Článek
Českým mediálním prostorem, a nejen jím, v současnosti hýbe lapálie vzniklá po schůzce vlády a opozice u pana prezidenta na téma důchodové reformy. Přitom jde jen o bouři ve sklenici vody a ve skutečnosti se nestalo téměř nic, co by stálo za naši pozornost. Trápit by nás měly horší věci – ale netrápí.
V kostce došlo k tomuto: účastníkem jednání u pana prezidenta byli i místopředsedové hnutí ANO fakticky nemající k jednání za svoji stranu vůbec žádný mandát. Přesto se ve snaze vypadat konstruktivně do jednání zapojili, což nevyhnutelně vedlo k blamáži, ze které se dotyčná strana k pobavení všech přihlížejících snaží vylhat nejrůznějšími bizarními vysvětleními. Více či méně humorné vytáčky vyvolávají velkou pozornost, a svým způsobem je to dobrá zpráva o stavu společnosti. Tolerance české společnosti vůči lhaní politiků je dlouhodobě velmi vysoká, a proto je povzbudivé vidět, že nepokryté lhaní politiků nenechává veřejnost chladnou.
Podívejme se ale na vzniklý mediální povyk trochu s odstupem. V podstatě se totiž nestalo vůbec nic, co by mělo sebemenší reálné dopady na další dění nebo na situaci v naší zemi. Opozice důchodovou reformu současné vlády nikdy nepodporovala, ani během své předchozí osmileté vlády ji navzdory předvolebním slibům neuskutečnila. Tak nepopulární krok, jakým z principu důchodová reforma musí být, by populistickou politiku ohrožoval. Na tomto dlouhodobém přístupu opozice se nic nemění ani po současné aféře, čili reálně nedošlo vůbec k ničemu. Přihodilo se pouze to, že se místopředsedové hnutí ANO dali strhnout atmosférou a na chvíli se zapojili do konstruktivní debaty, k čemuž ale, jak se ukázalo, neměli sebemenší mandát. Pochopení, že konstruktivní debata není jejich silnou disciplínou a že ze snahy se jí účastnit plynou jen potíže, vedlo dotyčnou stranu k úplnému upuštění od dalších setkání takového druhu. Nic více se nestalo, svět se točí dál úplně stejně jako dříve - fakticky se odehrálo pouze zábavné divadlo s roztomile neobratnou snahou se z nepříjemné situace vylhat.
Proč jsou tedy této aférky plná média, proč je tato aférka v popředí zájmu veřejnosti? Dotyční politici v minulosti předváděli mnohem závažnější lži, které prošly téměř bez povšimnutí. Proč nyní tolik povyku kvůli neobratné a místy komické snaze vylhat se z nešťastné situace, do které se dotyčná strana sama dostala, ale která může být každému občanu Česka úplně ukradená? Vždyť ta aférka kromě zesměšnění dotyčných osob, a kromě odkrytí prázdných karet opoziční politiky nepřináší v žádném směru vůbec nic nového.
Je povzbuzující, že české veřejnosti vadí otevřené lhaní politiků. Je však znepokojující, že české veřejnosti mnohem méně vadí opravdu nebezpečné skutky politiků – přinejmenším se na ně příliš snadno zapomíná. Bez nadsázky se dá mluvit o tom, že česká veřejnost cedí komára, ale polyká velblouda. Co tím mám na mysli?
Proč veřejnost pobuřují prázdné lži, ale zapomíná na velmi nebezpečné činy těchto politiků, které nepokrytě směřovaly proti zájmům České republiky a ohrožovaly naši bezpečnost?
Vzpomeňme na dobu nedávno minulou, kdy politici dotyčné strany v přímém rozporu s bezpečnostními zájmy České republiky otevřeně kormidlovali dostavbu českého jádra pod křídla ruského Rosatomu. Jakkoliv se s odstupem času nyní mohou donekonečna obhajovat tím, že Rosatom byl z tendru nakonec vyřazen, že jejich vláda následně vyhostila ruské diplomaty a tak dále, ke změně jejich chování došlo až po rozvíření případu Vrbětice. Tedy až ve chvíli, kdy si žádná vláda mající pud sebezáchovy nemohla dovolit postupovat jinak. Jaký byl ale postup tehdejší vlády před Vrběticemi? Vzpomeňme:
- vláda hnutí ANO zcela vědomě a veřejně postupovala přímo proti bezpečnostním zájmům České republiky, byla pro naši zemi opravdovou bezpečnostní hrozbou
- bylo to období mocenského paktu Babiš – Zeman, kdy premiér Babiš ochotně vycházel vstříc zájmům Hradu, protože Hrad držel v rukou klíče k postu premiéra po nadcházejících volbách
- proruským zájmům Hradu podřizovala vláda i svoji energetickou politiku, a tak Karel Havlíček chodil přípravu tendru na dostavbu jádra opakovaně konzultovat s prezidentem Zemanem (o jejich schůzkách na toto téma tehdy otevřeně informovala média)
- Karel Havlíček v souladu s postojem Hradu bagatelizoval a ignoroval veškerá doporučení a varování českých bezpečnostních služeb, a proti všem doporučením bezpečnostních služeb otevřeně směřoval jaderný tendr pod křídla Rosatomu
- testovány byly nejrůznější postupy, nejdříve jsme viděli snahu umožnit Rosatomu vstup do tendru v pozici subdodavatele
- potom ve snaze udržet Rosatom v tendru přišel Karel Havlíček s nestandardním „bezpečnostním dotazníkem“, kterým tehdy překvapil všechny odborníky angažované v přípravě tendru, a společně se zadávací dokumentací pověřil Karel Havlíček ČEZ rozesláním dotazníku všem účastníkům tendru včetně Rosatomu
- ostrého kritika tohoto nebezpečného postupu, vládního zmocněnce pro jádro, tehdy vláda ze dne na den odvolala pod záminkou, že neměl bezpečnostní prověrku (!), a podobně na svůj ostrý nesouhlas s nebezpečným vývojem tendru doplatil o dva týdny později i ministr zahraničí Petříček
- to vše opředeno komickým lhaním, které si nic nezadalo s nynějším mlžením hnutí ANO o špatné akustice na Hradě (především donekonečna omílaná mantra Karla Havlíčka, že se snaží držet ve hře Rosatom jen kvůli snížení výsledné ceny tendru a že nechává otevřenou možnost vyřadit Rosatom až v dalších fázích tendru - to bylo velmi zábavné, protože výslednou cenu tendru určují nikoliv úvodní dotazníky, ale finální fáze tendru)
- ani nemluvě o přešlapech hradního ústředí, které směřování tendru fakticky řídilo (například nechvalně proslulá moskevská schůzka Nejedlého a Zemana s Putinem s vyloučením přítomnosti českého velvyslance v Rusku)
Jakkoliv se po vrbětické aféře vše změnilo a jakkoliv se tehdejší vláda nyní snaží tvrdit, že bezpečnostní rizika jí tehdy nebyla známá, pravdou zůstává, že v období před Vrběticemi šla vláda zcela vědomě a otevřeně přímo proti doporučením všech českých bezpečnostních služeb, a v souladu s proruskými postoji Hradu veškerou práci bezpečnostních služeb zpochybňovala.
Nevyčítám tehdejší vládě, že by bezpečnostní oslabení Česka bylo jejím zájmem, jejím cílem. Mnohem hůře – pro touhu po moci, kvůli očekávaným protislužbám z Hradu po volbách neváhala tehdejší vláda prodat bezpečnost České republiky. Nezkrotitelná touha po moci Andreje Babiše byla, a bohužel stále je, přímým ohrožením České republiky. Za přístup k moci nad Českou republikou Andrej Babiš neváhá obětovat nic menšího než Českou republiku.
Vrátím se na začátek. Současné sebebizarnější lhaní ohledně schůzky u pana prezidenta nám může vadit, ale jde o nepodstatnou záležitost, která nemá na faktické dění v naší zemi žádné dopady. Co by nám ale vadit mělo, jsou skutky, které se reálně děly, a které naši zemi přímo ohrožovaly. Na to, jaké ohrožení pro naši zemi může představovat bezpáteřní populistická politika, na to již mnozí lidé zapomínají. Laskavý čtenář, nechť prosím vnímá tento text jako střípek snažící se přispět k tomu, aby se na skutečně důležité věci nezapomínalo.
Použité zdroje
Popisované události jsou z nedávné doby a proto stále v paměti většiny čtenářů. Jen pro osvěžení paměti připomenu obraz těch událostí z tehdejšího tisku.
