Článek
Spojuje je nejen herecká profese, kterou odsunuli v případě Ondřeje Vetchého částečně nebo Magdy Vášáryové již zcela na druhou kolej. Svoji známou tvář a popularitu propůjčili věcem vyšším, než jen uměleckému pozlátku a diváckým ovacím a oba se po desetiletí neúnavně občansky angažují ve prospěch svých států a v otázkách boje a za demokratické principy a jejich ochranu. A jsou v tom z našich známých osobností v takové míře a tolik na očích bohužel téměř sami.
Zejména v dnešní době tu máme takových osobností a morálních vzorů jen jako šafránu. Většinová společnost už leckdy v důsledku toho, co se dělo nebo děje u nás i ve světě, dospěla k bodu nezájmu, apatie, letargie a otupělosti. Ke ztrátě naděje, že bude líp. Jako kdybychom se po temném období komunistického režimu opět stávali loutkami v rukách hrstky mocných a vlivných osob z řad politiků a oligarchů. A to je stav velmi nebezpečný. Jakmile totiž jakákoliv ne zcela demokraticky čistá vládnoucí garnitura zjistí, že má svoje „ovečky“ zkrotlé a může si s nimi provádět, co chce, tak toho prostě v lepším případě využije trochu a v tom horším velmi a pak už také nemusí být cesty zpět.
Proto vždy byli, jsou a budou velmi důležitými a potřebnými ty osobnosti, které se snaží svůj národ ze stavu hibernace dostat a vyburcovat je do stavu větší společenské odpovědnosti nejen za sebe, ale za celou zemi. Kteří nad námi bdí jako maják, chránící lodě před útesy a kteří nás informují a alarmují, kdykoliv jde něco špatným směrem. Aby to nedošlo bůhvíkam a tam, odkud už třeba ani není návratu. Střeží své země a spoluobčany a hlídají naplňování demokratických principů a svobody. V současnosti v našich končinách neznám v tomto ohledu záslužnější osobnosti, než kterými jsou v naší zemi Ondřej Vetchý a na Slovensku Magda Vášáryová.
Herec a aktivista Ondřej Vetchý.
Jeden takový člověk ve své země v boji proti politické přesile je ale zoufale málo. A leckdy jsou také navíc v boji s těmi, kterým pomáhají. S běžnými občany. Kteří se nechali zaslepit natolik, že nepřítele přijali za dobro a přítele za zlo. Ale Ondřej Vetchý a Magda Vášáryová jsou neúnavní. Jejich vysoký morální kredit a skutečný zájem a také strach o svoji rodnou zem je žene přes všechny překážky a kopance dopředu. Navzdory ohrožení bezpečí vlastního i svých blízkých. Nevzdávají se ani tehdy, když jsou bitvy zdánlivě nebo zcela prohrány. Ani když se jim může zdát, že společnost, za kterou se perou a kterou se snaží chránit, jim na oplátku hází klacky pod nohy a častuje je nevybíravými výrazy. Stačí si pročíst diskuze článků nebo sociální sítě, kde se to výpady proti nim jen hemží.
Paní Vášáryová, pane Vetchý, pokud by se k vám tato slova náhodou dostala, pevně věřte (tak jako věříte pravdě a jdete za ní stůj co stůj), že jsme tady i my ostatní. Nejsme bohužel tolik vidět, nekřičíme, nenadáváme. Zlo je vždy více na očích. Ale jsme tu stále. Skupina lidí, možná v menšině, možná snad a doufám, že ve většině, kteří stojí za vámi a za stejnými vyššími principy. Kteří jsou vám z hloubi srdce vděční, co všechno jste pro nás doposud vykonali a stále konáte. A my vám za to velmi děkujeme a kdyby to šlo, zahltíme vám telefony či emailové schránky podporou, silou, energií. Tak jako jste to zažívali a zažíváte po úspěšném divadelním představení. Ovšem toto vše kolem nás není jen tragikomickým divadlem, to je prostě život takový, jaký je. A je třeba jej směrovat, hájit a bránit a nenechávat jej volně klouzat. Tak jako nám ukazujete vy.
Kritici obou hereckých a nyní již zejména politicko-aktivistických osobností často a rádi poukazují na omletou mantru, že herec má být hercem, nemá se veřejně vyjadřovat a už vůbec ne k otázkám politickým a ke směřování našich zemí. Tedy má se nejspíše stáhnout jako jiní do ulity a snášet cokoliv, co si vládnoucí garnitury usmyslí a nejlépe nemyslet. A nevyjadřovat se k věcem vyšším, dívat se jen na hranici svého oboru a nejspíš i svého nosu.
Jde o názor naprosto scestný, velmi jednoduchý a v důsledku dosti nebezpečný. A nahrávající těm nahoře, aby si s námi dělali, co se jim zlíbí. Já, vy, pan Vetchý, paní Vášáryová, všichni jsme zejména lidé a občané svých zemí. Ty tvoříme a ovlivňujeme my všichni. Profese je věcí druhotnou a jakousi podmnožinou našich osobností. Rozhodně ne něčím, co nás má definovat či snad limitovat. Nehledě na to, že obě popisované osoby mají natolik kompetencí, aby se k otázkám vysoké politiky mohly vyjadřovat zcela legitimně. A o tom, že zejména paní Vášáryová má ve svém životě za sebou hereckou kapitolu krátkou a daleko delší tu odbornou politickou a diplomatickou, není třeba sáhodlouze diskutovat. Čili prostor na nějaké snižování jejich relevance tu opravdu není a ještě navíc povětšinou lidmi, kteří jim v těchto otázkách nesahají ani po kotníky a přitom se pokrytecky sami rádi a často vyjadřují ke všemu.
No a právě zejména pro tuhle skupinu lidí, která jejich konání nechápe, natož aby si toho alespoň trochu vážili, tady Ondřej Vetchý a Magda Vášáryová jsou. Pro nás ostatní také, ale my jim jejich práci nijak nekomplikujeme a naopak se snažíme pomáhat alespoň vyjádřením podpory a dodáním další motivace. Není zde myslím potřeba psát o tom, co se děje v sousedních zemích východně od nás a jaký tam byl nastolen politický či ekonomický směr. A co se děje na východě ještě kousek dál. To všichni víme (akorát mnozí nechápou a jsou ještě rádi), jiných článků zpravodajských i bloggerských je na toto téma bezpočet.
Lidé vždy vidí jen to, co jsou schopni vidět nebo co chtějí vidět. A mnozí prostě nedokážou dohlédnout tak daleko. Neumí rozpoznat, kdo to s nimi myslí dobře a kdo ne. Nejsou schopni pochopit, že tihle dva „herec a herečka“ nic z toho, co dělají, nedělají pro sebe. Pro svoje zájmy, pro svoje zviditelnění. Nechápou, že je mezi námi hrstka lidí, sledujících místo svých malých lokálních sobeckých a v důsledku nepodstatných zájmů ty globální velké a zásadní. Že mají tak vysokou míru cti a morálky, sílu osobnosti a její integritu a že si to všechno nenechávají jen pro sebe a své blízké, ale pouští se do služby veřejnosti. Dělat něco nezjištně pro dobrou druhých zdaleka neumí a nechce každý z nás.
Pane Vetchý, paní Vašáryová, prosím nevzdávejte to. Vytrvejte, vydržte, naděje umírá vždy až poslední a i zdánlivě prohrané bitvy nemusí být definitivem. Nenechte se zlomit tak jako doposud. Neumím si ani představit, jak těžké to máte, klestit si cestu trním, čelit neustálým hrozbám a nejen slovním útokům. Vystavovat svoji kůži a dávat veřejnosti všanc i svoje blízké. Snášet neustálý příval urážek. A dokonce i obviňování z prospěchářství a levoty, s čímž aktuálně bojuje Ondřej Vetchý, obviňovaný ze zpronevěr pomoci Ukrajině.
Přál bych jim také posilu z řad jiných osobností, které by měly tu možnost se k nim přidat, ale zpravidla tak nečiní nebo jen zřídka. Více klidně i drobnější pomoci, jakou poskytují čas od času třeba herci Boleslav Polívka a Eva Holubová (ti bývají za své dobré skutky po zásluze potrestáni taktéž vrchovatě). Na dva lidi a na dva státy máte naloženo opravdu hodně. A je nesmírně obdivuhodné, že se stále držíte a neochvějně pokračujete v boji za svoji rodnou vlast. Za naši rodnou vlast. Za demokracii. Za nás. Vím, že byste to jen neradi slyšeli, ale jste hrdinové. Děkujeme.
A my, k nimž je jejich pomoc určená, zkusme jim více naslouchat a následovat je. Tak, jak si oba zasluhují. Možnost budeme mít my Češi třeba na podzim u voleb do Poslanecké sněmovny.
Anketa
Autorský komentář.
