Článek
Zpěvák Pavel Liška stál u českých posluchačů vždy na druhé koleji, ale vedl si skvěle v Sovětském svazu a dalších zemích Východního bloku. Jeho angažovanost mu vysloužila bohatou podporu minulého režimu a popularitu zejména během normalizace v 70. a 80. letech minulého století. Ne nadarmo se mu přezdívalo „zpívající vyslanec socialistického přátelství“.
Poprvé vyrazil směr východ reprezentovat naši zemi a její tehdejší hodnoty v roce 1967 se skupinou Star Club (paradoxně s anglickým názvem) do SSSR na setkání mládeže. O dva roky později doprovodil jako předskokan dalšího prorežimního popového, jazzového a swingového zpěváka Richarda Adama na jeho turné opět po Sovětském svazu a stal se tak po okupaci 1968 jedním z mála našich umělců, kteří nás dobrovolně, horlivě, často a rádi jezdili reprezentovat nejen sovětskému publiku a do NDR či Polska, ale třeba i na Kubu, do Laosu nebo do Vietnamu.
Až po návratu domů jsem se dozvěděl, že jsme byli jedni z prvních československých umělců, kteří vyjeli do Ruska po okupaci naší země jejich armádou. Do Ruska jsem jezdil rád a nestydím se za to. Procestoval jsem ho křížem krážem a bylo tam výborné publikum
Přestože na jeho úspěch měla vliv zejména jeho oddanost komunistické partaji, jeho hlasové kvality byly vysoké a nelze mu je upřít. Ostatně měl do vínku dáno. Jeho otec zpíval s uskupením Nezbední bakaláři a jeho dědeček byl hercem v místě dnešního divadla ABC. Podobně jako Karel Gott si neprošel uměleckým vzděláním. Byl vyučeným soustružníkem a maturitu si dodělával na dopravní průmyslovce.
Ještě před turné Richarda Adama, které jej vystřelilo vzhůru, vystřídal několik hudebních uskupenín a krátce zpíval na prknech divadla Paradox a klubu Alhambra. Jeho první album mu vydalo sovětské vydavatelství a i na další alba, vydaná u nás, mu autorsky přispívalo mnoho sovětských soudruhů. Poslední LP vydal v roce 1979.
V 70. letech zazářil také v doprovodu ženského vokálního uskupení Jezinky (Jazzinky), které sám oslovil a nabídl jim spolupráci. Znovu společně vyráželi často ven a sjezdili spřátelené země. Hlavní vokalistka Jezinek Božena Ulrychová, řečená Bobina, se stala po zbytek života jeho maželkou, mají spolu syna Pavla.
Jeho písničky byly typickým optimistickým jednoduchým popem středního proudu, ale oproti jiným našim hvězdám tehdejší doby také se značnou dávkou politické agitace v duchu skvělých zítřků. Mnoho lidí dodnes nemůže jeho písně jako Samovar nebo Smugljanka ani cítit.
Období po roce 1989 znamenalo konec nebo minimálně pauzu v kariéře i pro mnoho daleko méně angažovaných umělců, pro něj logicky totální konec a ztrátu veškerého zájmu a on tak musel sám nedobrovolně dráhu zpěváka opustit. Díky tomu, že jeho žena Bobina dostala v restituci dům v Praze, kde také vybudovali kadeřnictví a bar, měli o živobytí postaráno.
Možná i díky dále nenaplňované pěvecké kariéře a jistě psychicky horšímu období dostal Liška roku 1995 závažnou mozkovou mrtvici, po které častečně ochrnul, byl upoután na vozík a pobíral invalidní důchod. Poškozené měl i hlasivky a s jeho zpíváním tak byl nadobro konec. Manželčina obětavá péče a rehabilitace jej sice později dokázaly postavit na nohy, ale z dřívějšího života už zbyl jen stín.
Zpěvák zemřel v roce 2018 ve věku 77 let, jeho žena žije v ústraní a bez zájmu médií v Praze.
Použité zdroje:
https://www.dotyk.cz/magazin/pavel-liska-zpevak/
https://www.super.cz/clanek/celebrity-pamatujete-si-na-nej-nejznamejsi-normalizacni-zpevak-77-bodoval-v-sovetskem-svazu-u-nas-nikoho-nezajimal-705065
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Pavel_Liška_(zpěvák)
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/102711/zapomenuty-zpevak-pavel-liska-66-pad-ze-socialistickeho-nebe-na-invalidni-vozik-co-rika-o-dnesni-dobe.html
