Článek
Všichni máme minimálně jednu nebo pár zkušeností se zaměstnanci Policie ČR a všichni bychom mohli jistě povyprávět, že ne vždy byl výkon jejich práce ideální v duchu hesla „Pomáhat a chránit“, ale že někdy dokážou člověku zbytečně zatopit. Lidský faktor je holt neúprosný a v každé profesi tak hodně záleží, na koho zrovna natrefíme a zdali daný člověk udrží profesionální jednání za každých okolností.
Až na pár výjimek, týkajících se většinou bezproblémové silniční kontroly, bohužel nemáme u nás doma s Policií dobrou zkušenost. Je to ale celkem pochopitelné. Tento podle mého názoru břebujelý státní aparát nemá moc kde brát nové duše, což ostatně čas od času dokazují masivní a všudypřítomné náborové kampaně s velmi motivačním platem a bonusy. A tak se ve veřejném prostoru všichni občas setkáme s policistou / tkou, kteří nám kompetentní pro výkon svého povolání rozhodně nepřijdou. Mnozí z nich si evidentně s nově nabitou mocí neumí v hlavě poradit a vezmou to za špatný konec.
Nejvíce nám v hlavě utkvěly tři námi prožité situace, kdy nejčastěji příslušníci Městské policie jednoznačně pochybili, nesprávně vyhodnotili, co viděli, a způsobili nám zbytečné konflikty a obtíže. Vše se stalo v Praze, kde žijeme, během pěti posledních let. Ve dvou případech ze tří jsem psal oficiální stížnost na vedení, ovšem bez úspěchu nebo jen s vágní s formální informací, že se věc personálně prověří a vyvodí se příslušné důsledky. Čili jestli a jak byl kdo z dotyčných policistů popotahován, případně sankcionován, dodnes nevím nic.
Začnu hned tím nejnepříjemnějším případem. Asi před dvěma lety, nějak těsně po covidových lockdownech, jsme zašli s partnerem do jednoho divadla v centru Prahy u Václavského náměstí. Během pauzy jsme si zašli zakouřit na ulici, do prostoru u popelníku. Ten byl ovšem napchaný k prasknutí a kolem na dohled nebyl žádný jiný či koš, kam by šlo nedopalek vyhodit. Tak partner zkusil přeci jen ověřit, zdali se vejde ještě jeden oharek, snažil se jej nacpat do popelníku, ale vypadl na zem.
Věřte, nevěřte, ale v tu chvíli šli zrovna kolem dva dohlížitelé veřejného pořádku. Než se vůbec partner stačil v pár sekundách sehnout a vajgl sebrat a byl by klid, už byli u něj a jali na něj ne v klidu, ale rovnou zvýšeným a hulvátským hlasem halekat, že znečišťuje veřejný prostor a bude pokutován. Naprosto zbytečná akce z jejich strany, která přešla z poklidného vysvětlování až k nesmyslné slovní přestřelce, protože se s nimi naprosto nedalo mluvit a umění argumentace jim bylo zapovězeno. Pokutu si naštěstí rozmysleli, stejně bychom ji v žádném případě z principu nezaplatili. Stačilo, kdyby pár sekund počkali, jestli partner nedopalek sebere nebo ne. A i kdyby ho náhodou nesebral, myslím, že by stačila klidná domluva.
Druhý případ se stal před pěti lety, když jsme se vrátili z dovolené. Zaparkovali jsme auto u nás za domem, pobrali všechny kufry a kráčeli domů. Ze zvyku jsme omrkli i partnerovo služební vozidlo a z hrůzou jsme zjistili, že máme vymlácené okénko. Chyběl kupodivu jen airbag, který někdo vypreparoval a odnesl (do té doby jsem netušil, že zloději kradou i toto). Zavolali jsme tedy Policii, už proto, že auto bylo firemní, tedy majetek třetí osoby nebo jak to je.
To, že jsme čekali hodinu a půl, to bych ještě nějak strávil, jistě měli na práci důležitější a závažnější věci. Když dorazil policejní vůz, vystoupila žena zákona. Tedy spíše dívka. Vypadala na čerstvých osmnáct a jala se s námi věc řešit a sepisovat. Ale jakým způsobem, to jsme tedy opravdu nečekali. Byla neuvěřitelně protivná a podmračená, nebylo jí ani pořádně rozumět, protože její vyjadřovací schopnosti byly opravdu podprůměrné a bylo z ní na hony cítit, jak se cítí být námi a celou policií běžně řešenou situací obtěžovaná. A dokonce nás ještě ve finále drze a naprosto neoprávněně obvinila, že jsme si to udělali sami jako pojistný podvod. Jen tak, na základě nějaké svojí choré domněnky. Asi že jsme hned po dovolené s kufry v ruce zatoužili po penězích z pojistky nebo jsme si to rozmlátili, než jsme odjeli a v pohodě riskovali krádež celého auta. Celá akce byla velmi nepříjemná a libé pocity z předchozího cestování zmizely jako pára nad hrncem.
Třetí nepříjemná zkušenost se stala na autobusovém nádraží na Černém Mostě, odkud jsem se chystal odjet něco zařídit do svého rodného severočeského města. Když jsem vystoupil z metra, cestou k mojí zastávce jsem si zapálil cigaretu. Bylo lehce po poledni, bylo to venku, minimum lidí a všude koše s popelníky. Jakmile jsem došel na místo, kde navíc stálo dost lidí, ihned jsem ještě ani nedokouřenou cigaretu típl do popelníku na koši.
Za pár sekund ke mě přišla zmalovaná policistka s dlouhými růžovými nehty jak z pochybného šantánu a jala se mne pokutovat za kouření. Opět nepříjemným dominantním hlasem. Se zdviženým obočím jsem ji sdělil všechny argumenty viz výše. Z její strany ochota nebo vůbec schopnost diskuze nula a jela si svou namemorovanou. Tak jsem si přisadil s tím, že moje jedna cigareta zamořila vzduch na nádraží mnohem méně, než její služební vozidlo, které tam předtím pomaličku projíždělo. Jen zalapala po dechu a ještě přitvrdila. Mezitím už přijel autobus, všichni nalezli a čekalo se jen na mě. Pod tlakem jsem tedy rezignoval a pokutu 600 Kč si nechal nesmyslně napařit.
Moje kouření vadilo asi tak, jako když jdu ve městě po chodníku mimo špičku a navíc všude byly koše s popelníky. Kdybych kouřil přímo na zastávce a ještě hned u jiných lidí, neřeknu ani půl slova. Ale takto vám nevím no, proč se to muselo udát. Celé to bylo opět zbytečné a i tato policistka si na mně evidentně zhojila nějaký ten mindráček.
Všechny tři uvedené případy spojuje jedno. Pomoc a ochrana nikde, jen přehlídka ega, domnělé síly a moci a zneužívání svojí pozice ze špatného konce k dehonestaci a buzeraci. Nejsme žádné arogantní primadony, ale rozhodně nejsme ani žádní „Hej, počkej“ a i kdybychom byli ty poslední lopaty, zasluhujeme jako každý slušné jednání s respektem a profesionalitou. Toho se nám tedy vrchovatě nedostalo. A na to, až budu mít do budoucna zase něco k řešení s Policií, se už nyní opravdu netěším.
Jakou máte zkušenost s Policií vy? Kdy vám opravdu příkladně pomohla či ochránila a kdy to probíhalo podobně jako u nás? Podělte se s námi bez diskuze do diskuze, předem děkuji. A aby bylo jasno, práce české Policie si obecně vážím. Ale jen tam, kde si to jejich práce zaslouží. A uvedené komentáře a zkušenosti lidí z praxe by pak mohla Policie ČR použít při školení svých nových posil, jak pořádkovou službu tedy opravdu nedělat.
Anketa
Autorský komentář
