Článek
Jeden z otců zakladatelů sociologie Max Weber soudil, že se moderní společnost ocitá v „železné kleci racionality“, ve které jsme stále více a déle „vězněni“ – ve školách, v práci, v našich domovech, ba i při racionalizovaném trávení volného času. A tuto limitovanou mobilitu řídí přebujelá byrokracie. Další vývoj mu dal za pravdu a postmoderna ještě přitvrdila: vznikly fast foody, nákupní centra, prodejní automaty, ordinace lékařů odlidštily přístroje a počítače, „big data“ vládnou v elitním sportu atd. Symbolem těchto metastáz racionality se stala firma McDonald´s a dala jí název Mcdonaldizace.
Představte si, že se v tomto systému, který víceméně efektivně funguje cca půl století se svými plusy i mínusy, objeví mutace. To je statisticky předvídatelné, že. Ale co když jde o mutanta, kterého Mcdonaldizace zformovala, ale který má moc ji nahlodat a zpochybnit? Narodil se 14.6.1946 a bezproblémově vrůstal do racionálních systémů, které byly pro něj výhodné. Podle životopisců měl rád disneyovky s kačerem Donaldem a fascinovala ho postavička strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge) s dokonale osvojenou ctností šetrnosti. Ve škole se mu příliš nedařilo – studijně ani kázeňsky; do latě ho postavila až vojenská akademie s jasně nastavenými subordinačními principy. Na vysokou školu se dostal díky sportu (basketbal a fotbal) – jeho sportovní dispozice kompenzovaly nižší studijní a dotáhl to dokonce na bakaláře. Bylo ovšem jasné, že další akademická dráha není pro něj, a ve 22 letech nastoupil do firmy svého otce, úspěšného stavebního podnikatele.
Pro další životní etapu měl skvělou startovní pozici, podepřenou vstupním úvěrem na vlastní podnikání od otce ve výši jednoho milionu dolarů. Zprvu se mu dařilo efektivně tyto prostředky zhodnotit a zdálo se, že bude pokračovat v linii rodinného byznysu. To se později stalo, ale mohl si dovolit i úkrok stranou do oblasti McKultury, kde si rychle osvojil principy show, tedy rychlé, ale srozumitelné a zjednodušované vyjadřování s budováním vizuálně atraktivní image. To „prodal“ jako moderátor, dominantní diskutér v různých talk show a později v politice v době poststátnické. Tak si dovoluji nazvat současnost s poptávkou po politicích naznačeného vnějšího typu s vnitřním ustrojením ještěřího myšlení na bázi arogance a ignorance a s evidentním Dunning-Krügerovým efektem, kdy lidé s nižší úrovní schopností a/či kompetencí výrazně přeceňují svoji výkonnost. To náš muž splňoval na výbornou a podařilo se mu vyskočit (nikoli vyšplhat) do nejvyšších pater politiky. Nějaké řečičky o státnické moudrosti ho nemusely zajímat. Své voliče nekrmil komplikovanými pokrmy, leč fastfoodovými simplifikacemi, kterým vždy rozuměli. Předvídatelný se svým narcismem byl i pro sovětské kamarády, kteří se k bohatému a žoviálnímu Američanovi přimknuli při jeho návštěvě Moskvy v roce 1987 a masírováním jeho ega si získali jeho důvěru. Nikoli však jeho peníze, neboť jednání o výstavbě dvou hotelů v americkém stylu ztroskotalo na železném sovětském pravidle o vlastnictví 51% podílu ve společných podnicích s cizinci. Po návratu domů prohlásil náš muž, že na tyto podmínky odmítl přistoupit, neb „má rád věci pod kontrolou“. Otázkou je, zda vychytralí Rusové nezískali pod svou kontrolu spíše jeho…
Využití získaných zkušeností a kontaktů mu nepochybně pomohlo vtrhnout do politiky a dokonce se stát roku 2017 prezidentem USA. Bylo mu v té době již 70 let (stal se tehdy nejstarším americkým prezidentem začínajícím svou funkci v tomto věku) a zvítězil s heslem „Make America Great Again“ (MAGA). Tento marketingový tah nevzešel z jeho hlavy, ba ani z jeho týmu. Motto bylo „přivlastněno“ z kampaně Ronalda Reagana v roce 1980, který nepovažoval za nutné chránit ho ochrannou známkou… To náš muž ano. Taková „silná“ věta může zafungovat v dobách, kdy je třeba oživit americký patriotismus, jinak pevně zabudovaný v mentalitě amerického národa. Ten rozhodně neposilovala osmiletá vláda Baracka Obamy (2009-2017), která se potýkala s finanční krizí, hospodářskou recesí a neúspěchy v zahraniční politice (Sýrie, Irák a hlavně neschopnost „umravnit“ Rusy po anexi Krymu a podobných choutkách na východní Ukrajině). To vše pomohlo k volebnímu úspěchu 45. prezidentovi USA .
V době jeho vlády začala postupně do struktur jeho myšlení pronikat iracionalita. Zrozen z Mcdonaldizace, začal postupně narušovat její principy. Snad nejviditelnější bylo boření „čínské zdi“ mezi byznysem a politikou. Některé obchodní grify však v politice nemohly fungovat a narušovaly efektivitu jeho vládnutí. To se stávalo místy nepředvídatelným. K osobnostnímu zlomu u něj došlo evidentně v okamžiku porážky ve volbách roku 2020. Sport ho bohužel nenaučil prohrávat a jeho zpochybňování výsledků vyvrcholilo bezprecedentním útokem jeho zfanatizovaných příznivců na Kapitol 6.1.2021. Nazvat tento útok, v jehož důsledku zemřelo 5 lidí, „dnem lásky“ už svědčí o poruše osobnosti. Ta se, zdá se, plíživě zhoršovala v době vládnutí Josepha Bidena, kdy v něm rostla zášť a touha po pomstě, a naplno se začala projevovat po jeho opětovném zvolení prezidentem v listopadu 2024.
Svět si klade otázku, jak se mohl tento dnes 78letý senior s mnoha negativními morálními, intelektuálními i psychickými osobnostními rysy dostat k moci v 340milionovém státě, uznávaném v mnoha aspektech jako vůdčí síla Západu. Jedno z mnoha vysvětlení přináší teorie mentálních templátů. Stručně řečeno, jde o druh paměťového záznamu, obsahujícího schéma řešení nějakého komplikovanějšího problému. Vyskytne-li se v budoucnu podobný problém, umožní již dříve vypracovaný templát jeho poměrně snadné řešení. Moudrý člověk (s uchovaným tezaurem různorodých templátů) tak může i ve vyšším věku úspěšně fungovat ve veřejném prostoru. Evidentně to platí ve stabilizovaných poměrech; horší je to však v turbulentních dobách s množstvím nových problémů k řešení. Náš muž je dalek označení „moudrý“ a nemá zřejmě k dispozici množství kvalitních templátů, má však jeden silný, který se naučil dobře využívat ve vítězných volbách v roce 2016. Ano, jde o heslo „MAGA“, které úspěšně oprášil i ve volebním roce 2024. Pomohl mu souběh několika faktorů: Americe se nedařilo na mezinárodním poli, kdy ještě rezonovala ztráta prestiže po neslavném vycouvání z Afgánistánu v r. 2021, nemluvě o „nevýhrách“ na Blízkém východě. Ve vnitřní politice nepomohla prezidentu Bidenovi iniciativa DEI (diverzita, rovnost a začlenění), která má zajišťovat férové zacházení se všemi skupinami obyvatel a která se zajídala tvrdému jádru amerického národa v podobě reprezentované bílým heterosexuálním mužem se zbrojním pasem. Nejen jím byl Biden chápán jako slaboch, na kterém se navíc v konci jeho mandátu evidentně projevovalo slábnutí mentálních sil (byl nejstarším prezidentem v dějinách USA, který předával žezlo svému nástupci ve věku 82 let a 2 měsíce; mimochodem: pokud ten zvládne celé období ve funkci prezidenta, bude mu 82 let a 7 měsíců).
Co se dělo od okamžiku výhry v listopadových volbách roku 2024, zesíleno ostrým nástupem do funkce 47. prezidenta USA dne 20.1.2025, šokovalo (doslova) celý svět. Zapomeňte na moje narážky na seniorskou ochablost: jeho smršť exekutivních příkazů s dopady „nalevo“ i „napravo“, „venku“ i „doma“ byla vskutku rekordní. Rekordy má náš muž rád, ne vždy si je však může dát za rámeček. To lze konstatovat již nyní, po prvních 100 dnech jeho vlády, které umožňují celkem objektivní hodnocení jeho činů, když využijeme slova spíše pro vyprofilování jeho osobnostního habitu zn. 2025.
Podrobné hodnocení dopadů jeho aktivit ponechám odborníkům na jednotlivé sféry; podívejme se, co konkrétně již stihnul:
* Narušit mezinárodní právo útoky na územní celistvost zejména Grónska, Panamy a Kanady se špatně skrývanými výhrůžkami anexe. Šok pro státy vzhlížející k respektovanému americkému vůdcovství demokratického světa, šok snad nejvíce pro bývalý sovětský blok ve střední a východní Evropě. To už v této chvíli srazilo americké mezinárodní renomé na úroveň samozvaného „světového četníka“.
* Vstoupit do nejvážnějšího konfliktu 21. století, napadení Ukrajinské republiky Ruskou federací, sloní nediplomatickou nohou nechápaje faktum ruského pokusu o genocidu ukrajinského národa. Sebevědomé, avšak opakovaně nerealizované vyhlašování termínů, kdy ukončí válku na Ukrajině (on!), připomíná Svědky Jehovovy s jejich ohlašováním konce světa… Jeho záměna agresora za obránce vlastní státnosti oživuje podezření na kremelské angažmá. Netřeba spekulovat, zda, jak a jestli funguje jako „vlivový agent“ (influence asset); jasně naznačil problém senátor Jeff Merkley při „grilování“ jednoho z nominantů na práci ve státní administrativě začátkem března: „Je prezident ruským agentem? Kdyby byl, tak by totiž dělal přesně to, co dělá nyní: říká, že Zelenskij je diktátor, diskredituje ho na mezinárodní scéně , zastavil zbrojní dodávky na Ukrajinu, podkopal partnerství s Evropou a papouškuje ruskou propagandu, že válku začala Ukrajina.“
* Předložit „mírové“ návrhy na ukončení rusko-ukrajinského konfliktu, které jsou v rozporu s mezinárodním právem i ukrajinskou ústavou. Jsou evidentně výhodné pro agresora a vyvolávají reminiscence na Mnichov 1938. Ukrajinský národ si může povzdechnout s českým básníkem Františkem Halasem: „… a my jsme je milovali.“ (ze sbírky s případným názvem „Torzo naděje“).
* Sehrát byznysové (!) představení o „převzetí“ (!) ukrajinského nerostného bohatství, které začalo jako čiré vydírání ve stylu dodatečného zaplacení za dar, navíc při zfalšované ceně. Naštěstí zafungovala jeho nepředvídatelnost a časté změny postojů, jakož i protitlak z vícero stran proti tak zjevné nehoráznosti. Výsledná „Dohoda o zřízení investičního fondu Spojených států a Ukrajiny pro obnovu země“ s hlavním bodem o využití nerostných surovin má sice daleko od prohlašovaného fair deal a neposkytuje Ukrajině fakticky žádné bezpečnostní záruky, je ale alespoň signálem, že americká trpělivost s kličkujícím Ruskem slábne. Představa amerického prezidenta o tom, že samotná fyzická přítomnost amerických investorů na ukrajinském území zabrání útokům Rusů, je samozřejmě nebezpečnou chimérou a naivitou.
*Zrušit výše citovaný DEI (ihned po nástupu 20.1.2025!) a fakticky vyhlásit boj s hnutím woke, což je snaha upozorňovat na porušování práv určitých skupin obyvatelstva. Často zužováno na posilování práv LGBT komunity. V extrémních polohách – přehnaná superkorektnost vs. en bloc odmítání – silně polarizuje společnost a podle některých scénářů může vyústit v občanské nepokoje. Prezident jasně ukázal svůj postoj komentářem: „/Realizace DEI/ ukázala nesmírné plýtvání veřejnými prostředky a ostudnou diskriminaci“. Zvláštní obrat: diskriminace (doposud) nediskriminovaných… tedy většiny společnosti?! Další komentář ukazuje, že v tomto hnutí vidí jednoho z hlavních nepřátel „jeho“ (kontra)hnutí MAGA: „/Americká vláda/ bude vynakládat drahocenné prostředky daňových poplatníků pouze na to, aby Amerika byla skvělá (great).“ Skvělejší může být, i pokud by se podařilo realizovat mýcení antisemitismu, což je pozitivnější aspekt řečeného.
* Zrušit množství projektů zahraniční pomoci. Mnohé v souvislosti s předchozím bodem. Od autora knihy „Think big and kick ass…“ (v češtině vyšlo pod „změkčujícím“ názvem: „Myslete na velké cíle a dobře se bavte…“) však nemůžeme očekávat, že porozumí síle „měkkých“ diplomatických nástrojů, které pomáhaly budovat americkou prestiž ve světě.
* Rozvrátit světové trhy uvalením cel na většinu států. Analýzu kotrmelců chaotického iniciátora nechám na povolanější. Globálně před tímto protekcionismem varoval Warren Buffett: „Celní politika se může stát nástrojem konfliktu.“ A ještě jeden komentář od jednoho již marasmatického pohádkového krále: „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.“ V oblasti cel lze očekávat další bouřlivý vývoj.
* Ohrozit základní pilíře trianglu mocenského uspořádání Spojených států amerických, založeného v proslulé Ústavě. Od prvního dne se „šermoval“ se soudy včetně toho nejvyššího (Supreme Court), které mnoho jeho exekutivních příkazů rušilo, nařizovalo uvést věci do původního stavu apod. Jeho ústavní gramotnost chtěla otestovat jedna novinářka poněkud poťouchlou otázkou, zda nemusí jako prezident dodržovat ústavu USA. Asi ji samotnou překvapila odpověď: „Nevím.“ No comment. Pokud jde o souboje s mocí legislativní, tedy s opozicí v Kongresu, dají se teprve očekávat. V USA je totiž nepsaná tradice 100denního hájení nové exekutivy. Ta byla opozicí dodržena; vynořuje se však stín pochybnosti, zda v situaci bezprecedentního porušování zvyků, tradic, ba i zákonů nebyl namístě ráznější postup proti ohrožování demokratických principů. Ukazuje se zde známá slabina demokracie: ti, kdo principy dodržují, bývají „převálcováni“ bezskrupulózními jedinci…, kteří otevírají cestu k totalitě, fašismu i jiným formám nedemokratického vládnutí. Doporučenou (skoro povinnou) literaturou je zde kniha Moisése Naíma z roku 2022, jejíž překlad do češtiny právě vydalo nakladatelství Vyšehrad: Pomsta mocných: Jak autokraté v 21. století přetvářejí politiku.
Jak zhodnotit formu vládnutí 47. prezidenta USA? Jestliže jsme ho v jeho byznysové etapě života (která ovšem penetruje nadále i do jeho prezidentování!) vřadili plně do proudu Mcdonaldizace, pak se už v době jeho prvního prezidentského mandátu (2017-2021) ukazoval vpád iracionality do jeho myšlení a konání. Grify z Mcdonaldizované kultury nemohly stačit na úkoly prezidenta světové velmoci. Jeho narcistní povaha s vyrostlou pomstychtivostí za to, že byl roku 2020 odstaven od moci, spolu s nekonzistentním a nepředvídatelným chováním i deficity rozumovými, vzdělanostními a morálními, se projevily naplno po zvolení do funkce 47. prezidenta. Utržen ze řetězu, vypadl definitivně z klece racionality a rozsévá chaos v geopolitice, vnitřní politice USA, v byznysu světovém i americkém – to vše s dopady do života zejména Američanů a Ukrajinců, ale fakticky každého „světoobčana“. „Dějí se divné věci,“ prohlásil při hodnocení geopolitické situace. Ano, Mr. President, souhlasíme. Ale vaše vládnutí má na této „podivnosti“ značný podíl… Vládnutí, ve kterém jste se obklopil kamarády z golfového klubu, jejichž hlavní kvalifikací je naprostá loajalita. Ostatně stejně jako v případě ruského prezidenta Vladimira Putina, jemuž na cestě k samoděržavnému vládnutí pomohla parta z „Kooperativu Ozero“ (kamarádíčkové z chatové osady u jezera v Karélii) a která typicky putinovsky neprůhledným způsobem ovlivňuje dění v Ruské federaci dodnes. Iracionalita a brutální pragmatismus ostatně vždy pohrdají odborníky a kompetentními autoritami. Navrhuji pro tuto formu vládnutí termín Bigdonaldizace.
Pozorný čtenář si jistě povšiml, že jsem ve své stati našeho (anti)hrdinu přímo nejmenoval, nechtěje rozmnožovat jeho pyšné vystavování vlastního jména na pomnících svého bohatství a vlivu („Jména dvouciferných na všech sloupích“). Představení jeho jména ponechám na vrchním ukrajinském rabínovi Moše Azmanovi, který mu s nikdy neumírající židovskou nadějí a nebochybně i v reakci na jím vyhlášený boj s antisemitismem vyzpíval svůj vzkaz: „Donald TRUMP: it´s time to fight – in the name of light.“ Boj ve jménu světla, nikoli ve jménu tmy, krve a ohně dle impéria zla. Jeho zpěv sice považuji za hlas volajícího na poušti ukrajinských rozvalin, ale silný apel i pro podřimující Středozemí doporučuji úpěnlivě k poslechu na https://youtube.com/watch?v=XY9WG-QR8P0&feature=shared
Zdroje:
GOLDBERG, Elkhonon. Paradox moudrosti. Praha: Karolinum, 2006.
LE LOUP, Lance. Politics in America: The Ability to Govern. St. Paul: West Publishing Company, 1986.
RITZER, George. Mcdonaldizace společnosti: výzkum měnící se povahy soudobého společenského života. Praha: Academia, 1996.
https://www.extra.cz/zpravy-trump-promluvil-o-hrozbe-treti-svetove-valky-deji-se-divne-veci-pripustil-564c4
https://www.mirror.co.uk/news/us-news/donald-trump-spy-stooge-five-34786042
https://www.thelondoneconomic.com/politics/is-donald-trump-a-russian-asset-senator-390526/
https://www.thelondoneconomic.com/politics/is-donald-trump-a-russian-asset-senator-390526/
https://www.whitehouse.gov/presidential-actions/2025/01/ending-radical-and-wasteful-government-dei-programs-and-preferencing/
