Článek
Ruský plyn přestane proudit do Rakouska od soboty od šesté ranní. Je to okamžitá oficiální reakce Gazpromu na to, že rakouská ropná a plynárenská firma OMV vyhrála arbitráž nad Gazpromem, kdy soud OMV přiznal odškodné 230 milionů eur (5,8 miliardy Kč) jako odškodnění za nepravidelné dodávky plynu a úplné zastavení dodávek srpnu 2022. OMV navíc s ruskou státní společností vede několik dalších sporů. Do Rakouska zatím z Ruska přes Ukrajinu proudilo 7400 megawatthodin za hodinu, což odpovídá přibližně pěti terawatthodinám za měsíc.
Ve skutečnosti znovu Rusko dokazuje, že obchod s energetickými surovinami považuje za efektivní zbraň a uplatňuje ji pochopitelně v té energeticky nejcitlivější době, v zimním období, kdy výkon v EU politicky prosazovaných solárních i větrných zdrojů se často blíží k nule a musejí je zachraňovat záložní plynové elektrárny. Ostatně to byla jasná ruská strategie podpory tzv. obnovitelných zdrojů zejména v Německu za poslední 20 let.
„Od zítřka tak v EU zůstanou již jen dvě země, které ve významnější míře potrubně odebírají ruský plyn, a to Slovensko a Maďarsko. Některé země EU ale odebírají ruský zkapalněný plyn dodávaný námořní cestou,“ sdělil ČTK hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Jde především o Francii, Belgii a Španělsko. „Pokud připočteme ještě odběry ropy, je v EU největším dovozcem ruských fosilních energií Francie,“ dodal Kovanda. Na druhém místě za Francií je Rakousko, které podle něj dovezlo ruské fosilní energie v přepočtu za 5,6 miliardy korun.
Rozhodnutí Gazpromu bylo zveřejněno po pátečním uzavření evropských burz. Od pondělí se na burzách očekává významný, pokud ne přímo panický růst cen zemního plynu. Ten ostatně trvá od začátku listopadu. Cena tehdy vzrostla o 14 procent, kdy ze 40 eur vzrostla na pátečních více než 45 za MWh. Před energetickou krizí a válkou Ruska proti Ukrajině se plyn obchodoval i jen za 5 eur za MWh. Německo se tak dalo nalákat na slib levného ruského plynu a od počátku 90. let zvýšilo spotřebu zemního plynu z 50 mld. m3 ročně až na trojnásobek. Mezitím si zavřelo jaderné elektrárny a svou energetiku vsadilo na dominanci solárních a větrných zdrojů (dnes už 163 GW). Když nefouká vítr a nesvítí slunce, mají z kapacitní rezervy nastoupit hlavně plynové elektrárny. Tato strategie se ovšem ocitla vepsí v 45. týdnu ( https://svethospodarstvi.cz/komentare/bude-cesko-dovazet-elektrinu-z-nemeckeho-uhli/), když právě obří solární a větrné zdroje za inverze dodaly jen tisíciny procenta instalovaného výkonu. Nastoupily tedy německé uhelné a plynové elektrárny, spustily se i emisně nejšpinavější zdroje na mazut, a Německo doslova vysálo všechny možnosti importu elektřiny ze sousedních zemí včetně Česka. Tedy z naší republiky, která podle letošní analýzy ČEPS bude masivně závislá právě na dovozu elektřiny z Německa.
Ovšem v lednu 2025 hrozí, že Ukrajina naplní své varování a nebude umožňovat transfer ruského zemního plynu dále na východ. Ukrajinská vláda dala opakovaně najevo, že neprodlouží smlouvu o přepravě ruského plynu přes své území. Smlouva má skončit k 31. prosinci. Po celý letošní rok se objem dodávek ruského plynu do střední Evropy přes ukrajinské území pohybuje od 40 do 45 milionů m3 (425 až 480 GWh) denně. Přestože vláda premiéra Petra Fialy se chlubila ukončením odběru ruského plynu, skutečné obchodní kontrakty tyto proklamace odsoudily jako lživé.
Zatímco do konce září převažoval dovoz plynu směrem z Německa, od začátku října se dominantní množství zemního plynu dostávala ze Slovenska neboli přes Ukrajinu z Ruska. V listopadu už dovoz ze západu klesl v průměru na necelých 9 GWh denně, zatímco z východu činil v průměru 150 GWh (13 milionů m3) plynu za den. Dříve významný objem tranzitu plynu přes české území prakticky zmizel, jedinou výjimku představují dodávky do Polska plynovodem Stork v rozsahu zhruba 26 GWh za den.
Po konci ruských dodávek by Slovensko a nově i Rakousko bylo silně závislé na dovozu plynu přes Česko z Německa. Maďarsko odebírá ruský plyn přes Turecko a Balkán. Zásadní problém je, že kapacita předávacího bodu Brandov na německo-českém tranzitním přechodu je max 10 miliard m3 zemního plynu ročně, což dostačuje sice pro Českou republiku, ale už ne pro Slovensko a Rakousko. Podle energetických expertů by si plná náhrada uhlí zemním plynem vyžadovala k současné spotřebě kolem 7 miliard m3 dovézt dalších 10 až 12 miliard m3 zemního plynu. Zatím takový objem nemáme do Česka, jak dopravit, nemluvě o nejistotě dodávek a ceny komodity.
Ještě více přitom vyhřezne problém plynových přepravních poplatků zavedený Německem. Poplatek vybíraný na výstupních bodech německé přepravní soustavy, který byl zaveden v roce 2022, aktuálně činí 2,5 EUR/MWh. Německá vláda v letošním roce po politickém nátlaku sousedních zemí, včetně Česka, ale také Slovenska nebo Maďarska, slíbila, že od 1. ledna 2025 poplatek zruší. Příslušné legislativní změny jsou ale ohroženy současným pádem německé vlády a vnitropolitickým soubojem v zemi, kdy nové parlamentní volby budou až v březnu 2025.
V České republice se mezitím rýsuje hrozba živelného zániku uhelných elektráren už v letech 2025 až 2027 v důsledku jejich ztrátové ekonomiky vinou vysoké ceny emisních povolenek. Ty mohou reálně nahradit jen zdroje spalující plyn. V zimních měsících 2023/2024 pocházelo z uhelných zdrojů dle Energetického regulačního úřadu 47 % výroby elektřiny (netto). Tolik vyzdvihované, politické prosazované a dotované solární zdroje se v prosinci 2023 podílely na dodávce elektřiny z 0,53 %.
Ekonomický deník citoval v pátek experta na českou uhelnou energetiku a teplárenství Jana Vondráše, jednatele firmy Invicta Bohemica, který na žádost prezidenta republiky Petra Pavla vypracoval zásadní analýzu.(https://ekonomickydenik.cz/unahlene-vypnuti-elektraren-by-znicilo-ekonomiku-dolu-teplarny-by-nestihly-odchod-od-uhli-varuje-jan-vondras/) Jak z ní energetický expert Vondráš v rozhovoru pro Ekonomický deník zdůraznil, „v případě Krizového scénáře jedna třetina až jedna polovina sledovaných tepláren a závodních energetik odchod od uhlí do 2030 nestihne zcela, nebo uhlí zvládne nahradit jen částečně. Některé z nich to nestihnou zřejmě ani do roku 2033. Pokud by došlo v průběhu tohoto období k odstavení šesti velkých kondenzačních elektráren (byť fungujících jen na pokrytí domácí spotřeby elektřiny) a tím k poklesu spotřeby hnědého uhlí o 12 milionů tun, tak se celý řetězec od těžby přes zpracování uhlí a výroby elektřiny a tepla zhroutí z důvodů neekonomičnosti těžby a transformaci tepláren se nepodaří dokončit. Bude pak nutné zavést buď provozní podpory výroby elektřiny a tepla, nebo dotovat lomy, což je ta nejhorší varianta.“ Jak známo, 1,6 milionu českých domácností je dosud závislých na centrálním zásobování teplem právě z uhlí.
Zde je na místě dodat, proč investoři váhají s výstavbou plynových zdrojů: Evropská unie podporuje zemní plyn jen do roku 2035, pak toto emisní palivo musí nahradit zelený vodík, který mají vyrábět elektrolýzou jen tzv. obnovitelné zdroje energie. Investoři v Německu i ČR proto tvrdě vyžadují státní podporu pro instalační i provozní dotace těchto plynových zdrojů, dotovaných kapacitními platbami (nutnými dojednat předem v Bruselu). Nebudou-li mít záruky ekonomické návratnosti a přiměřeného zisku, stavět plynové a také kogenerační zdroje nebudou. Potřebné nové stamiliardové investice v cenách energie samozřejmě zaplatí zákazníci.
Německo si ale uhelné zdroje (dnes instalovaný výkon 38 GW) podrží do doby, než je skutečně nahradí nové plynové elektrárny. Jak napsal německý deník Handelsblatt, uhlí s námi v Německu bude daleko déle, než jsme si mysleli. Avšak překotný zánik uhelných zdrojů v energeticky náročném průmyslovém Česku je doslova za dveřmi. A to bez relevantní náhrady, kterou v lednu 2022 pro konec uhlí v roce 2033 požadovalo prohlášení vlády ČR. Dnes je pro českou vládu Petra Fialy asi důležitější spokojenost Bruselu s plněním dekarbonizačních unijních cílů než energetická, a tedy i celková ekonomická bezpečnost republiky a prosperity jejích občanů.
