Můj kamarád trpí vzácnou, relativně nově popsanou úzkostnou poruchou. Nesnese pohled na shluky děr

Jednoho jarního odpoledne před mnoha lety se u mě stavil na návštěvu kamarád, říkejme mu třeba David. Byl u mě už poněkolikáté a návštěva vždy probíhala spokojeně a v poklidu. Tentokrát však něco bylo jinak. David dosedl na gauč a v tu ránu se zarazil, byl viditelně nervózní a cítil se nepříjemně. Požádal mne zprvu zcela nepochopitelně, ať dám z konferenčního stolku pryč jednu dekoraci, kterou jsem si nedávno pořídil.

Na dotaz, proč mu dekorace v podobě jakési rozříznuté šišky vadí nebo o co vlastně jde, rozrušeně odpověděl, že se mu dělá fyzicky i psychicky špatně z toho množství děr, které v ní jsou. Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a on mi začal vysvětlovat svůj problém. Do té doby jsem nikoho s touto obtíží neznal a tehdy poprvé jsem se doslechl o trypofobii.

Trypofobie je strach z děravých nebo bublinatých objektů, hrbolků nebo opakujícího se vzorování. Jedná se o poměrně mladou psychickou obtíž, která byla prvně stanovena a pojmenována až v roce 2005. Je provázena úzkostnými stavy, případně i fyzickou nevolností tehdy, když postižený vnímá nějaký shluk děr a dalších věcí popsaných výše. Typicky se jedná třeba o pohled na mycí houbu, včelí plástev, květ slunečnice nebo šišku. Projev této fobie ale může nastat i při pohledu na ovoce plného malých semínek a v posledních letech se o ní začalo hovořit také v souvislosti se shlukem čoček fotoaparátu na chytrých telefonech.

Dříve byla trypofobie vzácná, dnes je právě díky čočkám fotoaparátu z druhé strany mobilních telefonů rozšířena více, neboť téměř všichni vlastníme chytrý telefon a daleko více lidí tak mělo možnost objevit, že na tuto poruchu trpí. Vědecké studie odhalily, že aktuálně trypofobií trpí až 17% populace včetně dětí. V průměru se tak dnes týká už každého šestého člověka a převažuje u žen. Náchylnější k ní bývají osoby, které mají také jinou psychickou diagnózu, např. úzkostnou či bipolární poruchu, obsesivně kompulzivní jednání nebo panické ataky.

Kromě výše popsaných předmětů se fobie může, ale nemusí projevit také při pohledu nebo kontaktu s cedníkem, plodnicí houby, bublinkovou fólií, děravým tvrdým sýrem, rozkrojeným granátovým jablkem, sprchovou hlavicí, trubkami na stavbě naskládanými na sebe a dokonce i s podrážkou bot nebo mýdlovými bublinami. Nejvíce odporu zažívají lidé s touto fobií při pohledu na různé plísně, strupy či vředy na těle, kdy je mozek evolučně podvědomě varuje takové nezdravé prostředí opustit.

Pokud se setkáte s takovými objekty a předměty a máte zničehonic příznaky pocitu odporu, zimnice, sucha v ústech, tlaku na prsou, zrychleného dechu a tepu, bledosti, nadměrného pocení či psychické úzkosti, iracionálního nevysvětlitelného strachu až paralýzy nebo pocitu nevolnosti, pak byste měli navštívit specialistu s podezřením právě na trypofobii.

Ta není zatím klasifikována jako uznaná duševní porucha také proto, že většinou postiženého nijak zásadně negativně neovlivňuje v běžném životě. Pokud ale máte vážnější a trvalé komplikace a domníváte se, že jde o tento problém, vyhledejte odbornou pomoc. Sjednocené diagnostické nástroje nejsou stanoveny, ale trypofobii lze poměrně přesvědčivě a s jistotou určit vizuálním testem, kdy se danému člověku ukazují v rychlém sledu a vždy na pár sekund předměty nebo obrázky, které popisované obtíže vyvolávají. Ale taktéž ty, které ji nevyvolávají. Poté se vyhodnotí pacientovy reakce a porovná se stav sledování trypofobních obrázků a předmětů vůči těm neutrálním.

Pokud specialista trypofobii stanoví, nabídne jako možnost léčby nejčastěji tzv. expoziční terapii. Ta spočívá v záměrném ukazování rizikových předmětů, obrázků či videí dotyčnému, trénink vhodných relaxačních technik a správného dýchání k minimalizaci obtíží. Dalším krokem je pak braní takových předmětů do ruky a opět práce na psychice směrem k bezproblémovému zvládnutí kontaktu s věcmi, aby již obtíže nenastávaly. K léčbě se využívá také rozšířená a oblíbená funkční metoda kognitivně-behaviorální terapie, která zde v této problematice učí měnit a posléze zcela redukovat přehnané reakce těla a mozku na podněty vyvolávající daný problém.

Proč vlastně někdo touto fobií trpí není přesně známo. Na rozdíl od jiných, jako je třeba arachnofobie (strach z pavouků) nebo strach ze psů, pokud mne nějaký v dětství napadl či dokonce pokousal, nemá trypofobie základ ani ve vrozeném mechanizmu ani v prožitém nepříjemném traumatu. Studie z roku 2013 tvrdí, že mozek některých z nás evolučně vyhodnocuje popsané předměty nebo vzorování jako kůži nebezpečných a jedovatých zvířat (např. hadi mají typickou trypofobickou stavbu kůže) a vyvolá tak negativní a odpudivou reakci. Jiné poznatky tvrdí, že zpracovat geometrické vzory a shluky děr nebo hrbolků je pro vizualizaci mozkem velmi náročné a vyžaduje to nadměrný přísun kyslíku. Některý člověk tak může přehnaně reagovat a odvracet se od těchto vzorů, aby předcházel energetické námaze v hlavě a šetřil cenným kyslíkem.

Článek byl sepsán na základě praktických zkušeností a vyprávění kamaráda trypofobika s dopomocí následujících zdrojů:

https://www.medicalnewstoday.com/articles/320512

https://www.symptomy.cz/nemoc/trypofobie

https://www.mojepsychologie.cz/co-je-trypofobie-strach-z-der

https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/192531-desi-vas-tyto-obrazky-trypofobii-trpi-velka-cast-lidi-casto-o-tom-vubec-nevi