Článek
Na začátek předešlu, že jsem nikdy nebyl, nejsem a nebudu volič Andreje Babiše a strany ANO. A pokud bych byl, jistě bych změnil názor po tom, co jsem měl tu „čest“ jej opakovaně zažít osobně. A moc bych to přál všem jeho voličům, aby zakusili, co je opravdu zač.
Před čtyřmi lety jsem začal pracovat jako prodavač v jednom obchodním domě v Praze, poměrně blízko k Průhonicím, kde, jak známo, bývalý premiér žije. Napadlo mne, zdali k nám někdy zavítá a zdali vůbec chodí nakupovat, a představa, že ho musím obsluhovat, mi byla krajně nepříjemná. A světe, div se, ezolidičky by řekli „Vyšli signál vesmíru a on se Ti splní“ a ani ne do dvou týdnů se rozletěly dveře obchodu a vešel … vešly čtyři gorily. Namakaní chlapci v kvádrech sotva pozdravili, neřekli ani slovo a rozestavěli se strategicky po prodejní ploše. Koukali jsme na to s kolegyní jak blázen a než jsme se stihli informovat, o co jde, dveře se otevřely znovu a vešel on. Babiš. Krve by se ve mě nedořezal. Kolegyně špitla jen, že na něj nemá žaludek a já jí hrdině špitnul, že si ho dám. Jsem koneckonců profesionál, on je teď prostě zákazník a nebyli jsme obchod, kde se prodavač povaluje po kase a zákazníka sotva pozdraví, natož aby ho obsloužil.
Takže pan Babiš v na první pohled drahém, skvěle padnoucím kabátu, se nám jal po zahuhlání něčeho, co mohlo být možná pozdravem, promenádovat po obchodě. Nechal jsem jej jako každého jiného člověka rozkoukat a po chvíli jsem vyrazil optat se, zdali něco nepotřebuje. Se zachmuřeným arogantním výrazem, kdy se na mne ani nepodíval, vyštěkl svůj požadavek na zboží. Zavedl jsem jej k patřičným regálům s tím, že si už jistě poradí - nebudu mu vybírat, to zvládne i dítě - a pokud ne, ať se na nás obrátí. Něco zamručel a poodešel vybírat. Po chvilce jsem šel kolem něj a zastavil si mě a konzultoval se mnou výběr. Hodně nepříjemným, nadřazeným tónem, ale co mě zarazilo a co píše i autor článku, mluvil nesrozumitelně a nekultivovaně a jeho dotazy leckdy spadaly do školy ne tak úplně základní. Pomyslel jsem si, vida, můj mediální odhad se neliší od reality a můj politik to skutečně nikdy nebude.
Andrej Babiš
Hned druhý den přišel znovu, bez goril, zato se svými dětmi. Říkam si, hm, tak jeho samotného chránily čtyři gorily a když jde s dětma, tak je nikdo nehlídá. Zajímavé. No a co se nedělo - před dětmi se choval úplně jinak. Usmíval se, byl milý, jen ta nesrozumitelná nekultivovaná mluva mu zůstala. To si pak asi jeho děti myslí, jaké je to zlatíčko a lidumil. Ale říkal jsem si, třeba měl den předtím jen blbou náladu, stane se a pak nebýváme příjemní sem tam nikdo z nás.
No za pár týdnů mne vyvedl z omylu. A pak ještě několikrát. S dětmi už jsem ho neviděl, chodil sám, někdy s gorilami, někdy bez, ale choval se vždy nachlup stejně jako při prvním setkání. A nejen mě, ale i všem kolegům z něj bylo vždy zle od žaludku. Málokterý zákazník na nás působil hůř. A to leckteří kolegové byli jeho příznivci. Už nejsou.
A já tak pana Babiše prosím, aby chodil mimo předvolební mítinky, kde se přetvařuje, co nejčastěji mezi lidi právě v civilu. Ať co nejvíce lidí co nejdříve nasaje jeho bezva spirit, než budou zase volby a zase mě bude jeho zvolení děsit z premiérské židle.
A víte, co je na tom nejvtipnější? Že nejsem ve skutečnosti prodavač, ale to sem nepatří to rozvíjet. Ale i kdybych byl „pouze“ prodavač, nezasluhuji si jeho jednání. Bohužel však musím dodat, že nejen mezi politiky nebude zdaleka jediný přezíravý povýšený a nevolnost vyvolávající tvor. A svoje ego na zaměstnancích služeb si honí jen ubožáci.
