Článek
Sliby se mají plnit, ale čeho je moc, toho je příliš. Jistěže je premiér Blažkovi za mnohé vděčný, především z doby, kdy Pavel Blažek pomohl u Miloše Zemana vyjednat jmenování nové vlády. Nemělo by to ale znamenat, že budou Blažkovi jeho přešlapy tolerovány donekonečna.
Těžko bychom v naší zemi hledali osobu, která je větším symbolem kolaborace s ruským režimem, než je Martin Nejedlý. Všichni si pamatují ostudné moskevské setkání Miloše Zemana s Vladimírem Putinem za přítomnosti Nejedlého, osoby s nevyjasněným pozadím bez bezpečnostní prověrky, přičemž českého velvyslance v Rusku nechali čekat na chodbě za dveřmi. A když se nedávno Pavel Blažek, již jako ministr spravedlnosti, nechal zkompromitovat, když se na oslavě Martina Nejedlého pět hodin „ukrýval před deštěm“, premiér Fiala tento skandál vyřešil udělením žluté karty.
Obdržet žlutou kartu, to obvykle, zvláště pro obránce, znamená dávat si po zbytek zápasu pozor. Pavel Blažek se však nadále okázale chová způsobem nedotknutelné osoby, která si nedělá vůbec žádnou hlavu s loajalitou vůči vládě, ve které sedí. Neváhá vládu otevřeně poškozovat.
Například nyní Pavel Blažek nešetřil chválou na profesionalitu Václava Klause, s jakou prý uděluje rozhovory. Na rozdíl od ostatních politiků se prý Václav Kalus věnuje důležitým tématům, neřeší hlouposti, prostě se chová profesionálně.
Může jít o náhodu, že Pavla Blažka vidíme projevovat zvláštní náklonnost osobám sloužícím na našem území zájmům Ruské federace? O shodu okolností může jít, pokud se opravdu jedná o ojedinělé jevy. Ale když něco vypadá jako kopřiva, voní jako kopřiva a píchá jako kopřiva, obvykle to bývá kopřiva.
Abych nebyl k ministru Blažkovi tak tvrdý, existuje i vysvětlení mnohem smířlivější k jeho osobě. Možná je to človíček natolik bodrý a kamarádský na všechny strany, že i při projevování přízně osobám oprávněně se těšícím zájmu bezpečnostních služeb mu jde jen a pouze o čisté přátelství vůbec nezatížené žádnými pokoutními úmysly a žádnou politikou. Potom klobouk dolů. Ale osoba, která se nezatěžuje politikou, ani politickými dopady toho, co dělá, však nemá v politice co dělat.
Buď jak buď, vhodným krokem pana premiéra by bylo Pavlu Blažkovi umožnit odchod za jím opěvovanou profesionální prací do institutu Václava Klause, aby se tam po boku pana profesora mohl věnovat opravdu důležitým tématům, jako například obhajobě ruské agrese proti Ukrajině, očerňování EU a útokům proti současné vládě.
Ano, mohla by z toho být mela. Po odvolání ministra Blažka bychom pak mohli na vlastní oči vidět, čeho nebo koho se premiér Fiala tolik bál. Přezdívku Don Pablo zřejmě Pavel Blažek nedostal náhodou. Ale ať už by se dělo cokoliv, pročistil by se tím vzduch, a ODS by byla zase o krůček dále na cestě ke straně, které je volič ochotný do volební urny vhodit svůj hlas.
Anebo udržovat současný status quo. Nic neřešit ve stylu „padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina“, a spoléhat na to, že to voličům nebude vadit. Nechci být velkým optimistou, ale troufám si říci, a rád bych se přitom nespletl, že doba, kdy takové věci voličům nevadily, je už dávno za námi.
Zdroje:
