Článek
Na pomezí asijských států Myanmar (dříve Barma) a Thajska žije kmen Kayanů, někdy nazývaný též Padaungové, kteří spadají do větší etnické skupiny Karenů. Doputoval sem historicky až z dalekého Mongolska, proto jeho obyvatelé nejsou jihoasijským národům v obličeji příliš podobní. Osadili území nazvané Šanský stát a konkrétně jeho jižní provincie Kaya nebo Loikaw a v nepříliš hostinné hornaté krajině se věnují zejména těžbě nerostných surovin a drahých kamenů, jakými jsou olovo, stříbro nebo polodrahokamy. Sbírají a prodávají také dřevo z týkovníku (botanicky se jedná o strom teka obrovská) a omezeně pěstují rýži. A obživu získávají také díky turistickému ruchu.
Z náboženského hlediska nespadají do žádné z velkých místních skupin, jakými jsou hinduisté nebo buddhisté. Vyznávají vlastní tradiční náboženství zvané Kan Khvan, které věří, že člověk jejich kmene byl zrozen ze svazku polomuže a draka ženského pohlaví nebo také labutě. A právě s tím souvisí jedna z jejich specifických tradic, díky které jsou známí po celém světě. Aby byly ženy více podobné právě elementu dlouhokrkého zvířete, dostávají mnohdy již ve věku čtyř let na krk ozdobné mosazné kruhy. Za každý další rok jejich věku jim na krku přibudou další dva kruhy. Celý rituál končí kolem dovršení šestnácti let a výsledkem je prodloužený krk, kolem kterého mají ženy doživotně jakýsi mosazný límec, tvořený asi dvaceti i více takovými kruhy a vážící až 20 kilogramů.
Ženy nosí ozdobné kruhy také na rukou a na nohou.
Jedná se však pouze o optický klam. Krk ve skutečnosti delší není, to by muselo dojít k růstu krčních obratlů, což v praxi realizovat nelze. Ale delší vypadá. A to díky znetvoření kostry v oblasti hrudního koše a klíčních kostí. Těžké kruhy stlačují žebra dolů, ramena se výrazně posouvají pod úroveň krku a ten se pak jeví jako prodloužený. Ženám celá tradice přináší značné obtíže v běžném životě, ačkoliv si zejména ty starší již na doživotní ozdobu zvykly a jako přítěž a mrzačení ji nevnímají. Co tedy taková nepřirozená okrasa způsobuje? Není možné se s ní normálně napít (jelikož prostě nelze zaklonit krk) a k příjmu tekutin musí být používáno brčko. Nemůžete se s ní pohodlně rozeběhnout. Nelze se ani normálně vyspat, krk musí být podložen speciálním polštářem. A v neposlední řadě mohou vyvstat problémy už při nasazování, které trvá i třicet minut. Pokud by se kroužek nasadil špatně, žena se udusí. Nejen proces nasazování je natočen na videu níže.
Vznik a smysl tradice dnes již přesně nikdo nepamatuje, zaznamenán nikde není. Panují domněnky, že kromě podoby s drakem nebo labutí měly kruhy chránit slabší pohlaví před útokem šelem a znepřístupnit citlivou krční oblast jejich zubům. Jiní se zase domnívají, že takto znetvořené ženy nebyly atraktivní pro otrokáře nebo nájezdníky z jiných kmenů a snáze se tak vyhnuly nevolnictví či únosům a nechtěným vdavkám. Na druhou stranu byl dlouhý zdobený krk považován za symbol ženské krásy a zvyšoval mezi muži stejného kmene atraktivitu ženy jako nevěsty a sploditelky. Kolují také mýty o tom, že pokud by si žena límec sundala, zlomila by si prý vaz. To však pravdou není už z toho hlediska, že krk mají delší jenom zdánlivě. Kruhy si čas od času sundávají a vaz zůstává zachován. Jedná se o časově velmi náročný rituál, při kterém provedou hygienu, kůži ošetří hojivou mastí a kroužky z mosazi omyjí a očistí.
Žena kmene Kayan zažívá při tkaní viditelné obtíže, nemůže volně sklonit hlavu a tak klopí pouze oči.
Dnes slouží žirafí ženy zejména jako atrakce pro turisty, kteří jeví značný zájem je spatřit na vlastní oči a do chudé oblasti alespoň přinášejí další zisk. Ženy se nechávají fotit při ručních pracích a snímky prodávají, muži a děti vyrábí a prodávají různé suvenýry. Také vstup do jejich vesnic není zdarma a platí se. Ještě před několika desítkami let žilo v oblasti pomezí Mynamaru a Thajska kolem čtyř set kruhy zdobených žen, postupně však jejich počet klesal a v druhé polovině roku 2024 čítá jejich stav už jen necelou stovku. Důvodem je odpor mladé generace dívek, která se nošení kruhů brání a považuje jej za velkou přítěž a zbytečnost. Roli samozřejmě hraje i moderní doba a celkově zlepšující se postavení žen v lidské společnosti, a to i u takových domorodých kmenů. Dívky se tak nemusejí tolik obávat a mohou oproti dobám dřívějším vůči této tradici otevřeně protestovat a svůj postoj si prosadit. A to je samozřejmě dobře. Přesto některé z nich kroužky nasazují i dnes - jednoduše podlehnou vidině peněz a dobrovolně ze sebe dělají turistickou návnadu.
Jedna věc jsou smysluplné tradice, které je dobré mezi lidmi zachovávat a předávat dalším generacím, ale tato nebezpečná a tělo mrzačící záležitost již dávno svůj význam ztratila a do moderní doby nepatří. A jistě by neměla být nadále zachovávána jen pro potěchu turistů a za účelem zisku.
Anketa
Použité zdroje:
https://www.dailymail.co.uk/health/article-2609467/Pictured-The-giraffe-women-eastern-Burma-wear-brass-rings-necks-sign-beauty.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Kayan_people_(Myanmar)
https://www.stoplusjednicka.cz/zdravi-nebezpecne-ozdoby-tradice-dlouhokrkych-zirafich-zen-pozvolna-mizi
https://www.planetalidi.cz/clanek-mosazny-nahrdelnik
https://medium.seznam.cz/clanek/veronika-jelinkova-zirafi-zeny-z-kmene-kayanu-se-mohou-kvuli-tradici-napit-pouze-brckem-86857
