Článek
Ačkoli se to na pozadí probíhající ruské agrese proti Ukrajině a snaze všestranně Ukrajincům pomoci nezdá, posledních pět zásadně hýbe Evropskou unií snaha omezit emise skleníkových plynů v čele s oxidem uhličitým (CO₂). Tento nejedovatý plyn, bez něhož by jinak kvůli fotosyntéze nebyl na Zemi možný život, prý podle určité vědecké teorie podporované politiky nese hlavně kvůli lidské činnosti odpovědnost za příliš rychlé oteplování planety. I když v atmosféře je podíl CO₂ jen 0,04 %.
Tak se vedení EU a jeho 70tisícová armáda nevolených úředníků daly do dekarbonizačního boje, v němž hlavní roli ideologicky a svým příkladem hrálo a hraje Německo. Jak před několika lety napsal deník Handelsblatt, Berlín se politicky usnesl, že boj za záchranu planety klidně vybojuje Německo samo a tím se prý definitivně zbaví neonacistického mrtvolného zápachu. Zelená dohoda (nebo někdy i Zelený úděl) pro Evropu (anglicky European Green Deal) byl představen 11. prosince 2019 novou šéfkou Evropské komise, německou političkou CDU Ursulou von der Leyenovou jako soubor politických iniciativ, jejichž hlavním cílem je dosáhnout toho, aby EU byla v roce 2050 klimaticky neutrální, přičemž dílčím cílem se stal plán jak snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 o 55 % ve srovnání s rokem 1990. Obsahuje opatření ke snížení emisí, investice do výzkumu a inovací a ochranu přírodního prostředí evropského kontinentu. Dalším cílem Green Deal je transformace evropské ekonomiky tak, aby byla dlouhodobě udržitelná, tedy aby byl možný její růst, aniž by se zvyšovalo využívání přírodních zdrojů.
Jestliže Green Deal je možno označit za politicko-ideologický rámec, jeho naplnění má zajistit legislativní balíček tuctu opatření, který Evropská komise vydala 14. července 2021 pod názvem „Fit for 55“. Ten obsahuje nové i revidované legislativní návrhy v oblasti klimatu, energetiky a dopravy, a počítá například s rozšířením systému emisních povolenek na domácí vytápění a na další oblasti nebo se zákazem prodeje nových aut bez nulových emisí CO2 od roku 2035. A po letech tvrdé, a dokonce ještě urychlované realizace politiky Green Deal jsme svědky faktu, že nejen velké, ale i malé a střední podniky v zemích EU trpí největším ekonomickým propadem za poslední dekádu, když pandemie covid-19 s rozpadem globálních dodavatelských řetězců jen dočasně zamlžila tuto skutečnost. Občanům EU se vinou energetické krize a inflace prudce snížila životní úroveň.
Vlády EU se v minulých letech energetické krize snažily občany různou měrou chránit, ale vysoké ceny energie zavinily extrémně vysokou míru inflace. Vedle cen energie jsou problémem EU rostoucí míra regulace, dotací, svazující byrokracie a následně klesající poptávka a odliv investic z EU. Zatímco zelená ideologie vede ke stále většímu vymístění klíčových průmyslových výrob a technologií z Unie do USA, ale také Číny a dalších zemí, EU si odsouhlasila, že na dovoz od roku 2026 a 2027 navíc uvalí speciální emisní clo. Emisní daní se zatíží benzín a nafta, bydlení i létání na dovolenou. Ať už se to týkalo někdejšího premiéra Andreje Babiše či současného předsedy vlády Petra Fialy, i když se v minulosti k této politice vyjadřovali i velmi kriticky, nakonec se podvolili a všechny zelené dokumenty podepsali. Jak ukazuje současná politika, premiér Fiala se za předsednictví Česka v Unii dokonce stal jejím horlivým prosazovatelem.
Zelená tranzice energetiky EU je přitom přímo závislá na surovinách a technologiích, které z drtivé většiny kontroluje diktátorská Čína. Vedení EU s limitně nulovým chápáním geopolitické strategie po útěku z drtivé náruče ruského medvěda po zločinném ruském napadení Ukrajiny zavedlo Evropu do chřtánu čínského draka. Samotná ekonomika členských zemí EU je vinou ideologie Green Deal ve stále rostoucí míře závislá na obrovském objemu dotací, které znetvořují svobodné tržní prostředí, které vždy v minulosti zvítězilo nad nedemokratickými režimy a regulacemi.
Green Deal a jeho doslova osamocený boj EU s CO₂ je výlučnou záležitostí EU. Ostatní svět, ač se také účastní různých mezinárodních klimatických konferencí, se chová pragmaticky. Ochrana domácí ekonomiky a průmyslu je v USA, v Číně, Indii, Indonésii, Vietnamu a dalších asijských zemích a rozvojových zemích naprostou prioritou. Čína, která zodpovídá za třetinu světových emisí CO₂, každý týden v průměru zprovozní dvě nové velké uhelné elektrárny. Příkladem může být systém emisních povolenek, které mají různé země světa. Z celosvětového objemu obchodu s emisními povolenkami ve výši cca 800 miliard eur ročně připadá 750 miliard eur právě na EU, kde jsou pro Evropskou komisi hlavním mocenským přerozdělovacím nástrojem.
A co jsme se nyní dozvěděli z úst místopředsedkyně Evropské komise za ČR Věry Jourové v rozhovoru pro MF Dnes 23. dubna přetištěném na portále idnes.cz? Na otázku, zda podle ní po červnových volbách do Evropského parlamentu dojde k revizi Green Dealu, tato politička vzešlá z hnutí ANO odpověděla (zvýraznění v citaci autor): „Co bych já udělala, kdybych na to měla vliv, tak bych asi trvala na tom, aby se udělaly precizní dopadové studie jednotlivých klíčových částí, zejména emisních povolenek a zásahu do průmyslu. Na otázku, co by takové studie měly obsahovat, Věra Jourová odpověděla: Dopady na regiony, na vrstvy obyvatel a na sektory a na průmysl. Musím říct, že už když jsme to schvalovali, tak mně osobně tyto opravdu podrobné studie chyběly. A říkala jsem, že nastane doba, kdy si budeme muset ujasnit na základě dat a faktů, jestli mají pravdu ti, kteří říkají, že Green Deal zlikviduje evropský průmysl, nebo jestli mají pravdu ti, kteří říkají, pojďme to vydržet, technologie jdou kupředu a dostaneme tím konkurenční výhodu i globálně. Myslím si, že je potřeba se dozvědět, jak to vlastně je, protože i v oblasti zelené dohody slyšíme příliš mnoho aktivismu a fanatismu a příliš málo faktů. A jedním z faktů je, že pokud Unie zavádí nějaká opatření směrem ke snížení klimatické katastrofy, ano, tady použiji toto silné slovo, tak to vždycky doprovází finanční podporou, což se děje i tady, ale moc se o tom nemluví.“
Rozhovor místopředsedkyně Komise Jourové, která je členkou Komise už 10. rokem (!), je šokující upřímnou zpovědí ohledně faktu, že Komise a její obří byrokratický aparát v souladu s bruselským parlamentem a po dílčích souhlasech na zasedání Evropské rady složené z premiérů 27 členských zemí naordinovala zemím EU doslova zelenou revoluci. A to v mimořádně krátkém termínu a ve způsobech a technologiích, které jsou teprve v plenkách, nebo ještě vůbec neexistují. A hlavně, bez analýzy toho, zda to ekonomiky zemí EU a jejich 450 milionů obyvatel zvládne. V přípravné zprávě o dopadech (impact report), jejíž kopii získal deník Financial Times ještě před oficiálním zveřejněním, Evropská komise odhaduje, že k dosažení cíle snížit emise skleníkových plynů o 90 % do roku 2040 a následně o 100 % v roce 2050, bude EU v letech 2031 až 2050 potřebovat investice ve výši 1,5 bilionu eur každoročně. To odpovídá 10 % celého HDP Evropské unie v roce 2022. Když tuto nepředstavitelnou sumu přepočteme na každého jednoho obyvatele EU, je to přes 140 000 korun měsíčně na hlavu včetně kojenců a seniorů.
Příklad 1: Evropská unie od roku 2035 nařídila, že nově prodávaná auta musí být jen elektrická a spalovací mají být odsunuta do historie. Takže na 300 milionů osobních aut v zemích EU, jež se podílejí na světových emisích CO₂ pouhou 0,1 %, musí být co nejrychleji odstaveno ve prospěch údajně bezemisních plně elektrických aut. Ovšem ani zde Evropská komise si nezanalyzovala celý životní cyklus e-auta, který vinou emisně špinavé výroby baterií ze 77 % ovládaných Čínou (také elektrické vozy Škoda mají baterie vyráběné na lince v Mladé Boleslavi výhradně z čínských modulů) se dle studie českých vědců z ČVUT ve své omezené životnosti emisně nevyrovnají benzínovým, natož naftovým modelům. V podstatné části zemí EU mají plně elektrická auta svůj výfuk v uhelné elektrárně s ohledem na převládající energetický mix. To se týká například nejen Polska, Bulharska, Česka, ale i Německa.
Automobilka Tesla tak skvěle vydělává na prodeji certifikátů svých údajně bezemisních vozů, které si kupují i jiné automobilky, aby Evropské komisi nemusely platit pokuty za nedodržení emisních limitů (95 eur za každý gram nad limit 95 g CO₂/km). Na každou velkou baterii pro vozy typu VW ID či Škoda Enyaq se musí vytěžit a zpracovat 500 000 kg surovin, baterie v sobě obsahuje vzácné kovy, prvky i zeminy, jež po světě opět kontroluje Čína. Klíčové lithium se dokonce ve světě obchoduje v čínské měně, nezbytný kobalt těží doložitelně při otrocké práci děti v Demokratické republice Kongo, jehož vedení Čína rovněž zkorumpovala. Takže to vše je postaveno na zcela mylných a přinejmenším pokryteckých východiscích čistoty e-aut, jako kdyby do EU „odněkud spadly z nebe jako panensky emisně čisté“. Přitom poté, co deficity státního rozpočtu většiny zemí EU si už nemohou dovolit dotovat nákup drahých elektrických aut, se jejich prodeje a s nimi i budoucnost evropských automobilek propadají do neradostných vyhlídek možného kolapsu. A Evropská komise ustavila komisi, aby řešila možná cla na dovoz čínských elektrických aut dotovaných Pekingem. Od roku 2025 se ovšem čínská auta začnou vyrábět uvnitř EU, v Maďarsku.
Příklad č. 2: Základem energetické zelené tranzice v řadě zemí včetně Česka je výroba elektřiny ze solárních panelů, opět deklarovaných jako „obnovitelné, zelené, čisté“. Devět z 10 všech solárních panelů dnes vyrábí opět Čína, a to díky své levné elektřině produkované ze 60 % z uhlí. Významné komponenty pro solární panely vyrábí v koncentračních táborech v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang utiskovaná minorita Ujgurů. To vše je přitom Evropské komisi známo, dokonce na vyšetření těchto faktů také ustavila zvláštní komisi. Ale bez solárních panelů stejně jako bez klíčových komponentů větrných elektráren či importu oceli z Číny by ideologií hnaná zelená transformace EU nemohla pokračovat. Proto se obrovská míra bohatství a dnes už i vysoké míry přidané hodnoty v zelených zakázkách přesouvá z EU do diktátorské Číny, která si nakonec podle kapitalistických principů bude moci zakoupit klíčové statky ve svobodném světě. Česko plánuje po vzoru dotačního zeleného ráje v Německu svou současnou solární kapacitu 3,5 GW navyšovat, aby už v roce 2030 dle plánů vlády měly solární elektrárny výkon 10 GW. Pro představu: 1 GW (1000 MW) znamená zaoceánskou dopravu obchodními loděmi na mazut 2,2 milionu velkých čínských panelů, na něž dostávají jejich majitelé v ČR až 50% instalační dotaci a nyní se pro ně připravují i provozní dotace. A to přesto, že první solární tunel z let 2010-2030 za 800 miliard korun (tedy 0,60 Kč placených všemi spotřebiteli z každé kWh) nebyl dosud splacen.
To je skutečná podstata politiky Green Deal, v níž v Evropská komise, parlament a podvolení politikové EU nemohli předem nechat provést analýzu celého životního cyklu a všech dopadů této zelené tranzice. Protože by nutně zjistili, že je takto nerealizovatelná. Zatímco ovšem většina zemí EU a jejích obyvatel vinou realizace této politiky prudce chudne, skupina napojená na stamiliardové dotace nesmírně bohatne. Vznikl tak klimaticko-průmyslový komplex, který ve spojení s politiky a úplatnými či indoktrinovanými médii ovládá občany klimatickým strachem. Za fasádou šířené klimatické hysterie je snaha manipulovat občany a na pozadí prioritního boje za „záchranu hořící planety“ přece nemusí politici řešit jiné, ve skutečnosti daleko vážnější společenské problémy.
Evropská komise ale chápe, že miliony obyvatel členských zemí, nepochybně hlavně těch nových, budou v důsledku změn dovedeny do energetické chudoby. EU s platností od roku 2026 vytvoří „Sociální fond pro klimatická opatření“. V něm má být na „zelené žebračenky“ na dalších šest let alokováno 65 miliard eur, který si ze čtvrtiny musí zaplatit samy členské země. Bude-li reálně potřebovat pomoc polovina obyvatel EU, zvláště z nových členských států, tak na jednoho z těchto postižených lidí připadne podpora v přepočtu 180 korun měsíčně…
Evropští zemědělci předvedli, že iracionální a protilidovou zelenou politiku Evropské unie jde změnit i násilně s pomocí argumentů v podobě vylitého hnoje, močůvky a traktorových blokád, my ale věřme, že to jde stále ještě demokraticky. Pokud mají ještě občané a voliči v ČR a celé EU šanci demokraticky změnit nastoupený kurs zeleného šílenství bez jakýchkoli kalkulací a analýz dopadů a souvislostí v celém životním cyklu, musí tak učinit hojnou účastí a správnou volbou v červnových volbách do Evropského parlamentu.
