Článek
„Na Americe nejvíce obdivuju schopnost systému sám se napravovat“
Nikdy nezapomenu na úžasný dokument České televize s Vojtěchem Ceplem (+2009), dědečkem české ústavy, legendou české legislativy a vášnivým amerikanofilem. Jeho obdiv k Americe jako k zemi s neuvěřitelnou schopností poučovat se ze svých selhání byl nakažlivý i z obrazovky. V hlavě mi utkvěly především dva momenty. Prvním bylo, když Vojtěch Cepl s úžasem popisoval schopnost Ameriky poučit se ze svých selhání, opravit se a jít dál ještě silnější. Na dotaz, čím si takovou schopnost vysvětluje, odpověděl kouzelným „Nevím, nevím, nevím. Vědec, když neví, tak řekne nevím“. Navzdory této nádherné odpovědi však nepřehlédněme, čemu Vojtěch Cepl věřil a co obdivoval – schopnost Ameriky poučit se ze svých selhání, opravit se a jít dál.
Vláda řádu
Druhý ze zmíněných momentů se našeho tématu dotýká ještě intenzivněji. Vojtěch Cepl podrobně vysvětloval americký úspěch založený na vládě řádu, který stojí nad vládou většiny. Popisoval to jako důsledek divoké historie Ameriky, legendárního Divokého západu, kdy často platilo právo rychlejšího střelce a ve všeobecném rozkladu existovaly jen velmi omezené možnosti domoci se nějaké spravedlnosti. Vyvolalo to však reakci, společnost ukázala schopnost reagovat, regulovat se. Následovala snaha o proměnu společnosti. Chování lidí, jejich postoje a názory se podařilo masově proměnit, a to přineslo ochotu dodržovat pravidla, řád. Vládu řádu pak Vojtěch Cepl popisuje jako mnohem vyšší stupeň demokracie, protože vláda řádu stojí nad vládou většiny. Ať volby vyhraje jedna či druhá strana, obě dodržují řád, který vládne nad nimi.
Kam se poděla Amerika obdivovaná Vojtěchem Ceplem?
Co by profesor Cepl, kdyby ještě žil, řekl na prezidenta Trumpa, který je ztělesněnou neochotou podrobit se jakémukoliv řádu, ať již domácímu nebo mezinárodnímu? Jak by asi Vojtěch Cepl vnímal situaci, když neúspěšný kandidát na prezidenta z voleb 2020 dodnes neuznal výsledek regulérních prezidentských voleb i poté, kdy všechny soudní pře v této věci prohrál? A navíc navzdory své neschopnosti podřídit se jakémukoliv řádu vyhrál následné prezidentské volby? Jak by se Vojtěch Cepl díval na Ameriku, jejíž prezident se mstí svým politickým odpůrcům a hrubě napadá každého, kdo ho veřejně podrobí kritice? Na prezidenta, který v mezinárodní politice odhazuje za hlavu všechny ideály americké demokracie, nešetří bodrými slovy na adresu diktátorů, drsně vydírá zemi napadenou agresorem a chaoticky uvaluje jedno clo za druhým na země celého světa?
Dlouho jsem byl při sledování excesů Donalda Trumpa na rozpacích, kam se poděla ta Amerika obdivovaná Vojtěchem Ceplem. Jak mohla Amerika dopustit, aby byl do jejího čela zvolen člověk zadupávající do země jakýkoliv náznak řádu? O kterém i jeho příznivci přiznávají, že lež je jeho běžnou pracovní metodou? Kde je ta samouzdravující se Amerika, ve kterou věřil Vojtěch Cepl?
Nevěděl sice proč, ale možná měl pravdu…
Poslední vývoj však ukazuje, že se pan profesor možná nemýlil. Senát Spojených států a Sněmovna reprezentantů navzdory Trumpově váhání oznámily drtivou podporu pro uvalení těch nejtvrdších sankcí proti Rusku, obchodní soud zahájil soudní bitvu s Donaldem Trumpem o jeho cla uvalená na celý svět – to vše vzbuzuje dojem, že Vojtěch Cepl přeci jen mohl mít pravdu. Možná tu úžasnou schopnost opravovat sama sebe Amerika opravdu má. A přestože stejně jako pan profesor nevíme, kde se ta schopnost bere, sledujme, co se bude dít dál.
Zdroje:
Vzkaz Vojtěcha Cepla, Česká televize, 2008
Čas 11:08. Já na Americe nejvíce obdivuju schopnost toho systému sám se napravovat. Existuje tam určitá zpětná vazba: když se něco udělá špatně, tak se to zkritizuje a opraví. Začal jsem Ameriku obdivovat, když odvolala prezidenta Nixona. Řekl jsem si, to je skutečně systém vyššího typu, poněvadž systémy se zpětnou vazbou jsou superiorní… A jak to, že Amerika tu schopnost má, té sebenápravy? Kde se v ní vzala? Nevím, nevím, nevím. Vědec, když neví, tak řekne nevím.
Čas 24:00. Pokud byste měl napsat do pomyslného návodu na použití republiky jednu větu, jak by ta věta zněla? Do budoucna bychom se měli zaměřit na vládu práva, nikoliv na vládu jedněch lidí nad druhými, jakkoliv demokraticky a férově zvolenou. Každé společenství lidí si utváří určitý řád. Je to soubor pravidel, které umožňují přežití toho společenství, jeho spolupráci. To je ten největší poklad, pravidla lidského jednání a chování, řád společnosti, vláda práva. A ta nám má vládnout, nikoliv jedni, třebas demokraticky zvolení, lidé. Nemá být vláda jedněch lidí nad druhými, ale vláda řádu, který si svobodně zvolí. Pokud byste měl vše shrnout do jedné věty, jak by zněla? Nechceme žíti pod vládou jiných lidí, ale pod vládou práva a řádu.
Čas 5:45. Já vám řeknu jeden příklad z historie. Amerika na začátku 19. století, řekněme 1825, ta země byla příšerně nemravná… Pravdu měl ten, kdo dovedl rychleji střílet. Byla to nejrozloženější společnost. Zdá se, že společnost má schopnost reagovat a regulovat se, vznikla proti tomu reakce. Hlavní tíhu nesly církve protestantského typu. Faráři začali hlásat morálku, co se smí, co se nesmí, co je mravné, co je nemravné. Všichni museli v neděli do kostela, klekli si, a už to do nich prali. Nastalo viktoriánské prudérní období, spolky mravnostní, výchova, která trvala po desetiletí. Ale podařilo se masově změnit chování lidí, jejich postoje a názory. Dokonce někteří autoři věří, že to je základ amerického hospodářského úspěchu. Představte si, že ve společnosti, kde se smlouvy udržují, kde se respektuje vlastnictví ostatních lidí, důstojnost člověka, ekonomie funguje levněji, hladčeji, rychleji. A kde je svoboda, tam lidská iniciativa funguje.
