Článek
Každým rokem, a nejen v čase vánočním usedají miliony Čechů i zahraničních diváků k obrazovkám, aby si znovu a znovu vychutnali naši nejlepší pohádku všech dob. Příběh chudé a šikanované dívky, která s princem navzdory všem překážkám k lásce a štěstí přišla, si neochvějně získal naše srdce a ožil v pohádce Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka. V loňském roce oslavila pohádka kulaté 50. narozeniny.
My diváci máme u našich oblíbených filmových a televizních počinů moc rádi příběhy a perličky z natáčení či ze zákulisí. A zrovna kolem Popelky jich bylo publikováno mnoho a některé z nich již nejspíš znáte. Třeba český původ Popelčiny macechy, který domnělá německá herečka Carola Braunbock po celé natáčení tajila a rozmluvila se plynnou češtinou až v závěru natáčení. Nebo využití tří různých koní, hrajících jednoho Juráška. Schválně se letos zaměřte na sledování jeho měnící se srsti. Aby sova Rozárka předváděla mimiku a koulela očima, musela být šťourána klacíkem do míst zadních. A herec Vladimír Menšík se v závěrečných scénách, kdy se princ setkává na statku se svojí vyvolenou, tváří všelijak - byl totiž v tu dobu opilý.
Mnoho lidí také ví, že záběry místa, kde žila Popelka s macechou, nevlastní sestrou Dorou a služebnictvem, pocházejí z vodního hradu Švihov na Plzeňsku a na královský zámek si museli herci se štábem dojet až do tehdejšího východního Německa kousek za Drážďany, kde se skví saská barokní perla Moritzburg.
Už méně známé je, že zatímco na Šumavě, kde Popelka jako pískle škádlí prince a jeho družinu, měli filmaři k dispozici přírodní sníh, u zámku v tu dobu žádný sníh nebyl. Ale v pohádce je okolí zámku zasněžené. Tedy, spíše zamoučněné. A to ničím jiným, než rozemletým rybím masem a kostmi. Jak to tam libě „vonělo“ si jistě umíte představit. Také jsme nemuseli každoročně vídat v rolích Popelky a prince Libuši Šafránkovou a Pavla Trávníčka, ale Janu Preissovou a Jaroslava Drbohlava. Preissová však byla v době natáčení ve vysokém stupni těhotenství a roli odmítla. Drbohlav nakonec musel z hlavní role ustoupit Pavlu Trávníčkovi (kterého kvůli silnému brněnskému akcentu namluvil herec Petr Svojtka), ale zahrál si alespoň princova pobočníka a kumpána na lumpárny Vítka.
Následující informace jste ale doposud pravděpodobně netušili. Vzpomínáte, jak Popelka v zimě chodí máchat prádlo do ledové vody potoka v lesích? A zpívá si u toho? Tak její hlas v tu chvíli nepatří Libuši Šafránkové, ale jiné naší slavné herečce a zpěvačce Jitce Molavcové. Ta není kupodivu dokonce ani uvedená v titulcích, což nebývá zvykem (např. v pohádce Malá mořská víla obstarala zpěvy za Miroslavu Šafránkovou Lenka Kořínková a v titulcích ji najdeme). Když byla Molavcová na tuto skutečnost dotázána, tak s potěšením, že ji redaktor poznal, svůj hlas potvrdila a vyjádřila vděk, že je s touto krásnou pohádkou tímto způsobem spojená i ona.
Další málo známou zajímavostí je absence zpěvu Karla Gotta v německé verzi Drei Haselnüsse für Aschenbrödel. Gott byl navíc v té době proslavený i u našich západních sousedů a tím spíše by se nabízelo, aby jednu z nejpopulárnějších českých filmových písní přezpíval také do němčiny. Nestalo se a v závěru německé verze Gotta neuslyšíme. Co bylo důvodem? Včelka Mája! Tento populární animovaný dětský seriál s ústřední Gottovou písní se totiž vysílal ve stejné době a producenti německé WDR, která koupila na pohádku vysílací práva, se obávali, že by bylo jednoduše „přegottováno“.
Na zámku Moritzburg se každoročně v zimních měsících koná rozsáhlá výstava, věnovaná právě Popelce a celému filmu. Součástí expozice je také kopie světlerůžových šatů z brokátu, ve kterých Popelka tančila v zámeckém sále s princem. V roce 2014 však šaty zmizely - byly ukradeny přímo z výstavy. Policie měla naštěstí záznamy z bezpečnostních kamer a snímky pachatelů zveřejnila. Ti se zalekli, utíkali obratem na poštu a šaty balíkem poslali. Dopadeni byli tak jako tak a trest je neminul. A zatímco má kopie šatů hodnotu 1000 EUR, cena originálu byla vyčíslena na neuvěřitelných 20 000 EUR, tedy kolem půl milionu korun českých.
Mimochodem, velký sál, kde si princ na plesech vybíral nevěstu, se na zámku Moritzburg nenachází. Tam sice reprezentativní velký prostor také je, ale v době natáčení byly zdi pokryty černými koženými tapetami a sál tak připomínal spíše hrobku než místo pro veselení se. Režisér chtěl naopak sál prosvětlený a musel si vypomoci německými ateliéry.
Co ale na zámku dodnes najdete, je malá replika filmového plesového sálu. A nemusíte chodit ani dovnitř na výstavu. Pokud totiž do zámku nakouknete jedním z označených oken (stejně jako Popelka, než se poprvé osmělí vejít na ples), rozezní se v tu chvíli autentická filmová hudba a v miniaturní replice filmového sálu se roztančí figurky hostů, prince a Heleny Růžičkové jakožto Droběny.
Pokud jste milovníky Tří oříšků pro Popelku, rozhodně doporučuji zámek i výstavu navštívit. Je to sem z Prahy necelé dvě hodinky autem po dálnici a zážitek moc krásný. A přeji čtenářům krásné Vánoce, ať už ve společnosti Popelky, či nikoliv.
Použité zdroje:
Časopis Květy 51 / 2024
https://www.csfd.cz/film/9430-tri-orisky-pro-popelku/zajimavosti/?page=6
