Článek
Jeden klášter, jedna matka představená, jedna jeptiška. A jedno mrtvé novorozeně a jedna vyšetřovatelka toho, co se za zdmi božího svatostánku odehrálo. Potemnělá minimalistická scéna jen s velkým krucifixem, stolem a židlí. A na okrajích jeviště pár desítek sedících diváků, kteří jsou bezprostředními svědky detektivního příběhu a vyšetřování, jakoby zasedli do soudní poroty a rozplétali, co se toho osudného dne vlastně stalo a kdo je vinen.
Vilma Cibulková hraje matku představenou.
Řeč je o činoherním dramatu s prvky psychologického thrilleru s názvem Agnus Dei, které má na svém repertoáru pod hlavičkou spolku 3D Company pražské Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Je to hra, která se běžné činohře vymyká v mnoha směrech. Už jen sedět na jevišti, ze kterého divák představení sleduje přímo pár metrů od sebe na dosah ruky, je originálním a nevšedním zážitkem, se kterým se v divadle nesetkáváme. Místo dveří do hlediště se tak před začátkem hry divák dostává do běžně uzavřených prostor a prochází zákulisní zónou přímo na divadelní prkna tak, jak to dělají běžně jenom herci.
Rozhodnutí tvůrců přesunout diváky z hlediště přímo do dění není ale prvoplánové a samoúčelné, jen aby se nastolila originalita, zvýšila marketingová atraktivita a tím i prodej lístků. Má to svůj hlubší smysl a skvěle to zesiluje vjem z daného typu představení. Pokud by se takto hrála třeba nějaké komedie nebo počin o více hercích a bohatších kulisách, nemělo by to v podstatě význam.
Komorní je nejen strohá scéna podporující napjatou atmosféru, ale i malý počet diváků.
Ale když sedíte jakoby v temné klášterní cele uvnitř a těsně vnímáte dramatický průběh místy až děsivě mrazivého vyšetřování, je to úplně jiný vjem, než kdybyste seděli na sedačkách v hledišti a vše nazírali z dálky a zvenčí. Dostanete tím do sebe opravdu nálož emocí, kterou zpracováváte ještě dlouho po odchodu z divadla, nejlépe někde u drinku a s parťákem, co s vámi Agnus Dei zhlédl a můžete s ním vše prodiskutovat. Určeno tedy zejména pro náročnějšího diváka, který nechce jen zkonzumovat a poté vyplivnout bez nějakého dopadu na svůj mozek.
Skvěle napsaný detektivní scénář by jistě tolik neohromil, nebýt mistrně zvoleného hereckého obsazení. Na jevišti a chvilkami i mimo něj (balkón hlediště) se potkáme s komorním intimním obsazením pouze tří herců, respektive hereček, jedné velmi známé a dvou doposud neobjevených. Vilmu Cibulkovou a její áčkové herectví není třeba blíže představovat. Hraje zde roli matky představené, která je poručnicí vyšetřované mentálně retardované jeptišky Ágnes. Zejména pak z této role a jakým silně vyzrálým hereckým způsobem ji zahrála i odzpívala mladá Eliška Nejedlá si odnesete zážitek nejsilnější. Herečka bez mrknutí oka střídá ve vteřinách příjemnou a usměvavou polohu s dětským hláskem, aby se vzápětí v nervovém třesu vrhla na zem s do morku kostí pronikajícím řevem. A připomínám, že vy jako diváci sedíte jen kousek od ní.
Chrání matka představená nevinnou mentálně postiženou dívku, nebo kryje vražedkyni?
Poslední postavu psycholožky Marthy též na výbornou sehrává herečka Karolína Půčková, která vede vyšetřování, kdo zavraždil novorozeně a kdo jej vlastně v prostorách ženského kláštera s obviněnou počal. Poklidné a téměř přátelské povídání s Ágnes či matkou představenou se pravidelně mění na vypjaté hádky a takové psycho, že je vám chvílemi až fyzicky nevolno. Chrání vrchní jeptiška s láskou a citem nevinnou dívku s mentálním handicapem nebo chladnokrevně kryje vražedkyni - Ágnes, samu sebe nebo někoho úplně jiného? Na pozadí toho všeho se řeší přidružené okolnosti, jakými jsou traumata z dětství nebo otázky církve a víry, jejich role v minulosti a v dnešní době. Vše v kontrastu rácia ze strany psycholožky a duchovna a zázraků ze strany jeptišek. Co a jak se událo, kde je pravda a co je jen psychologická hra a krytí je dlouho zahaleno a nejasné a divák je udržován v dusném napětí až do úplného konce.
Soudní psycholožka klást otázky a v pravou chvíli udeřit skutečně umí.
Stručně popsaný nástin děje nebudu dále více rozebírat, abych vás nepřipravil o konkrétní příběh, jeho složitosti a jeho pointu. Nyní aktuálně vypsané termíny sice nejsou, ale od podzimu se tato hra opět na Žižkov vrátí a mezitím bude k vidění třeba na bohnickém festivalu Mezi Ploty. Pokud vás recenze oslovila a chtěli byste třeba zrovna fenomenální herečku Elišku Nejedlou vidět dříve, můžete si do stejného divadla zajít na další mrazivou psychologickou severskou krimi Stockholm, která se točí, jak jinak než kolem stockholmského syndromu, tedy pozitivnímu vztahu oběti k pachateli něčeho špatného.
Subjektivní hodnocení: 90%
Související články:
Anketa
Článek je autorskou recenzí divadelního nadšence.
