Článek
Slunce na přechodu jara a léta svítí ostošest a soláry masivně srážejí cenu elektřiny na trhu, takže se zase propaguje v médiích možnost přechod na okamžité tržní, tedy spotové ceny místo delší dobu fixovaných jistých, ale vyšších cen. Zdá se, že lidská paměť je selektivně milosrdná, aby nás nestahovala zpět do negativních úvah, a naopak nás posouvala optimisticky do budoucna. Ale neměl by být v žádném případě zapomenut pád firmy Bohemia Energy, která svým bankrotem nechala na holičkách 900 tisíc českých spotřebitelů, když právě ze spotového byznysu učinila jádro miliardových zisků pro svého majitele. Protože moudré přísloví českých předků praví, že se každoročně zima zeptá, co jsi dělal v létě, tedy jak ses na zimu včas připravil.
Pokud energetický zdroj nedokáže dodávat v nejtěžším, právě v zimním období, je jeho význam okrajový. Je ostatně typické pro cílené dezinformace v energetice, že se vždy zdůrazňuje a publikuje celková výroba a percentuálně podíl přerušovaných zdrojů energie (OZE) v celém roce, nikoli fakt, že v době, kdy nesvítí a nefouká, je podíl solárů a větrníků na produkci elektřiny limitně blízký nule.
Je příznačné, že všechny vlády České republiky v posledních 20 letech zcela zásadně zanedbaly rozvoj veškeré klíčové infrastruktury, přičemž v případě energetiky je to doslova osudové. Česko je dnes při výrobě proudu závislé ze 37 % na jádru a ze 43 % na uhlí, přičemž v zimě tento podíl pochopitelně ještě roste, když občasné zdroje energie (OZE) nefungují. Dle nedávno publikované zprávy Energetického regulačního úřadu (ERÚ) o výrobě a spotřebě elektřiny za 1. čtvrtletí letošního roku například v lednu 2023 se na celkové čisté výrobě elektřiny podílely jaderné elektrárny (instalovaný výkon 4200 MW) ze 40,9 % a uhelné (výkon 9100 MW) z 45,8 %, větrné elektrárny (VtE) o kapacitě 339 MW dodaly jen 1 % elektřiny a fotovoltaické zdroje (FVE, 2082 MW) pouhé 0,6 procenta.
V pondělí 19. června jsme si v obsáhlém článku Hospodářských novin (HN) mohli přečíst, jak je nyní nutné budovat všechny možné energetické kapacity. Jako vždy se do podobných debat zapojuje hlavní ekonom ČEZ Pavel Řežábek, který nemá právně závaznou odpovědnost člena statutárního orgánu za hospodaření této firmy se 70% vlastnictvím akcií českým státem, a proto zřejmě vypouští snadněji do veřejného prostoru fantasmagorické úvahy i zřejmě jako testovací balónky vrcholného managementu. „Aby Česko zůstalo soběstačné, musíme do roku 2030 začít masivně stavět obnovitelné zdroje. Potřebujeme 15 gigawattů fotovoltaik a alespoň dva gigawatty ve větru,“ citovaly HN Řežábka. Když současné 2,5 GW FVE vynásobíme šestkrát, dostaneme v lednu 2030 po jejich teoretické instalaci ze solárů za stejných podmínek jako letos v lednu méně než 4 % a z větru navíc 6 % elektřiny. Protože také stávající zdroje postavené před rokem 2010 mají omezenou životnost. Takže nepokryto by při celkovém výpadku uhlí by zůstala více než třetina stabilní produkce elektřiny.
Tento možný výpadek ale hrozí nastat ne až v roce 2033, kdy ve vládním prohlášení z ledna 2022 vláda premiéra Petra Fialy podmínila energetický konec uhlí jeho stabilní náhradou, ale zřejmě už za tři roky v zimě 2026/2027. Jak počátkem června uvedl ve své analýze zpravodajský portál Seznam Zprávy, důvodem předčasného ukončení výroby z uhlí jsou a budou emisní povolenky, které každou vyrobenou megawattu elektřiny z uhlí zdražují o 100 eur, v přepočtu tedy o více než 2 Kč za každou kWh. Když v letním období cena elektřiny klesá tak, že se z uhlí nevyplatí vyrábět, tak majitelé elektráren (většinově ČEZ a také skupina Sev.en), jak je Seznam citoval, pověsí výrobu z uhlí na hřebík.
Co by mohlo uhlí nahradit? V citovaném článku HN se hovoří o nových velkých jaderných blocích i dosud v praxi neověřených malých modulární reaktorech, jež ale při opatrném optimismu budou v plné síle k dispozici až za 20 let. Hlavně se však jako flexibilní náhrada uhlí pro hlavně zimní měsíce mluví o paroplynových elektrárnách (PPE), Řežábek v článku mluví o 4 velkých PPE. Ty však vyžadují příslušná povolovací řízení včetně v EU tvrdých environmentálních požadavků. V médiích přitom není ani zmínky, že by někdo velkou PPE projektoval a zahájil příslušné povolovací procesy, aby po tříletém budování bratru za 25 miliard Kč mohla taková jedna elektrárna začít fungovat. Přitom vedení EU samo zpochybňuje budoucnost zemního plynu, má ho prý nahradit zelený vodík. Také s plynem jsou spojeny emisní povolenky, i když levnější, a tedy i rentabilita výroby, která je v řadě zemí EU spojena s kapacitními platbami, tedy s finanční kompenzací za nepravidelný provoz a za nucené zastavování produkce ve prospěch OZE. Podle analýzy ČEPS nebude ani odkud elektřinu dovézt ze zahraničí.
Žádné kapacitní platby si ani v uhlí, ani v plynu Česko v Bruselu, který má právo veta, nedojednalo. A v neposlední řadě existuje naléhavá otázka, zda plynu bude dostatek, když po odstavení ruských dodávek do EU směřuje v podstatě jen zkapalněný zemní plyn (LNG) hlavně z USA a Kataru, ale o ten bude stále více objemově i cenové soupeřit postcovidový boom ekonomiky Číny a dalších zemí Asie. Podle analýzy spolku Realistická energetika a ekologie by import zemního plynu, aby mohl celkově nahradit uhlí i zálohovat OZE, musel z loňských úsporných 7,5 miliardy m³ stoupnout na 23 miliard m³ ročně, což jsou objemy zřejmě nemyslitelné a ani nezaplatitelné.
Nedostane-li české uhlí nějakou podporu v podobě kapacitních plateb či garanci výkupních cen, budou jeho provozovatelé pod zničující palbou spekulativních emisních povolenek, jejichž cenu chtějí ideologičtí strážci zelené revoluce v Bruselu omezováním počtu povolenek vyhnat někam k 200 eurům (5 Kč za 1 kWh), produkci elektřiny z uhlí ukončit. Následný nedostatek odběru hnědého uhlí (loni celková těžba 33,5 milionu tun) ovšem zastaví zřejmě celou těžbu, protože české doly s celkovou zásobou 500 milionů tun se stanou nerentabilními. To ovšem znamená, že zmizí i klíčová energetická surovina pro dálkovou dodávku tepla z tuzemských centralizovaných tepláren pro 1,6 milionu českých domácností. Řeči o tom, že uhlí v nich nahradí biomasa, odpady či zemní plyn, jsou fantasmagorií.
V článku HN se velebí finanční zdroje, které má prý Česko na rozvoj OZE a které si občané a podniky vlastně platí v emisních povolenkách, aby je v miliardových dotacích dostali ti nejbohatší, kteří mají na drahé spolufinancování. Přitom zastavením produkce z uhlí si vlastně Česko doslova zařízne hlavní zdroj povolenek. S ohledem na odpor místních samospráv a obtížnost povolovacích procesů se Česko významnější kapacity v nových větrných elektrárnách do 10 letech asi nedočká. Takže se pod masivní reklamou v kombinaci se závaznými vládními přísliby dotací jako o život staví nové střešní i větší solární zdroje. Jejich souběžný výkon už se nyní (viz Velikonoční pondělí) začíná kanibalizovat, neřkuli za situace neschopnosti české ekonomiky i exportu pojmout najednou požadovaný cílový výkon 15-20 GW v solárech (v létě nyní Česko potřebuje maximálně 6 GW, v zimě i přes 12 GW stabilního výkonu).
Navzdory dotacím se provozovatelé až se zápornými letními cenami elektřiny z FVE, kterou vedle ČR budou mít všichni kolem také nadbytek, budou potýkat s problémy návratnosti bankovních úvěrů na instalace FVE. To vytvoří politický tlak na zopakování provozních podpor pro FVE, když přitom jsme první solární tunel v hodnotě 800 miliard korun (splatných postupně ve státem garantovaných výkupních cenách solární elektřiny do roku 2030), ještě jako daňoví poplatníci ani neuhradili.
To, co je však naprosto jisté, je, že navzdory zcela pochybné „levné“ ceně silové elektřiny z OZE hlavně ze solárů (když se vědomě opomíjejí náklady na záložní zdroje) vyvolá tlak tisíců nových a neustále přerušovaných zdrojů energie nutnost obří investice do posílení a správy sítě. Státní firma ČEPS tyto potřebné náklady vyčíslila na 400 miliard korun souhrnně pro distributory i ČEPS samotný. Vše se samozřejmě plně promítne do cen, protože český státní rozpočet si už nemůže ceny energie dovolit dotovat. Takže exploze cen energie z roku 2021 a 2022 bude mít logické vysoké pokračování.
České domácnosti se mohou, spíše budou muset (třeba se svetrem doporučovaným jednou političkou) naučit v zimě hibernovat, když třeba televize jako při energetické (uhelné) krizi v lednu 1979 znovu ukončí své vysílání v 21 hodin. Kola průmyslu, jehož má ČR nejvíce v poměru ke tvorbě HDP v EU, solární a další OZE stabilně v režimu 24/7 ale pohánět nedokáží. Když česká vláda svou nerozhodností a/nebo nekompetentností postaví české podnikatele před skutečnost, že elektřina a další druhy energie v ČR budou vysoce nedostatkové, a tedy i drahé, byl by to rychlý konec stavu ekonomiky a společnosti, nad nímž už nyní s pohledem na deficit státních financí a úsporná opatření hořekujeme. Za tři roky se může ukázat platnost jiného českého moudrého přísloví: Nikdy není ještě tak špatně, aby nemohlo být hůře.
