U Hitlerů v kuchyni je pěkně veselo

Adolf Hitler přijde po náročném dni domů, kde na něj v kuchyni čeká jeho žena Eva Braunová. Znuděná a opakovaně neuspokojená se snaží svého „Ádíka“ přimět k akci i mimo válečné pole, ale bez úspěchu. Možná kdyby dostal pořádnou večeři a porci energie, že by s ním něco bylo. Ale Eva si plete celer s hráškem, mrkev krájí, jako kdyby porcovala nepřítele a zdá se, že by se její muž raději vrhnul v náruč jiného muže, než do té její…

Odkud jsem vzal takové zákulisní informace? Inu jistě, že nepocházejí z žádného dobového dokumentu. Nýbrž z činoherního představení s názvem U Hitlerů v kuchyni, které na svých prknech oživilo a úspěšně reprízuje pražské Divadlo Metro na Národní třídě. Groteskní satira překypující vtipem a nekorektními hláškami všeho druhu pochází z pera známého židovského herce a dramatika Arnošta Goldflama, který se tak po svém vypořádal z hrůznými činy, napáchanými za druhé světové války nejen na jeho vlastních lidech. Drobná sonda do temně humorných dialogů je ZDE.

Svižná šestiaktovka propojuje různé minipříběhy a scénky, jejichž ústřední postavou je sám Führer (v podání herce Petra Jeništy). Publikum se s ním nejprve seznamuje na vlakovém nádraží v jakémsi zapadákově maďarské pusty, kteréžto Brno se zve…nebo raději znělé Brünn! To je Hitler ještě svěží mladík, čekající na spoj do Vídně, kde by rád studoval architekturu. Chtěl by navrhovat monumentální stavby a nabádá lid, ať mu úspěšná studia přejí. No a s ohledem na jeho další, sice také monumentální, ale kariéru zcela pekelnou, by mu profesi byť sebehoršího architekta přál asi každý.

Při čekání na vlak k němu přistupuje mladý Josif „Soso“ Stalin (Filip Rajmont/Ondřej Bauer) plný zářných ideálů a dávají se do řeči. Oba chtějí se zápalem sobě vlastním vybudovat něco tak ohromujícího, na co budou lidé ještě dlouho vzpomínat…no, co k tomu dodat…A objevuje se také židovský chlapec, který se ztratil tatínkovi. Už propojení těchto tří osob je jasnou indicií, že než pojede vlak, tak bude pěkně veselo…

Letíme v čase, kolem okna se rozvinou sytě rudé závěsy s hákovými kříži a jsme ve vůdcově kuchyni. Hitler ztěžka dosedá do židle, vítá se se svojí milou Evou Braunovou (Táňa Malíková/Lucie Syrová) a vychutnává si mramorovanou bábovku, nikoliv však z kuchařského a pekařského neumu jeho ženy, ale od věrných SS kumpánů. Jen ty fleky v bábovce jsou jaksi neárijské!…Eva tlačí na vůdce s dítětem, vnitřní hodiny už odbíjejí (či zde spíše kvokají). Zplodit privilegovaného potomka nejmocnějšího ale není jen tak na doma na postel nebo gauč a Hitler plánuje opulentní styk za účasti kamer slovutné říšské fotografky a filmařky Leni Riefenstahl…

Na jevišti se objevuje Hitlerův bunkr, jeho sekretářka a přichází Himmler (Kryštof Zapletal/Jan Kozák). Konverzačka s vrchním „eSeSmanem“ vyústí v informaci, že po včerejším závozu slovenských žen dnes přijíždějí ženy a panny české a Hitler se odebírá šířit svoje sémě za účelem vzniku dalšího rasově čistého pokolení…

Scéna se rychle upraví, kolem okna se opět rozvinou rudé závěsy s hákovými kříži a jsme zase ve vůdcově kuchyni. Unavený po celodenním válčení se Hitler nezmůže pomalu ani na slovo, natož na nějaký akt lásky a nespokojená Eva, která se pokouší vařit, odchází k sousedům pro cibuli. Protože Goebbelsovi mají všeho dostatek, i dětí a ona nemá ani tu cibuli…

Přesunuli jsme se z kuchyně vůdčí do kuchyně ministersky propagandistické. I kulhavý Goebbels (Jan Zadražil/Jiří Ployhar) má po náročném dni choutky na svoji ženušku, ovšem klika cvakla, dvéře letí a "Pozor, jde Braunová!"…ta usedá s Goebbelsovou chotí (Zuzana Kajnarová/Lucie Syrová) za jídelní stůl (kde frčí chleby s reklamním hitem margarínem) a posilněny vodkou přetřesou obě dámy mnohá témata, včetně svých manžílků. Dozvídáme se třeba, že Hitlerova stále více se třesoucí ruka je jako shaker na koktejly. No a ve finále odchází Braunová domů beztak bez cibule, ale s o to těžšími játry…

Téměř grandfinále celé inscenace nastává při setkání všech rádoby mocných německých pohlavárů Himmlera, Göringa (opět Filip Rajmont/Ondřej Bauer) a Goebbelse v krytu, kteří se jako malí kluci škádlí a předhánějí, kdo má větší vliv a nárok na Hitlerovo nástupnictví, až skončí ve rvačce na zemi. Přichází nejvyšší, který od sebe chlapce laškovně odtrhává. Už ví, že je s nimi všemi a jeho vizí amen a chce sebe a svoje věrné hromadně sprovodit ze světa. Pomocí pilulky, na kterou se přítomní pánové úplně netváří. Jsou však ujištěni, že se jedná pouze o zkoušku, a tak si nadšeně pochutnávají na československé lentilce. Vzápětí padají jako podťatí k zemi. Inu, skočili na to, Aprííl! Sekretářka a Braunová dostávají za věrnost kulku do hlavy a vypadá to, že se odprásknul i sám nejvyšší…

Ale co vás nemá! V závěru celé černohumorní taškařice se setkáváme se stárnoucím Adolfo Esperanzou Muňozem, který si v Jižní Americe užívá jako tygr divokých románků s míšenkami. Takže je to skutečně pravda, že ten bastard nezahynul a v klidu dožil ve stylu mañana koktejlos vamos a bailar! Stal se z něj malíř a prodává svoje obrazy bohatým americkým židovským rodinám, které prý logicky vděčí za jejich přesun za oceán a ekonomický rozmach právě jemu. Kde by bez něj dnes byly, že?

Tolik stručně o tom, co se dělo nejen doma v kuchyni u Hitlerů. Jak jste asi pochopili, není to představení pro každého. Kdo má ale potřebný nadhled a vytříbený a široký smysl pro humor, ten se celou dvouhodinovou plejádou narážek a vtipů prosměje tak jako já a celé včerejší publikum, které zaplnilo hlediště do posledního místečka a burácelo od začátku až do konce. Z hereckých výkonů bych osobně ocenil zejména nejen vynikajícího Petra Jeništu za mnohovrstevnatou a až do morku kosti procítěnou roli Hitlera, ale i Filipa Rajmonta za roli Göringa.

Slabší povahy by možná namítly, že dělat si legraci z takto vážné tematiky není správné. Já si myslím, že je. Tento mistrovský kousek éru Adolfa Hitlera a nacistické Říše rozhodně neznevažuje. Ani miliony mrtvých. Nýbrž právem zesměšňuje její pohlaváry, kteří si žádnou úctu nezasluhují. A je velmi úlevné, že se dokázal najít nehyperkorektní úhel pohledu, který se této zrůdné době minulého století výjimečně dovoluje naplno a pěkně od plic zasmát. Ostatně kdo jiný má nárok si dělat legraci z židovské otázky i z Brna, než Arnošt Goldflam - rodilý brněnský Žid.

V neposlední řadě si musíme a klidně i s nadhledem a humorem připomínat totalitní hrůzy všeho druhu a to neustále, jak nám dorůstají další a další generace. Jednoduše proto, že jich bohužel máme kolem sebe dost i v dnešních dnech. A kdo zapomene, může být jednoho nekrásného dne neblaze připomenut.

Související články:

Autorská recenze