Článek
Nedávno jsem se sešel s přáteli v hospůdce a náhodou jsme narazili na téma výpovědí bez udání důvodů. Jsou mezi námi státní i firemní zaměstnanci, podnikatelé sami na sebe i majitelé firem, kteří mají své zaměstnance. Po téměř dvouhodinové debatě jsme se prakticky všichni shodli, že se jedná o krok správným směrem a důležitou pojistku každého zaměstnavatele. A každý jsme znali nebo známe nějakého kolegu či kolegyni, kteří takoví postup právem zasluhují a kterých by bylo jinak prakticky nemožné se zbavit.
Pojďme se na celou situaci podívat třeba pohledem jednoho kamaráda, který má malou IT firmu s pětadvaceti zaměstnanci. Před asi dvěma lety přijal novou posilu, mladého kluka po vysoké škole. Během zkušební doby pracoval svědomitě, byl učenlivý a snaživý, s kolektivem i kamarádem jakožto majitelem a jeho nadřízeným si rozuměl. Jeho dovednosti se rapidně lepšily a kamarád tak jásal, že našel někoho tak dobrého po pracovní i lidské stránce. Před koncem zkušební doby si s ním dal pochvalný hodnotící pohovor a nic netuše si mladíka na smlouvu neurčitou ve firmě ponechal.
Neuběhl ani měsíc a ze šikovného a do kolektivu zapadajícího člověka se začal stávat někdo jiný. Ano, jsou prostě lidé, kteří během zkušební doby sehrají mistrnou přetvářku a hru na výborného zaměstnance a dobrého fajnového člověka a jakmile mají své jisté po zkušební době, spadne z nich maska pozlátka a vyjeví se v plném obraze. Takoví, jací jsou. Nikdo nevydrží přetvářku a faleš věčně a dříve či později se projeví. A začalo být zle.
Chodil do práce téměř každý den pozdě, pracoviště najednou opouštěl dříve, než měl a kolikrát i s nedodělkem. Usměvavý příjemný výraz se změnil na laxnost a pošklebky. Úkoly začaly být odfláknuté a nedodané v termínu, komunikace s klienty nedostatečná a jejich stížnosti začaly narůstat. Kolektiv se nestačil divit, jak s nimi najednou dotyčný komunikuje. Pracovně jim třeba 4 dny nereagoval na email nebo na chat, když měl občasný homeoffice, nedalo se mu dovolat. Z ideálního zaměstnance se tak poměrně rychle stala značná přítěž pro celou firmu. Nikdo nechápal, co se stalo a na „koberečku“ se ten dotyčný hájil, všelijak vymlouval a dával kamarádovi majiteli v podstatě najevo, jak to má celé na háku. On je přeci po zkušební době, systémem chráněný a prakticky nevyhoditelný.
Situace se nelepšila, spíše naopak. Ve finále už to došlo tak daleko, že třeba den dva v týdnu bez jakékoliv omluvy nepřišel do práce vůbec. Na naléhání majitele i kolegů, co se děje a jestli nemá nějaké osobní problémy, reagoval nepřiměřeně a s tím, že si nemyslel, že bude práce taková „pruda“a bude ho pořád někdo „buzerovat“. Kamarád se nestačil divit a přestával chápat, jak ho takový člověk mohl ve zkušební době ošálit. Jak se zdravá pokora změnila v nezdravou sebejistotu. Ten člověk začal být prokazatelně po všech stránkách značnou přítěží a nesnášela jej celá firma. A navrch nutno přičíst, že patřil k té hrstce lidí, kterým to je jedno a kteří v takových pracovních podmínkách plují vesele dál a neodejdou sami.
Tak, a co teď s ním? Smlouvu má na dobu neurčitou. V dobré víře a díky doposud pozitivním zkušenostem tento typ smluv dostávali všichni, nikdy se zatím neřešilo větší než malé množství problémů. I kdyby měl smlouvu na dobu určitou, tedy standardně na rok, muselo by se ještě skoro půl roku počkat, a to by se majitel zbláznil, a ještě by se mu rozpadl fungující tým podřízených. Ne nadarmo se říká, že celý tým je tak silný, jako jeho nejslabší článek. A na tom jsme se shodli všichni, kdo jsme v debatě byli. Jeden špatný člověk dokáže časem rozvrátit i sebelepší tým. A tak bylo na zbytku kolegů najednou pozorovatelné, jak chřadnou. Jak byli více a více nervózní, podráždění, naštvaní a pracovně se zhoršili nejen kvůli kooperaci se špatným kolegou, ale i sami za sebe. Motivace slábla, dobrý duch se vytrácel.
Představte si teď sebe na místě mého kamaráda. Roky se nadřel na tom, aby vůbec začal podnikat a byl úspěšný. A když po letech tvrdé práce, odříkání a sebeobětování se konečně uspěl a ještě dával práci jiným lidem, měl si to vše nechat zničit jedním floutkem? No jistě že nikoliv! To snad dokáže alespoň trochu pochopit i někdo, kdo nikdy nepodnikal a byl vždy jen zaměstnancem. Ačkoliv kdo nezažil, asi zcela nepochopí. A tak začal kamarád jednat už skutečně tvrdě a na řadu přišel návrh na okamžitou výpověď dohodou. Zamítnuto. Výpověď dohodou s odstupným, na které neměl absolutně nárok. Zamítnuto. A tak došlo na kalibr nejtěžší - vytýkací dopisy. Jediná možná cesta, jak se legálně někoho zbavit, ale pěkně složitá, nahrávající zaměstnancům a vyčerpávající zaměstnavatele. Ale nechtěl jít vůči danému člověku běžnou zákeřnou cestou přeřazování nebo nátlaků a znepříjemňování. Nechtěl být jako on, je to férový slušný a hodný chlap a byl zoufalý i z tohoto vytýkacího koloběhu. Ne každý podnikatel je necharaktery když to řeknu slušně, jak si někteří lidé o živnostnících myslí.
Problémový zaměstnanec tu vytýkací sysifovskou cestu komplikoval, jak jen se dalo. Nakonec se celý proces přeci jen podařil. Ale po neúměrně dlouhé době. A za cenu vysokého vypětí a pošramocených nervů nejen majitele, ale celého týmu. A jednoho krásného dne konečně mohl být dotyčný odejit. Úleva to byla pro všechny nepopsatelná a špunty bouchaly až do rána.
A nyní druhá, hypotetická verze příběhu, pokud by už byla v platnosti výpověď bez udání důvodu. Neděláš, jak máš, chováš se špatně, a to vše opakovaně, takže upozornění, rozhovor a šance číslo jedna, maximálně šance číslo dva a jsi venku, tady máš výpověď bez udání důvodu. Vnímáte ten obrovský rozdíl? Asi není třeba tento krok dále obhajovat.
Závěrem je třeba zklidnit emoce a s klidem si říci, že zaměstnavatel nikoho jen tak z plezíru na výpověď bez udání důvodu nevyhodí. A pokud by chtěl nebo by se jednalo třeba o státní sektor, že tak jednoduše by to určitě nešlo. Dává snad logiku vyhodit někoho schopného a fungujícího v kolektivu jen tak a složitě a v dnešní době nízké nezaměstnanosti ještě složitěji někoho hledat? A zaučovat? A čekat, jestli si to sedne nebo nesedne? No, kdo normální by to dělal?
Pokud se jako zaměstnanec někomu nad vámi znelíbíte a bude vás chtít vyhodit, ač pracujete dobře, jste třeba i v kolektivu oblíben, ale prostě dotyčnému nejste z jakéhokoliv důvodu po chuti, stejně si cestu najde. Na tom výpověď bez udání důvodu nic nezmění. Bát by se prostě měli začít ti, kteří nepracují tak, jak mají. A kteří vyčůraně vědí, že na ně zaměstnavatel nemůže. A ti ať se klidně bojí. Bez těch se pracoviště obejde.
