Článek
Když dosáhne žena určitého věku, začíná ji část populace považovat za příliš starou na to, aby byla žádoucí, aby se filmovala, jak tančí a zveřejňovala videa na sociálních sítích, aby nosila dlouhé vlasy a krátké sukně a tak dále. Tento názor shrnou dvěma slovy: vyzobaná slunečnice.
Forbes, časopis o podnikání pro podnikatele přišel s nápadem zveřejňovat hitparádu 50 přes 50, žebříček padesáti osobností, které vstoupily do šesté dekády svého života a jsou buďto považovány za expertky ve své oblasti či inovátorky, které si vybudovaly svou vlastní niku. Žebříček je totiž sestaven ze samých ženských jmen.
Nominovaná dotyčná už má nějaký ten křížek na krku a sem tam nějakou vrásku, aspoň od smíchu. Ovšem umístí-li se dáma v onom žebříčku, tak se může právem ohradit, že je ve svém oboru úspěšnou vyzobanou slunečnicí. Vzhledem k obsahu článků onoho časopisu se mi jako ještě přiléhavější označení jeví výraz zazobaná slunečnice.
Známe to všichni: úsměvné anekdoty i posměšné poznámky o tom, jak babičky a dědové neumí zacházet s počítači. Platí, že moderní technologie si rychleji osvojí mládež a lidi produktivního věku než senioři. Na druhou stranu není divu, že běžné uživatelské základy se člověk naučí rychle, proto se tomu koneckonců říká základy. Avšak i mladý člověk už musí vynaložit určité úsilí, věnovat činnosti čas, pokud se chce naučit něco, co právě každý druhý neumí nehledě na věk.
Skoro každý se těší, až mu bude 18 a bude považován za legálně dospělého, velmi brzy se však karta obrací, a ještě před krizí středního věku straší některé fantóm třicítka. Ale víte co? Mně je přes třicet a nikdy mi nebylo líp. Ani v patnácti, ani ve dvaceti jsem se necítila tak sebevědomá a dobře ve své kůži jako teď ve třiceti. Přes všechny krize a nehody považuji svůj současný věk za báječný.
