Článek
Leden 1999 – srpen 2000
S prvním sexem jsem si dala načas. Poprvé jsem se totiž zamilovala až ve čtyřiadvaceti letech. V tom, že mě zajímají kluci, jsem měla jasno už od dětství, kdy jsem si za nejlepšího kamaráda vybrala Vláďu. Mamka říkala, že jsem na pískovišti půjčovala bábovičky zásadně jen jemu. Jen jsem vždycky měla panickou hrůzu z pohlavních chorob.
A pak se objevil On. Vypadal jako Dan Bárta, měl dlouhé vlasy až do pasu a já jsem z něj byla tak vedle, že jsem se rozhodla to risknout. Nic jsem sice nechytla, ale jinak to byla dost tvrdá lekce.
Někde jsem četla, že první milostné dobrodružství ženy se obvykle počítá až od toho druhého. Tento citát jsem měla dlouho pod sklem na psacím stole a po své první zkušenosti s Ním jsem mu musela dát za pravdu. Nicméně sex mě i přes první nezdar nesmírně zaujal. Bohužel jen mě. Miláček se choval velmi zdrženlivě, sexu se úporně vyhýbal a po čase jsem si všimla, že naprosto přesně ví, kdy mám své dny. To mě doslova nosil na rukou. Jakmile jsem své dny neměla, vždy se s nějakou výmluvou zdržoval jinde. Když jsem mu naznačila, že sexu je u nás po čertech málo, dozvěděla jsem se, že jsem úchylná nymfomanka posedlá sexem a že se mu ze mě dělá špatně.
Tím skončila moje první láska. Do života jsem si odnášela mindrák, že se mnou asi není všechno v pořádku, když mi nestačí sex jednou za měsíc.
Až po několika letech mi konečně došlo, že problém nejspíš nebyl ve mně. Dozvěděla jsem se něco, co mi najednou pomohlo pochopit spoustu věcí z našeho vztahu. Jen mě mrzelo, že jsem na to musela přijít až po tolika letech a mezitím se zbytečně trápit.
Tři roky jsem žila sama se svou „úchylnou nymfomanií“, až jsem potkala svou druhou lásku…
Červenec 2003 – leden 2006
Byl mladší o osm let. Mně bylo 28, jemu sladkých 20. Byl to krásný kluk. Nechápala jsem, co na mně vidí. Když jsem viděla fotografii jeho bývalky – usměvavá, atraktivní, vysoká blondýna s vlasy do pasu – napadlo mě, jestli si snad nemyslí, že mám pod postelí hroudu zlata. Ale asi mě opravdu miloval. Kamarádky mi ho záviděly. I babička říkala, že se na mě dívá jako na obrázek boží. Byla jsem neskutečně šťastná.
Idylka skončila v okamžiku, kdy se ke mně nastěhoval a po třech měsících vyšlo najevo, že má jeden velmi drahý koníček. A rozhodně nemám na mysli sbírání známek. Moje velká láska skončila. Sbalila jsem mu věci a vyrazila ho z bytu.
Na těch promarněných letech jsem našla alespoň jedno pozitivum. Přestala jsem si myslet, že jsem „úchylná nymfomanka“. S druhým partnerem jsme si totiž v posteli rozuměli podstatně lépe, takže na nedostatek sexu jsem si rozhodně nemohla stěžovat.
Teď asi čekáte, že přijde pověstné „do třetice všeho dobrého“ a dál už se bude můj příběh vyvíjet v kolejích roztomilé romance.
Bohužel vás zklamu.
Další tři roky jsem se vzpamatovávala ze zklamání a pak…
Pak jsem dostala ten nejhloupější nápad svého života.
Dát si inzerát na seznamku s poetickým názvem Štěstí.cz…
Předchozí příběh: Na každý hrneček se najde poklička.
Další pokračování: Deník šílené učitelky začíná!
