Článek
S koncem každého roku se blíží významný svátek a Dušičky ani Štědrý večer jím nejsou. Magické číslo sedmnáct nám připomíná jedno z největších bohatství, jaké může člověk vedle zdraví a pevných mezilidských vztahů mít: Svobodu.
Tato hodnota však není samozřejmá. Jako každou jinou cennost je i svobodu nutno hlídat, bránit před možnými nepřáteli, a proto bychom měli zůstat bdělí, a ještě lepší by bylo, kdybychom z defenzívy přešli do ofenzívy. Tím nemyslím zahájit válečný konflikt, ale učinit rozhodnutí, které se zapíše do historie a které se v budoucnu ukáže jako velice prozíravé. V Česku by měla být povolena manželství homosexuálů.
Není tajemstvím, že ruská politika se v současnosti vyznačuje i rázným tažením proti gayům, lesbám a dalším osobám spadajícím do celé lgbt+ komunity, proto by zákonem zrovnoprávněné manželství pro všechny bylo skvělým způsobem, jak se proti Rusku vymezit. Jednak je načase se nejenom titulovat jako země středu Evropy, ale i tak jednat. Jednak by šlo o jasné a zřetelné gesto, že se už nemíníme stát loutkami, za jejichž provázky tahá Moskva.
Ještě nikdy v dějinách ČR nebyly zájmy většiny a LGBT menšin tak sjednocené jako v současnosti, přestože si to mnozí ještě neuvědomují a ohánějí se pořád stejnými argumenty. Odpůrci zrovnoprávnění manželství a partnerství cítí úzkost z toho, že stoupne rozvodovost a dojde k devalvaci tradiční (máma, táta, děcko) rodiny.
Jaká čísla nám pomůžou zorientovat se v tom, jestli se rodiny skutečně rozpadají, nebo ne? Nasnadě je statistika rozvodovosti. Jenže se tu dostáváme k fascinujícímu paradoxu, v jehož středu jsou manželství transsexuálů a jejich cisgenderových partnerů. Tím, že není povoleno manželství osob stejného pohlaví, tak dojde-li k tomu, že si jeden z partnerů nechá po svatbě úředně změnit pohlaví anatomické, tak aby souznělo s pohlavím mentálním, pak jsou oba partneři zákonem donuceni manželský svazek zrušit, ať už spolu vycházejí nebo ne! Ve světě existuje případ, že se vzala dvojice, která nezasvěceným připadala velmi normálně heterosexuální, ale ve skrytu jejich duší se jednalo o lesbičku a trans ženu. Díky zákonu, který dovoloval uzavírat stejnopohlavní manželství a nevyžadoval rozpuštění manželství po změně pohlaví, mohly obě zůstat spolu a pokračovat ve výchově svých dvou synů v ucelené rodině. Stávající český zákon však dělá přesně to, co podle opozice bude dělat reforma, boří rodiny. Byť ne ty z nejtradičnějších.
„Přál/a bych si, aby se mi narodilo heterosexuální dítě, protože homosexuálové to mají v životě těžší.“
Rodiče dosud nenarozených i malých dětí, zatím nemůžete mít nejmenší tušení, jaké vaše dítě v dospělosti bude, ale mám pro vás dobrou zprávu, život jim můžete ulehčit hned. A to tak, že budete apelovat na zákonodárce, aby zrovnoprávnili všechny svazky. Proč máte trnout, jaké dětské nemoci vaše dítko kde chytí, jestli v dospívání nezačne vyvádět hovadiny a k tomu ještě se trápit s tím, jak těžký asi má takový gay nebo lesba život, když už dnes můžete začít měnit Česko pro své dítě. Teď, dokud je ještě ve školce nebo dokonce na houbách.
Když už jsme u těch dětí a rodičů, pak jako novopečený pedagogický pracovník musím zmínit další důležitou skutečnost. Lidský mozek si lépe osvojuje nové vědomosti i schopnosti, pokud jsou uspokojeny základní potřeby organismu. Česky řečeno dítě se dobře učí, pokud nemá hlad, není mu zima atd. Mezi základní potřeby se však řadí i potřeba bezpečí a sounáležitosti. To znamená, že pokud je dítě lgbt a zároveň cítí negativitu, kterou toto téma v lidech vyvolává, pak se zákonitě hůře soustředí na probíranou látku. Takže pokud má váš potomek potíže s matikou nebo jiným předmětem, možná je to tím, že měl učitel homofobní kecy.
Naše země potřebuje vzdělané občany, od doktorů po zručné řemeslníky, s konkurenceschopnou úrovní know-how. Potřebujeme je hned teď stejně jako v nadcházejících dekádách. Upřímně řečeno, když vám od souseda z prvního patra teče do bytu, opravdu vám záleží na tom, jestli má opravář doma manželku nebo manžela, víc než na tom, jestli utáhne ten správný kohout?
Ale ono jde o víc, než o pětky na vysvědčení nebo nedokončenou střední školu. Jde o život.
Poradna S barvou ven zabránila za dobu své existence[1]patnácti sebevraždám, což je skvělé, každý život má nevyčíslitelnou hodnotu, ale zároveň se mi hlavou honí otázka: kolika pokusům o sebevraždu se poradně zabránit nepodařilo? Prostě proto, že žádná poradna nebyla ještě k dispozici nebo se o ní dotyčný nedozvěděl včas. O jednom takovém životě víme. Přesně ten jeden život inspiroval ty správné lidi k tomu poradnu vůbec založit.
Manželství se dá uzavřít na jakémkoliv matričním úřadě v ČR, dohromady jich je 1281. Pro registrované partnerství jsou vyhrazeny pouze některé úřady a těch je všehovšudy čtrnáct. 14, což je stejný počet matričních úřadů, jaký je pro heterosexuální páry dostupný jen v Chrudimi.
Pokud už není v lidských silách politiků narovnat veškerá práva hetero a homo párů, pak to nejmenší, co můžou zařídit je to, aby se dalo registrované partnerství uzavřít na jakémkoliv matričním úřadě, tak jako je to u manželství.
Dalším protiargumentem je názor, že výraz manželství by měl být zachován výhradně pro svazek muže a ženy. Svazky nemusí být nazývány stejným slovem, pokud však budou práva obou typů svazků totožná. Jistě, co záleží na obale, když to podstatné zůstane zachováno. Ale je tu jedno ale. Pod různým označením se jednodušeji schová nějaký drobný rozdíl. I kdyby teoreticky jednoho dne nastala krásná situace, že manželství a registrovaná partnerství se sice nadále budou nazývat, jak se nazývají, ale prakticky si budou rovna, co se právní náplně týče, pak takováto situace nemusí platit navždy. Politické kliky mohou v budoucnu manévrovat a pokoušet se oklikou vrátit k nynější nebo ještě horší situaci. Pokud bude jedna definice a jeden název, pak se nedá s právní náplní manipulovat tak lehce.
A úředníci by jen poděkovali, že mají méně papírování.
Takže si to shrňme: snížila by se rozvodovost, zlepšila by se kvalita života seniorů, některé děti by získaly jistotu, že jim zákon nezpřetrhá už vzniklá rodinná pouta, jiné by získaly rodinu, snížil by se počet pokusů o sebevraždu, zlepšil by se prospěch mnoha žáků a studentů, zjednodušila by se administrativa a utužila by se demokracie v České republice. To není málo, ještě o tom popřemýšlejte.
[1]V roce 2020 to je pět let od založení poradny.
(Tuto Medvědomost jsem dopsala v roce 2020.)
