Článek
25. dubna 2009
Ráno se neskutečně vleklo.
Večer mě Standa málem dostal přes Villona, ráno stačil jediný pohled a bylo po poezii.
Asi jsem hloupá a povrchní, ale prostě se mi nelíbí.
Když jsem ho konečně dostala z bytu, sedla jsem do auta a jela k rodičům na oběd. Odpoledne jsem byla domluvená se Zuzkou, že půjdeme na procházku s její měsíční dcerkou Eliškou.
Se Zuzkou jsem vyrostla, se Zuzkou jsem byla poprvé na diskotéce, Zuzka byla u toho, když jsem dostala první pusu od kluka. Vždycky jsem ji vedle Flo brala jako druhou sestru.
Její přítel, kterému jsme přezdívali Mulder, pracoval u policie a patřil k mužům, se kterými jsem se málokdy na něčem shodla. Obzvlášť pokud přišla řeč na ženskou emancipaci.
On měl své názory, já zase své, a protože jsme oba potřebovali mít poslední slovo, naše debaty občas připomínaly slovní přestřelku.
Naštěstí nás spojovala jedna důležitá věc – oba jsme měli rádi Zuzku.
Tlačila před sebou kočárek a střídavě upravovala peřinku a zatahovala nebo roztahovala stříšku podle toho, jak svítilo sluníčko. Těhotenství na ní nezanechalo skoro žádné stopy a už měsíc po porodu měla zpátky svou sportovní postavu.
„Tak co rande?“ odhrnula si dlouhé hnědé vlasy z obličeje.
„Není jiskra…“ použila jsem její vlastní frázi, kterou obvykle pronášela, když se jí na diskotéce dvořil kluk, který se jí nelíbil. „Já se nehodlám do ničeho nutit.“
Zasmála se.
„No uvidíme…“
Předchozí díl: Ve dne jsem zachraňovala ježka, večer sama sebe.
Příště: Když se dvě ženské rozhodnou zachraňovat jeden milostný život.
Tinka vstupuje na scénu. A když se spojí dvě kamarádky s jediným cílem zachránit můj milostný život, nemůže to dopadnout úplně normálně. 😄
Na další příběh Aliny se můžete těšit v uterý.





