemi v místních volbách vyhrála nově utvořená politická síla na obranu zájmů nizozemských zemědělců. Ti by totiž v zájmu boje s klimatickou změnou měli zásadně omezit stáda svého dobytka v 17milionové zemi, která je po USA největším exportérem agrárních produktů na světě. Tato strana má našlápnuto porazit i v parlamentu současnou prozelenou levicovou vládu premiéra Marka Ruteho. K podobným zásadním změnám politiky už loni došlo ve Švédsku a Itálii.
Příští rok ve všech státech EU voliči zvolí nových více než 700 poslanců Evropského parlamentu (EP), kteří pak zvolí nové složení Evropské komise (EK). Zůstane v obou klíčových orgánech jako dosud silná levicově-zelená frakce? Toť otázka nejen s ohledem na velké energetické a sociálně-ekonomické problémy ve většině zemí EU. Máme stále možnost demokraticky rozhodnout o racionální změně násilně prosazované eko-diktatury.
