Nejsou slaboši ani citlivky. Jsou hypersenzitivní, a to je velký rozdíl. Možná je to i váš případ

Podle seriózních průzkumů psychologů mezi námi žije kolem 20 % lidí (tedy zhruba každý pátý člověk), kterým byla dána od narození do vínku hypersenzitivita. O co se jedná, jak se daní lidé cítí a projevují a proč se často ve svém okolí setkávají s nepochopením, které jejich obtíže mohou ještě zhoršit?

Každý nejspíše známe někoho, nebo jím sami jsme, kdo působí navenek křehce a přecitlivěle. Mnohdy možná i jako slaboch. Nezaměňujme však dojmy s pojmy. Být slabochem je povahový či charakterový rys. Ne každý má prostě danou sílu a odolnost ať už od přírody, nebo že by si ji dokázal v průběhu života vybudovat. Mezní a kritické situace tak každý nezvládá na stejné úrovni. Jinou polohou slabošství je špatný charakter, který z daného člověka dělá slabocha, který se neumí postavit za sebe nebo ostatní v momentech, kdy je to potřeba.

Přecitlivělost není rys trvalý a může se s ním během běhu života setkat každý z nás. Je to většinou jen krátkodobá reakce zesílených vjemů na nějakou osobní tragédii nebo negativní událost, která nám na nějaký čas vezme vítr z plachet, ale buď se z ní tzv. vyspíme nebo se postupně oklepeme, dokážeme se z ní dostat a fungujeme normálně dál. To je hlavní rozdíl mezi dočasnou přecitlivělostí a trvalou hypersenzitivitou.

S tou se daní jedinci už rodí a provází je celý život. Jedná se o povahový dědičný rys a jiné chemické nastavení v mozku, které způsobuje trvale zesílené vnímání různých vjemů a také vysokou míru empatie a porozumění jiným lidem. Nejedná se tedy o žádnou slabou reakci na traumata ani neschopnost se poprat s vlastním životem. Hypersenzitivní lidé mají toto razítko pevně dané a jedinou možností, jak s ním obstát, je naučit se se sebou pracovat. Nejprve poznat, že se mě to týká a následně klidně i s pomocí terapeuta pochopit a žít v přátelství s touto „diagnózou“. Protože pokud daní lidé neporozumí, budou popírat, kým jsou a nebudou žít v souladu sami se sebou, budou se cítit postupem času hůř a hůř a ponesou si do dalších let pocity strachu, viny a nízkého sebevědomí a sebehodnoty.

Jak tedy poznáte sami na sobě nebo na někom z vašeho okolí, že je jeho nervová soustava hypersenzitivní? Obecně se jedná o lidi, o kterých prostě můžeme říci „To je dobrý člověk“. Bývají velmi empatičtí, nesobečtí a nápomocní. S klidným, milým a příjemným chováním. To, co chtějí pro sebe, chtějí i pro ostatní a snaží se pro to něco dělat. A velmi špatně snáší, že jim to okolí často nevrací, protože prostě mají pocit, že když to tak berou oni sami a je to tak správné, že to tak musí cítit všichni.

Když je znáte chvilku, jsou zatažení do sebe a plaší, jakmile jsou ale mezi svými, ověřenými osobami, pak se teprve projevují naplno. Jejich city jsou hluboké. Pokud už mají kamarády, tak jen pár a ty skutečné a naplno o přátelství pečují. Stejné je to s láskou. Plně se oddávají jednomu partnerovi / partnerce ideálně na celý život, sdílejí vše z jejich nitra a milují hluboce a se vším všudy. Jen těžce si někoho nového pouští do života - mnohokrát už se spálili a nemají příliš energie na to podstupovat znovu a dokola kolečko zjišťování, odhalování a odmítnutí. Jedním z dalších rysů těchto osobností je totiž i zvýšená únava. Mozek a nervová soustava jim pracují naplno a to stojí spoustu sil.

Nežijí povrchně. Oni to totiž ani díky těm zesíleným vjemům a prožitkům neumí. Často se tak jedná o lidi bez vztahu k materialismu a konzumu, kteří jsou silně duchovně založeni a mají nadprůměrnou inteligenci. A taktéž vykazují silné umělecké vlohy. Dokážou se ponořit do jiných dimenzí, než běžný člověk a vnímají skutečné hodnoty věcí bez toho, aby zůstávali jen na hladině. S tím se logicky a bohužel pojí negativum v podobě častých neurotických stavů a úzkostí, které mohou přerůst až v deprese. Opět zde neplatí zjednodušené vidění většinové společnosti ve smyslu „mám depku“, tedy dočasný splín a pokles nálady, který se dříve nebo později spraví.

Dalším rysem hypersenzitivních lidí je globální uvažování, přejímání a sdílení světových traumat. Neumí, i kdyby chtěli, sobecky myslet jen na sebe a na nejbližší okolí. Mnohem více než ostatních lidí se jich dotýkají celoplanetární problémy, jako klimatická krize, války a konflikty, chudoba a hladomor zemí třetího světa apod. Jednou jsem četl trefné vyjádření jedné hypersenzitivní ženy, která tvrdila, že nebude v životě šťastná, dokud poslední dítě na planetě bude chodit otrhané a naboso.

Na druhou stranu, vše má dvě strany mince a na všem zlém je něco dobrého. Hypersenzitivní lidé tak mají oproti ostatním přínos v zesíleném vnímání i pozitivních zážitků. Dokáží si tak mnoho věci více vychutnat a mít z nich větší radost a potěšení. Mají také mnohem větší představivost, vidí více dopředu a dokáží lépe modelovat situace do budoucna. A asi není překvapením, že i jejich vnitřní hlas v podobě intuice jim slouží lépe. Pokud jej tedy přijmou a dokáží následovat. Tito lidé jsou také hodně sví - odmítají obecné vzorce a stereotypy, očekávání a tlaky společnosti, že budou takoví a makoví. Jsou zcela sami za sebe a zpravidla velmi upřímní a otevření. Ve smyslu „Než být pro všechny jen šálek čaje, tak radši pro pár lidí panák whiskey“.

V zaměstnání se typický hypersenzitivní člověk projevuje na jednou stranu vysokou pečlivostí, důsledností, kreativitou a ochotou pomoci druhým, ale také sníženou tolerancí vůči nevyhovujícím pracovním podmínkám nebo směrem k toxickému kolektivu či nadřízenému. Takoví lidé mají větší obtíže obstát v práci, která jim nevyhovuje a nevyhovuje jim více, než ostatním. Postupně jsou k daným podmínkám a lidem v práci méně tolerantní a nevrlí a nakonec odcházejí na nové místo. A po čase znovu a znovu. Jsou pak mnohými z okolí neprávem kritizováni, považování za náročné, nespolehlivé nebo neschopné a to jim ještě více ubližuje. Je to takový koloběh křivd všeho druhu. Každopádně nejlepší uplatnění nacházejí v uměleckých profesích všeho druhu nebo v podpůrných jako učitelé, zdravotníci nebo pracovníci v sociálních službách. Nebo naopak v samostatné práci, kdy dělají jen sami na sebe a musí se vypořádat s co nejméně věcmi a lidmi, které neovlivní. Vítězí u nich prostě zaměstnání, které má hlubší význam a smysl a nejde v něm jen o sobecké a samoprospěchářské hromadění peněz.

S danou problematikou úzce souvisí a prolíná se také oblast psychologie, věnující se tzv. mozkům nadaných či divergentnímu myšlení. V případě zájmu naleznete můj článek na toto téma zde.

Znám to všechno dobře na vlastní kůži. Hypersenzitivita se z mého subjektivního pohledu spíše bohužel než bohudík týká i mě, nejspíše ze strany mojí maminky, která byla taky taková a čím jsem starší, tím více jdu do ní.

Pokud se mám svěřit se svými konkrétními projevy, obecně na mě sedí vše, co bylo doposud napsáno a moje pocity se shodují s těmi odborně popisovanými téměř zcela. Nejvíce se mě z výše uvedeného týkají hluboké vztahy, ve kterých jsem k sobě i na okolí velmi náročný. Miluji prostě buď naplno, nebo vůbec. Tedy pěstuji ve své bublině pouze pár lidí, kteří mi dávají vše a já jim a ostatní odvrhuji. Ač se snažím vše lidem řádně a s empatií vysvětlovat, abych neublížil, většinou se setkám jen s nepochopením a zatracením a nakonec i s pocitem, že jsem stejně ublížil. Ale už jsem si zvykl, vím, že to tak nemyslím a neberu si to už tolik jako dřív. To je totiž základní předpoklad toho, aby mohl být hypersenzitivní člověk alespoň trochu šťastný. Přijmout se, naučit se se sebou žít, posílit pozitiva a potlačit negativa tohoto nervového nastavení a zvyknout si. Na sebe i reakce okolí.

Z výše uvedených důvodů se hypersenzitivní lidé cítí často buď osamocení, i když jsou mezi lidmi, nebo jsou fakticky opravdu sami. Bez přátel, bez lásky. Já mám to obrovské štěstí, že jsem nalezl partnera, který moji psychiku a duši chápe a respektuje a který mi moje hluboké city a propojení opětuje. Mám také štěstí na pár přátel, kteří pochopili o co v mém případě jde a dokážou ocenit pozitiva toho, když se s nimi kamarádí někdo hypersenzitivní. A já vám všem tímto moc děkuji. A ostatní lidi prosím, aby si to, co si právě přečetli, zapamatovali, brali to jako hotovou věc (a ne nějaké výmluvné smyšlenky nebo vytáčky) a snažili se lidi jako jsem já více chápat.

Věřím, že alespoň jednomu člověku tento text pomůže v jeho trápení, co mu je. Pozná se v tom a naučí se se sebou pracovat tak, aby byl spokojený. Pomáhám tímto textem i sobě, neboť neustálé vysvětlování a obhajování je velmi únavné a mnohdy zbytečné a já tak mohu od teď do budoucna poslat dotčeným lidem tyto informace k přečtení. Pak už je jen na nich, jak s nimi naloží.

Článek je sepsán na základě vlastních zkušeností autora s dopomocí zdrojů:

https://hsperson.com/

https://www.flowee.cz/psychologogie-a-vztahy/14809-prace-v-kancelari-me-nicila-musela-jsem-odejit-rika-hypersenzitivni-veronika

https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/hypersenzitivita-citlivost-psychologie-zdravi.A200202_211505_zdravi_abr

https://www.denik.cz/zdravi/hypersenzitivita-citlivost-je-dar.html

https://www.terapie.cz/blog/vysoce-citlivi-lide-vnimaji-svet-i-lidi-kolem-sebe-intenzivneji