Článek
Na prozeleném portále, který už svým názvem charakterizuje své ideologické zaměření, Luděk Niedermayer 5. srpna zveřejnil kritiku předního českého experta na energetiku pod názvem Pohádka o zlé zelené lobby. Už dozajista stačí, že europoslanec Niedermayer se ve článku neodvážil zmínit jméno jím kritizovaného ředitele strategie nezávislé energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera. Ten si zřejmě podle L. Niedermayera nepřístojně „dovolil“ kritizovat zelenou ideologii, jejímž je tento europoslanec jedním z nejhorlivějších a nejdogmatičtějších zastánců.
Pana Niedermayera zvedl z jeho zelené židle jím citovaný článek na portále Seznam Zprávy, v němž špičkový odborník na energetiku Česka Michal Macenauer pronesl na téma solárního boomu a politicky prosazované tzv. komunitní energetiky tato slova: Politiky mezi tím obcházejí zástupci zájmových skupin, kteří tlačí na co nejvýhodnější podmínky zapojení fotovoltaik a komunit do sítě. Ve 100 procentech případů ale tyto výhody navýší náklady ostatním, těm bez fotovoltaiky a bez komunit. Lobbisté například požadují, aby se za posílání elektřiny přes distribuční síť neplatily poplatky. Náklady na provoz sítě se však paradoxně vlivem instalací fotovoltaiky a provozu komunit budou navyšovat o desítky procent.
Na to nemohl zavilý stoupenec zelené lobby nereagovat. Dlužno poznamenat, že sázka na zelenou ideologii se panu Niedermayerovi v podobě bohatých europoslaneckých prebend za nejméně 4,5 milionu korun ročně vyplatí. Zatím. Díky jemu a jeho levicovým spojencům ideologické nápravy svobodného světa tržní ekonomiky se Evropský parlament a Evropská komise právě změnily v dotační mašinu stamiliardové zelené lobby.
Podívejme se na Niedermayerovy výroky v jeho článku podrobněji. Europoslanec je horlivým stoupencem tzv. komunitní energetiky, tedy podle něho by měla být poskytnuta „jistá sleva z části distribučních poplatků, pokud je sdílená elektřina přepravena na krátkou vzdálenost“. Pan Niedermayer má nepochybně na mysli „slevu“ limitně blízkou nule. Jeho slova neříkají nic o tom, že zajištění reálného přenosu „z domu do vedlejšího domu“ nebo od občasného solárního výrobce ke konkrétnímu odběrateli znamená zcela jiné logistické a tím také investiční řešení tohoto přenosu „na krátkou vzdálenost“. Kdo tedy toto významně dražší a náročnější řešení přenosu zaplatí? Zatajuje se, že by se na tom měli plně podílet výrobci z jednoho objektu a spotřebitelé z dalších domů.
Pan Niedermayer jen naznačuje, že nový „odbrzděný“ systém solárních a větrných zdrojů by měl být zohledněn v nové tarifní struktuře. Státní Energetický regulační úřad (ERÚ) již 10 let kličkuje, aby s novou tarifní soustavou nemusel přijít, protože právě „drobná úprava sazeb za jističe“, dozajista prudce zvýší cenu elektřiny domácnosti, čemuž v minulosti ze strachu před voliči zabránil i někdejší premiér Bohuslav Sobotka. Macenauerovo varování, že rostoucí kapacita hlavně solárních zdrojů přinese navýšení nákladů na distribuci o desítky procent, se snaží L. Niedermayer dehonestovat tvrzením, že neví, o jakých nákladech mluví. Přitom státní firma ČEPS ve své analýze zdrojové přiměřenosti MAF CZ 2022 dostupné na webu www.ceps.cz upozornila, že zapojení stále větší instalované kapacity solárních, větrných a dalších přerušovaných zdrojů energie si vyžádá investici do sítě a její správy 319 miliard korun u distributorů a 80 miliard korun u ČEPS. Nikdo jiný tyto náklady v ceně elektřiny než spotřebitelé včetně tuzemského průmyslu nezaplatí.
Jestliže bývalý bankéř Niedermayer v jedné části textu poněkud ztratil kontakt s realitou, když obvinil jím nejmenovaného energetického odborníka ze snahy prosazovat „žádné změny“, závěr experta Macenauera je zcela srozumitelný: „Do jaké míry se podaří nastavit prostředí spravedlivě, aby jedna strana jen nečerpala výhody a druhá jen neplatila, se ukáže v nadcházejících měsících a letech – nejdříve při projednávání a schválení novely energetického zákona v parlamentu.“ Ten přitom jasně praví, že každé navrhované řešení úprav pro „komunitní energetiku“ musí být podloženo dopadovou studií, a nikoliv zelenými lobbistickými tlaky.
Pan Niedermayer v článku utratil mnoho zbytečných slov na téma tzv. součtového měření. Ve skutečnosti se zcela míjí s racionální podstatou malého solárního zdroje, jímž není nějaký kšeft na výrobě ze slunce a dodávkách do sítě, ale pokrytí reálných potřeb pro vlastní potřebu domácnosti, firmy. Ex-bankéř je zde úplně mimo prostor racionality skutečného energetického odborníka z praxe Michala Macenauera.
Samozřejmě Luděk Niedermayer pléduje za kombinaci využití solárních zdrojů s bateriemi. Ovšem baterie v komunitní energetice je dotačně podpořena ze 100 %, takže když se na ni složí všichni ostatní účastníci trhu a daňoví poplatníci, tak je to pro bývalého člena ČNB férové? Jak známo, životnost baterie je dle počtu nabíjecích cyklů odhadována asi na 10 let, takže provozovatelé baterií nakonec spláčou nad výdělkem. Dle expertů nezávislého think tanku Realistická energetika a ekologie by obří baterie na zásobování Česka elektřinou jen na 24 hodin přišla nákladově na ekvivalent hrubého domácí produktu. Ovšem když je něco za 100% dotace, zelená lobby ihned sprintuje k cíli v podobě získání dotačních peněz.
Niedermayerovy závěry v článku, jak se EU musí propojit a přes kontinent si posílat „zelenou“ energii, lze opět konfrontovat s analýzou ČEPS, která jasně říká, že kromě jaderné Francie a v budoucnu i Slovenska budou mít všichni kolem nás v letních měsících společnou nadprodukci a v kritických zimních měsících potřebu elektřinu dovážet. To logicky znamená, že nebude ani odkud. Jestliže závěrem europoslanec kritizuje slova energetického experta o „neférovém zeleném lobbismu“, pak článek z pera pana Niedermayera plný zelené ideologie, zvěstování světlých zelených zítřků, polopravd a jalového žvanění je toho novým dokonalým důkazem.
Mezitím se na dosavadních parlamentních volbách v členských zemích a na předběžných analýzách volebních preferencí před volbami do Evropského parlamentu v červnu příštího roku ukazuje, že dosavadní stoupenci levice a zelené dotační tranzice jménem Green Deal mohou postupně utrpět porážku. To je ovšem plně v rukou voličů ze všech 27 členských zemí.
