Článek
Každý den se na nás valí jako těžké, temnotou probarvené mraky, zprávy. Čím temnější, zlověstnější, tím prostě lépe. Nic člověka nepotěší, jako neštěstí druhého, přímo sousedovo. Čím krvavější zprávička, byť by se jednalo o plochou historku okresního formátu, tím víc udivuje a lépe se prodává.
Nedávno jsem doma zabavil anténu a televizi povolil používat jen jako prostředek na hraní her a zábavy. A ejhle, televizní program nám nechyběl. Ba co víc, po duševní stránce je nám mnohem lépe. A nenudíme se. Nakonec, když se chce, je stále co slavit.
Za tímto účelem nás systém vybavil celou škálou státních svátků a významných dní. Jen si to představte:
10. ledna, Mezinárodní den tuleňů, lachtanů a velryb. 8. března, Mezinárodní den žen. 4. dubna, Mezinárodní den mrkve. 30. dubna, Den pracoviště, následuje Ručníkový den, Mezinárodní den trpaslíků, čokolády, lízátek a další. Výjimku tvoří Evropská noc pro netopýry. Zkrátka v průběhu roku si každý najde to své, s čím bude naprosto spokojen a klidně si na počest bouchne šampaňské.
Jsem rád, že jsme přijali za vlastní tak významný den, jako je Mezinárodní den ženského orgasmu. Mimochodem, nezjistil jsem, jestli se slaví alespoň Podvečer mužského orgasmu. Něco jako Nedělní chvilka poezie. Asi ne. Nám, chlapům, to nevadí, umíme slavit každý den.
MDŽO se slaví 8. srpna, vymyslel jej muž, politik, v daleké Brazílii. Jestli si na tomto postavil i svůj volební program, není známo. Myslím si, že od pravice po levici, od severu k jihu, nenajde se v Evropské unii úředník, který by ženský orgasmus popíral, brojil by proti němu, eventuálně by hanlivě nálepkoval všechny jeho vyznavače i věčné hledače.
Jak oslavit Mezinárodní den tuleňů, lachtanů a velryb nemám páru. Ovšem o událostech spojených s osmým srpnem mám poměrně jasnou a plastickou představu. Kolik z nás se ale k MDŽO přihlásí zodpovědně a veřejně si opravdu netroufám odhadovat. Nevím, zdali se příznivci tohoto veskrze přirozeného jevu již organizují v jakési hnutí, přemýšlí nad logem, názvem a praporcem. Nakonec, proč by ne?
Bydlím v uzavřeném bloku našeho sídliště. Stavěli ho pěkně postaru, z poctivých cihel. Architekt se vytáhl. Vytvořil prostor ohraničený jednotlivými domy, který je jen a jen pro nás. Takové atrium, dalo by se říci. Dvůr, zahrada, hřiště, gril, to všechno tam máme.
A taky jeden velice, velice aktivní páreček, co se stará o propagaci MDŽO a celého počestného hnutí. Nastěhovali se k nám nedávno. Mladí, plní síly a energie. Prozatím neznalí vlastností prostředí a akustických podmínek, které v atriu panují. Nechávají do dvora otevřená okna, a tak se stává, že jejich časté přípravy na oslavy MDŽO můžeme vyslechnout od začátku do jejich konce.
Lze konstatovat, že slečna zcela jistě nemusí studovat návody, jak dosáhnout orgasmu, ani číst návodné články povětšinou brakové úrovně. Autorům takových příspěvků bychom doporučili jeden náslech jejich probíhající, dejme tomu, schůze. To by měli materiálu pro psaní.
Slečna a její přítel vnesli do našeho sousedství pramen inspirace, osvěžení a do našich domovů dlouho postrádanou kreativitu.
Bohužel, trvalo to jen pár týdnů.
Byl pozdní večer, letní čas. Nebe se nad námi smilovalo a po slunečném dnu nám do noci poslalo mírný vánek a jemný, vytrvalý déšť. Ten bubnoval do okolních střech, voda ochladila vzduch a nádherně se dýchalo. U nás doma byl ten čas umocněn tím, že děti odjely konečně k babičce. Nastal blažený pocit dlouho odpírané svobody.
Noc rozčísly známé zvuky. Noví sousedé začali schůzovat. Její odmítavé ne se rychle změnilo ve vášnivé ano. Přiznám, že jsme se zvuky milování nechali strhnout. A nejen my, jak jsme zjistili později. Celý náš dům té noci prostoupil sex a vášeň.
Vzdechy, sténání a výkřiky, které potvrzovaly, že přítel umí najít správnou cestu k vrcholu, byly stále intenzivnější. A pak to přišlo. Ticho, které jsme znali a na které se těšili. Zpozorněli jsme. Teď, teď to jistě nastane!
„Auuuu! Idiote! Magore! TAM (!) mi to nikdy nedělej! To bolí!“
Slečna zasypala přítele sprškou hutných slov, ze kterých by měl osypky i nejotrlejší dlaždič.
Dovedete si představit, co následovalo. Dům zažil pravé erotické Nagano. Potemnělým atriem zaburácel smích, hvízdání, aplaus. Odpovědí nám byly dvě rány. To naši mládežníci zabouchli okna svého bytu. Déšť dál šuměl a nastal klid. Všude. No nic, alespoň jsme se od srdce zasmáli. To se také počítá.
Osmý srpen, Mezinárodní den ženského orgasmu je zase za dveřmi. Slibuji, že jej oslavíme s nasazením veškerého umu a s patřičným nadšením. Jen, pro jistotu, zavřeme pečlivě okna.
Zdroj:
