Článek
Na nedávném předvolebním mítinku Donald Trump zpracovával davy svých příznivců emotivními výkřiky, že Kamala Harrisová nenávidí Američany. Když zvuk slov dozněl, ve vzduchu po nich cosi zůstalo. Ovšem trochu jinak, než bylo záměrem – vedlo to k zamyšlení, jak je na tom se svými nenávistmi sám Donald Trump. Koho (nebo co) nejvíce nenávidí Donald Trump?
Když se po Trumpových nenávistech rozhlédneme, vidíme jich celou řadu. Pokud se nad nimi zamyslíme, všechny mají společného jmenovatele – Donald Trump celou svojí bytostí nenávidí demokracii. Myšleno v obecném smyslu demokracie, nikoliv v úzkém stranickém smyslu rivality mezi americkými republikány a demokraty. Vůbec to není záležitost tak osobní, jak by se z Trumpových pokřiků vůči Kamale Harrisové mohlo zdát. Svým pohrdáním Donald Trump nečastuje jen osobnosti demokratického založení, ale i demokratické instituce a demokratické pořádky obecně.
V posledním týdnu hýbe předvolebními Spojenými státy debata, zda je Donald Trump fašistou či nikoliv. Je to jistě debata užitečná, protože když před několika dny John Kelly, bývalý šéf Trumpova kabinetu, v rozhovoru pro New York Times prohlásil, že Donald Trump splňuje obecnou definici fašismu, měl pro to celou řadu dobrých důvodů. Především k nim patří samotná definice fašismu (krajně pravicová autoritářská, ultranacionalistická politická ideologie a hnutí charakterizované diktátorským vůdcem, centralizovanou autokracií, militarismem, snahou o násilné potlačování opozice, vírou v přirozenou sociální hierarchii).
Nabízí se otázka, jestli otevření současné americké debaty o tom, zda je Donald Trump fašistou, není jen lacinou odvetou za neustálé Trumpovo vykřikování, že Kamala Harrisová je komunistkou. Mezi tím však existuje zásadní rozdíl. Zatímco hesla o tom, že Kamala Harrisová je komunistkou, Donald Trump proti své soupeřce neustále vykřikuje na svých předvolebních mítincích, současnou debatu, zda je Donald Trump fašistou, otevřeli vlivní republikáni, kteří vnímají Donalda Trumpa jako nebezpečnou osobu a jeho vítězství ve volbách se obávají.
K základní definici fašismu přidejme ještě další charakteristické rysy, které známe z fašistických hnutí. Patří k nim i značná míra iracionality, která začne být všeobecně přijímána. Přestává jít o fakta a argumenty, hlavní silou propagace se stává hra s emocemi. Není třeba mnoha slov před davy příznivců, k přenášení emocí stačí gestikulace a jednoduché vzkazy. Iracionální bývá do určité míry i sama postava vůdce, který se chová a argumentuje tak iracionálně, že je to mnohým pozorovatelům zpočátku spíše k smíchu. A především vše musí zapadnout do celkového stavu společnosti, ve které existuje silná poptávka po vůdčí osobnosti s autokratickými sklony, která dokáže vzbudit emoce a ukazuje sílu a odhodlanost vzepřít se zažitým pořádkům.
Silnou stránkou iracionálně vedené kampaně je, že si nemusí lámat hlavu s pravdou. Naopak, lež se stává nedílným nástrojem propagandy, a to v takové míře, že neustálé opakování lží, které již byly stokrát vyvráceny, tvoří jeden ze základních pilířů celé kampaně. Na argumenty vyvracející lež reaguje Donald Trump jednoduchým způsobem – nepřichází omluva, ale opakování prokazatelných lží na dalším mítinku. Když se otevřené lži věcné povahy zkombinují se zavádějícími emotivními vzkazy a s nabídkou jednoduchých zkratkovitých řešení, funguje to velmi působivě. Kamala Harrisová nenávidí Američany! Kamala Harrisová je komunistkou! Na čínské zboží, jímž je zaplavená Amerika, uvalíme taková cla, že už tady nic neprodají! Válku na Ukrajině vyřeším několika telefonáty! Člověka až mrazí, když poslouchá rozhovory s Trumpovými příznivci. Kamala je nevolitelná, protože je komunistka. Komunistka? Ano, komunistka, tolikrát jsme to přece již slyšeli. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou už i v Americe?
Velmi trefně celou situaci komentuje Howard W. French ve Foreign Policy, podle jehož názoru Donald Trump fašistou je, ale mnohem důležitější otázkou podle něho je, zda to americké voliče vůbec zajímá.
Ono vlastně není až tak důležité, zda se odborníci shodnou, jestli se jim Donald Trump vejde do přihrádky „fašisté“ nebo ne. Důležitý je už sám znepokojivý fakt, že Donald Trump a demokracie jsou nepřátelé, protože tím se Donald Trump vůbec netají. Ani argument, že k takovému chování má Donald Trump podporu poloviny amerických voličů, které vidina centralizované autokracie se silným vůdcem přitahuje, není pro Donalda Trumpa omluvou. Podobnou logikou bychom museli omlouvat i Viktora Orbána v Maďarsku, Vladimíra Putina v Rusku, Adolfa Hitlera v Německu… Získání podpory široké veřejnosti pro demontáž demokratických mechanismů není pro nastolení autokracie žádnou omluvou.
Místo zkoumání, zda je označení Donalda Trumpa fašistou korektní nebo ne, se tedy raději držme úvodní linky, a to Trumpovy nenávisti k demokracii. Stručně shrňme základní obecně známé skutečnosti, z nichž každá by vydala na celou řadu samostatných článků:
- Nepokrytě projevovaná náklonnost k diktátorům, ať již k vůdci Severní Koreje, nebo Ruska
- Trumpovo přesvědčení, že zásadních výsledků dosáhne dohodou s diktátory způsobem vůdce-vůdce, a že takto mohou autoritářští vůdcové silných zemi rozhodovat o osudech méně silných národů
- Pohrdání demokratickými institucemi. Neochota akceptovat rozhodnutí nezávislých soudů.
- Neschopnost přijmout výsledky voleb, pokud dopadly v Trumpův neprospěch.
- Ochota hnát své ambice až na hranu občanské války, provokování násilného odporu vůči volebním výsledkům
- Při napadání svých politických soupeřů neustálé lhaní i na témata, ve kterých byl opakovaně usvědčen z nepravd
Jestli a jak představuje Donald Trump nebezpečí pro americkou demokracii, o tom by se dalo dlouze psát a povídat. Mnohem důležitější otázkou je, zda to americké voliče vůbec zajímá. Jak naznačuje dramatický pokles akcií Trump Media & Technology a pokles Trumpových šancí na predikční platformě PredictIt, vypadá to, že Američané celou tu debatu vzali opravdu vážně.
Zdroje:
