Článek
Sto lidí, sto chutí. Chápu potřebu mnoha lidí omezit konzum, vyzdvihnout skutečný význam Vánoc, případně ušetřit. Ale je mi vždy hodně líto, když to někdo řeší zrušením dárků úplně a přijde mi to zbytečné. Obdarovat své blízké je přeci hřejivé.
Nejsem příznivcem stromku zasypaného dárky tak, že z nich kouká jenom špička. Pro mě znamenají Vánoce hlavně duchovní rozjímání a usebrání se, zastavení se a zklidnění a čas s nejbližšími. Ale neumím si představit ani stromeček, pod kterým na Štědrý den neleží večer zhola nic. Protože u nás doma, kde jsme rodina o dvou lidech, a i potom v širší rodině, se nejedná o otravnou povinnost ve stylu ,,tak honem koupím ponožky, ať to mám za sebou."
Zejména náš společný partnerský Štědrý večer si velmi vychutnáváme celý den, nejen dárkovou část. Máme tradice upravené tak, aby nám individuálně vyhovovaly, neděláme nic z povinnosti jen proto, že by se to mělo. Od probuzení až do usnutí tak máme doma krásnou atmosféru podle našich představ. A nemusíme lít olovo ani krájet jablka nebo cokoliv jiného nařízeného. Hodně času nám zaberou pohádky, spíše ty starší, ale v oblibě máme i některé novější. Štědrovečerní večeři také věnujeme náležitou přípravu a dostatek času a ani zde nedodržujeme striktně tradice. S kaprem se nemorduji, jen koupím lepší rybu, než je nejlevnější filé á la rozemletá treska ředěná s vodou. A k tomu smaženou vinnou klobásu - to je tradice, kterou jsem si přinesl z mého původního domova pod Jizerskými horami. Hlavně však žádný spěch nebo dokonce stres. No a po večeři se jde rozbalovat.
Dříve jsme si dávali dárků o něco více, poslední roky si dáváme limit na maximálně deset. Většinou se vejdeme tak do sedmi. Ale to kouzlo, proč dárky držíme, vychází z celé podstaty našeho vztahu. Který je ryzí, čistý a plný lásky a citů i po osmnácti letech. Jsme prostě na sebe tak napojeni, že bezpečně a bez velkého přemýšlení víme, co by si ten druhý pod stromečkem přál.
A oběma nám tak dělá radost vymyslet, nakoupit a pak hlavně toho druhého obdarovat. Protože se z dárků navzájem upřímně těšíme. Víme, že nerozbalíme narychlo splněnou povinnost, víme, že nedostaneme nějakou kravinu nebo dokonce „jen“ peníze. Ale vykoukne na nás z balicího papíru vždy rozvážené a skutečné potěšení. A to nemusí být vůbec žádný složitý či drahý dárek, ale klidně drobnost. Od srdce k srdci. Nákladné dary si na Vánoce zpravidla vůbec nedáváme. Ale to bude i tím, že ač korunou nesmrdíme, nežijeme konzumní životy založené na majetcích.
Prostě pokud je ve vztahu a v rodině celkově dobré pouto a lidi se mají upřímně rádi, tak to s těmi dárky jde tak nějak samo a výsledkem jsou zářící oči a spokojená duše jako obdarovaného, tak obdarovávajícího. Ale pokud to tak doma nebo v rodině nemáte a pak předstíráte, pak je asi lepší dárky zrušit. A možná i zrušit vztahy, které za to nestojí.
