Článek
Bezmála 14 dní po historicky bezprecedentním blackoutu na třetině území Česka v pátek 4. července se už rýsují příčiny, které – jak je obvyklé – výroky vládních politiků a dotčených státních úředníků jen zamlžovaly. Pokud dokonce tyto činitelé nelhali. Oficiální zpráva správce přenosové sítě, státní firmy ČEPS ke kauze uvedla: „Nejdříve nastal výpadek vedení V411 propojujícího rozvodny Výškov a Hradec v Ústeckém kraji, ke kterému došlo krátce před 12. hodinou. Výpadek byl způsoben pádem jednoho ze tří vodičů vedení, příčiny se zjišťují. Pád vodiče na zem způsobil zkrat a odpojení daného vedení od přenosové soustavy. Poté následovaly výpadek šestého bloku tepelné elektrárny Ledvice v Ústeckém kraji, přetížení vedení V208 mezi rozvodnami Milín a Čechy Střed ve Středočeském kraji a odpojení vedení V401 v rozvodně Krasíkov v Pardubickém kraji. V důsledku toho zůstalo bez napětí 9 rozvoden přenosové soustavy, konkrétně Výškov a Chotějovice v Ústeckém kraji, Opočínek v Pardubickém kraji, Bezděčín v Libereckém kraji, Týnec a Čechy Střed ve Středočeském kraji, Neznášov v Královéhradeckém kraji a Malešice a Chodov na území Prahy.“
Nyní ale máme k dispozici dva zásadní materiály. Jednak z pera energetického publicisty Petra Duška (viz zdroje článku), jednak mimořádně zajímavé interview, které s nestorem české energetiky a profesorem ČVUT Františkem Hrdličkou 17. července ve svém 27. čísle otiskl týdeník Echo.
Mimořádně zajímavá je Duškova informace, že inkriminované vedení velmi vysokého napětí V411, které přenáší elektřinu z Německa a jehož pád se stal počátkem červencového kolapsu třetiny české elektrárenské soustavy, se nedaleko Kadaně přetrhlo také docela nedávno, loni večer 29. listopadu. O této poruše se kromě expertů z ČEPS a ČEZ se vlastně nikdo nedozvěděl, protože zaúřadovalo energetické pravidlo N-1: Pro poruchu, revizi nebo údržbu v sítích vysoké a nízkého napětí nesmí být omezena doprava elektřiny. Proč inkriminovaný fázový vodič 400 kW V411 ale 4. července v 11:51 hodin zkolaboval a spadl a vyvolalo kaskádu problému s výpadkem elektřiny pro třetinu území republiky v Čechách, to vrtá v hlavě i premiérovi ČR Petru Fialovi, který se dotazoval, jak jeden spadlý drát mohl zapříčinit takový malér.
Ovšem z grafu publikovaném v blogu Petra Duška je na grafu jasně vidět, že energetickou soustavu loni 29. 11. držely opravdu silné a stabilní zdroje: s 5,1 GW uhelné elektrárny a s 3,1 GW jaderné zdroje. Ze solárů samozřejmě v listopadový večer nepocházelo zhola nic a z větru 51 MW. Místo importu Česko exportovalo do zahraničí výkon bezmála 1 GW.
Naopak letos 4. července ke 12. hodině (což byla přesně doba vzniku i španělského blackoutu z 28. dubna) sice české jaderky jely na 3,1 GW, uhlí na 1,6 GW, ale domácí solární elektrárny dodávaly téměř 1,9 GW. K tomu se do Česka dostal přetlak z německých solárních a také z polských větrných elektráren v souhrnném výkonu 1,6 GW. Ten měl směřovat nejen do Česka, ale přes republiku na Slovensko a dále asi i na Balkán. Přitom před tradičními svátečními dny 5. a 6. 7. už i v pátek zřejmě v Česku klesla spotřeba elektřiny pod očekávání.
Podle profesora Hrdličky v rozhovoru pro týdeník Echo byl nadměrný přetok elektřiny zásadním důvodem, proč inkriminované vedení 400 kW V411 zkolabovalo a spadlo. Zatímco v 7 hodin ráno dodávaly uhelné elektrárny výkon 2,7 GW, před polednem o 1 GW méně, protože dle Hrdličky „jsme u nás konzumovaly ty zahraniční přetoky OZE“. Správce sítě ČEPS podle energetického experta také proto stahoval výrobu v nejmodernější české uhelné elektrárně ČEZ Ledvice. Profesor Hrdlička poukázal na slova mluvčího ČEZ Ladislava Kříže, že z ranního maxima 600 MW se výkon elektrárny „z vnějších vlivů“ snížil před polednem na 300 MW. V době pádu vedení V411 Ledvice dále snižovaly svůj výkon až na 200 MW i jednu minutu po pádu vedení, tedy až pod hranic technického minima. Pád fázového vedení V411 ovšem skokově změnil frekvenci, která v 11:52 hodin vedla k úplnému výpadku tohoto uhelného bloku.
Nicméně i přes výpadek ledvického kotle byl tamní ostrovní režim funkční. V provozu byl i menší ledvický uhelný blok B4 s výkonem mezi 110 a 74 MW. A to až do 11:59 hodin, kdy přišla z přenosové soustavy další havarijní událost, která dokonce zvýšila odchylku frekvence o 3 Hz v elektrárně a o 2,5 Hz na rozvodně. Protože automatické ochranné systémy dovolují kolísání frekvence mezi maximálně 50,2 Hz a minimálně 49,8 Hz, začalo postupné kaskádovité odpojování sítí a devíti ústředen po Čechách (viz mapka v článku Petra Duška) včetně hlavního města Prahy, na což musely reagovat elektrárny omezením či zastavením provozu. Ostrovní systémy se stabilními elektrárnami (voda, uhlí, plyn, jádro) mají v oblasti své působnosti klíčově zajišťovat frekvenci, ovšem mají zásadní problém se stanovením, jakou spotřebu elektřiny mají obsluhovat. Takže přebytek či naopak deficit elektřiny opět aktivoval ochranné prvky po vychýlení frekvence mimo bezpečné rozmezí, kdy v oblastech s přebytkem elektřiny je frekvence vyšší a v regionech s deficitem frekvence klesá.
Graf: systémová odchylka v dodávce elektřiny 4. července 2025
Systémová odchylka v dodávce elektřiny 4. 7. 2025
Zdroj: ČEPS, a.s.
Systémová odchylka v dodávce elektřiny dne 4. července v 11.51 hod. spadla na mínus 580 MW, o tři minuty později dokonce na mínus 852 MW. Pak se trend otočil, když v 11.59 hodin to bylo stále ještě mínus 522 MW a ve 12:00 velmi prudce na plus 1039 MW. Ve 12:28 kulminovala odchylka dodávky na plus 1510 MW. To mělo za následek prudké rozkolísání frekvence s aktivací ochranných prvků a vypínáním rozsáhlých oblasti distribuce a následně samozřejmě i výroby elektřiny. Přitom dle https://www.ceps.cz/cs/ normálně odchylka kolísá mezi maximálně 250 MW plus a mínus.
Michal Macenauer, ředitel strategie EGU Brno, což je tuzemská přední poradenská firma v energetice, na téma českého blackoutu reagoval mj. v interview pro portál Novinky, když uvedl, že se „pravděpodobnost výpadku dala snížit, kdyby v soustavě bylo více regulujících zdrojů“. Jak dále konstatoval, „samotné toky z nebo do Německa tuto havárii nezpůsobily. Ale to, že k nám teče elektřina ze zahraničí, především levná z obnovitelných zdrojů, a vytlačuje tak z provozu regulující zdroje rozprostřené po území ČR, už bezpečnost ovlivňuje a snižuje,“ prohlásil Macenauer a dodal: „Nejde o palivo, uhlí může být nahrazeno plynem nebo jádrem. Jde o soustavu bez velkých regulujících zdrojů a tam – viděli jsme to i ve Španělsku – je odpověď jednoznačná: soustava na tom bude mnohem hůře. Výpadky mohou být systémovější, rozsáhlejší a častější. Opatření proti tomu existují, ale elektřinu z obnovitelných zdrojů dále zdražují. Přiznat, že integrační náklady obnovitelných zdrojů jsou násobkem těch instalačních, je dnes politicky a mediálně sebevraždou, kterou právě páchám.“ Ředitel Macenauer pak doplnil další výbušnou informaci: systémové náklady spojené s tzv. obnovitelnými zdroji mohou zdražit současnou cenu kWh elektřiny až o 250 %.
Obnovitelné zdroje, které mají v politice Evropské unie dokonce absolutní přednost před ostatními zdroji elektřiny nemluvě o stigmatizovaném uhlí, jsou v důsledku obřího nárůstu jejich kapacity stále větším problémem. Jejich výroba podmíněna ročním obdobím a povětrnostními podmínkami (a samozřejmě slunečním svitem pro soláry) je občasná, složitě predikovatelná a nespolehlivá. Je spojena na jedné straně s obrovskou letní nadprodukcí ze solárních elektráren doplněná rostoucím počtem větrných zdrojů a na straně druhé s obrovskými deficity v době temného bezvětří a samozřejmě i v zimě.
V našich zeměpisných podmínkách je efektivní časové využití solárních zdrojů asi jen 1000 hodin v roce, u větrných elektráren zhruba dvojnásobek. Ten tzv. zbytek musí zajišťovat „záložní“ zdroje, dnes v Česku z uhlí (podíl na celoroční bilanci výroby asi 40 %) a jádra (37 %), do budoucna má přechodně uhlí zajistit výroba energie ze zemního plynu, po roce 2035 pak ze zeleného vodíku či biomasy. Zelená ideologie tak vypracovala i pro Česko projekt dvojí, duální či paralelní energetiky, kdy její obě větve jsou neživotaschopné a musí dostávat dotace. Soláry a větrníky, protože jsou neefektivní, a „záložní“ stabilní zdroje, protože jsou uměle brzděny ve výrobě a tuto neefektivitu dotačně nahrazují tzv. kapacitní platby. Česko je ovšem na rozdíl třeba od Německa a Polska pro uhlí ani plyn dojednány v Bruselu dosud nemá.
Přesto chceme mít v roce 2030 dle národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) v ČR ve fotovoltaice instalovanou kapacitu 10,1 GW (nyní asi 4,5 GW) a ve větrných elektrárnách 1,5 GW (dosud 0,37 GW), tedy zvýšit podíl OZE ze současných 17 % na 30 %. To je dle řady energetických expertů hranice, kde začnou růst problémy s nestabilitou soustavy. Výstavba dalších solárů ovšem se již hlavně u bohatě dotovaných domácích instalací spojených se schopností majetných Čechů kofinancovat domácí elektrárnu vlastní částkou kolem 250 000 korun vyčerpala a velké průmyslové instalace mají problémy s financováním. Větrníky mají zásadní problémy s povolovacím řízením. I když byl nedávno schválen zákon o „akceleračních zónách“, jež mají zlomit odpor obecních zastupitelstvech, tak velká kapacita OZE pro rok 2030 není reálná. Zato hrozba ekonomického zániku uhelných elektráren a tepláren do dvou až tři let vinou drahých emisních povolenek je více než realistická. Jak velký to bude problém, stačí vyvodit z faktu, že např. v listopadu 2024 se uhelné elektrárny dle ERÚ podílely na výrobě elektřiny (netto) z 48,8 %, kdežto instalovaná kapacita solárních zdrojů velkých jako JE Temelín z mizerných 1,9 %.
K tomu všemu dokázal i bezprecedentní blackout v Česku zřejmě i s miliardovými škodami pro průmysl a podnikatele, že kvůli občasným zdrojům energie se musí zásadně zvýšit investice do úložišť energie hlavně v podobě drahých baterií a do přenosových a distribučních sítí a jejich zprávy. Jen do roku 2030 to má být v sítích na 400 miliard korun. A samozřejmě tyto náklady se dříve či později promítnou do cen elektřiny, jak to tvrdě konstatoval Michal Macenauer z EGU Brno.
Ovšem jsme také sousedy Německa, které už má v solárních a větrných zdrojích nainvestováno kapacitu 180 GW a do roku 2030 to má být téměř dvojnásobek. Protože samo Německo i v zimní pracovní dny má maximální zátěž ve výši 75 GW spotřeby elektřiny, je jasné, že nižší letní spotřeba a vyšší výroba z OZE bude spojena s obrovskou nadprodukcí. Objektivně Němci budou stále více tlačit elektřinu svým sousedům včetně Česka. A to i za zápornou cenu, což obchodnickým štikám v Česku určitě vyhovuje. A podle některých zpráv se zdá, že čtyři přehradní transformátory, které přes odpor Německa nechal právě na lince z Německa za miliardy korun postavit tehdejší premiér Mirek Topolánek, aby zabránil možnému kolapsu české soustavy přetoky německé elektřiny, nejsou plně funkční.
Problém ze 4. července tak v kombinaci s pomalými a drahými investicemi do české přenosové soustavy a nejasnými perspektivami budování plynových elektráren náhradou za uhlí hrozí eskalovat. V zimě pak bude zavřením uhlí hrozit deficit až 5 GW, na což by musel ČEPS reagovat odstavením řady průmyslových podniků, aby nedostatkem elektřiny rovněž předešel kolapsu sítě.
Pro člověka vzdáleného chápaní této energetické problematiky si autor dovolí následující příměr. Němci po Česku chtějí, aby jim umožnilo vjezd na své dálnice, a to s u nás jinak nepovolenými 50tunovými nákladními vozy (obrovské přetoky elektřiny), z nichž nějaké zboží (levná elektřina) zůstane v Česku a zbytek poputuje dál na východ. Přitom těžké trucky samozřejmě nebudou platit mýtné (přenosové poplatky se za tento přenos silové elektřiny neplatí). Pokud německé náklaďáky poničí nosnost českých mostů a povrch dálnic (rozuměj přenosové sítě), musí renovace a posílení zaplatit Česko, respektive občané (hlavně v cenách elektřiny). Tak vypadá zřejmě potřebná solidarita chudého Česka s bohatým Německem za souhlasného pokyvování Bruselu, že české silnější propojování sítí také s Německem je tou správnou cestou.
Jestli se z kolapsu elektrické soustavy z 4. července ovšem rychle nepoučíme, za humny a hranicemi bude na nás z drátů vykukovat strašidlo dalšího blackoutu, který by ovšem sotva byl omezen jen řádem hodin. Připomeňme si, že škody z totálního blackout daleko méně průmyslového Španělska za necelý jeden den z 28. na 29. duben dosáhly v přepočtu 100 miliard korun. A také blackout zavinil několik mrtvých Španělů.
Zdroje:
Tištěná verze 27. čísla týdeníku Echo ze 17. července
