Článek
Saša se narodila před necelými padesáti lety v jednom severomoravském městě do rodiny prodavačky a zámečníka. Její matka byla alkoholička, Saša se naštěstí narodila zdravá a ani nyní ji netrápí vážnější zdravotní problémy. Matka se po porodu velmi zhoršila, přidala se drogová závislost a přestala se o dceru starat. Její otec nevalné inteligence péči o ní nezvládal a malá Saša putovala ve svých dvou letech do péče své babičky.
Matka Saši brzy nápor alkoholu a drog nezvládla a spáchala sebevraždu. Otec si našel jinou paní, která měla také dcerku a odstěhoval se téměř na druhý konec republiky. Neměl zájem Sašu ani vidět, ale jeho nová žena (Sašina macecha) zasáhla, domluvila pravidelné měsíční návštěvy a jezdili za ní a její babičkou.
Macecha již nemohla mít další svoje dítě, se Sašou si celkem padly do oka a tak se rozjel kolotoč získání Saši do péče. V ten moment ale zasáhla její opatrovnice babička, která se nechtěla holčičky vzdát a nakukala jí na macechu snůšku lží a pomluv. Soud poté přihlédl k odmítavému postoji zmanipulované Saši a ta tak vyrůstala až do pubertálních let u babičky. Nicméně návštěvy otce, macechy a nevlastní stejně staré sestry se nepřerušily.
Jak Saša po letech vzpomíná, babička byla na její výchovu slabá a ona se jí v období dospívání snadno dokázala vzepřít. Chytla se špatné bandy a přes alkohol, cigarety a marihuanu se dostala až k tvrdým drogám. Opustila gymnázium, odešla od babičky, přerušila kontakt s otcem a jeho novou rodinou a několik let o ní nikdo nevěděl.
Jednoho osudového dne zazvonil v rodině otce telefon. Volala Saša. Plakala a prosila o pomoc. Byla těhotná a snažila se vymanit z drogové závislosti. Povedlo se jí dostat z ulice, kde žila několik let, na ubytovnu, neměla ale dost peněz na živobytí. Otec by se na ní byl býval vykašlal, ale zasáhla macecha, která Sašu vyslechla a začala jí pomáhat a postupem času se Saša s nimi opět vídala.
Ačkoliv Saša nepochází z dobrého, láskyplného a podporujícího prostředí (jak jste nejspíš pochopili), má minimálně jednu výrazně pozitivní vlastnost a tou je silná vůle. Společně s vrozenou cílevědomostí dokázala drogám uniknout, porodila naštěstí zdravou dcerku (říkejme jí Daniela) a po mateřské dovolené se začala živit jako servírka. Ani v prostředí putyky nevalné pověsti, kde začínala, se nedotkla alkoholu ani drog. Postupně se vypracovávala, začala dělat v lepších restauracích, až to dotáhla na vrchní servírku v nejlepší restauraci v celém okrese.
Ani to jí však nestačilo. Saša cítila, že má navíc, že jí láká svět financí, kterým rozumí a které ji baví a vrátila se tak na prahu čtyřicítky zpátky do školních lavic. Dodělala si takto v pozdějším věku maturitu, zvládla to i při práci a péči o dceru a dokázala si brzy najít práci v místní bance. Začínala na přepážce, během pár let vedla celé jedno oddělení a nyní již druhým rokem řediteluje celé pobočce. Její dcera už je čerstvě dospělá a studuje práva na brněnské univerzitě.
Jediné, co jí v životě i nadále nevychází, jsou vztahy s muži. S otcem Daniely je nicméně v přátelském kontaktu, druhé manželství jí vydrželo šest let. Ale Saša je evidentně již dávno silná a nezávislá osobnost, která se dokáže o vše postarat sama a tak zvládá život v pohodě i bez chlapa. A je šťastná a spokojená.
Inspirující životní příběh, co říkáte? Mnoho lidí se ze stínu svého rodinného prokletí nebo ze svých závislostí nikdy nevymaní, buď se snaží, ale nejde to, nebo se ani nesnaží a vymlouvají se. Pak je ale hrstka lidí jako je Saša, kteří to dokáží, nenechají se svázat okolnostmi a jdou si za svým. A já své dobré známé přeji do další cesty jen to nejlepší. A to by nebyla ona, aby před padesátkou nezačala pošilhávat po vysoké škole. Držme jí palce, zaslouží si to.
Aurorské převyprávění skutečného příběhu se změnou jmen a lokalit.
