Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Přijímačky na střední školy znevýhodňují studenty víceletých gymnázií

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Mirek Čepický

Většina středních škol u přijímacího řízení používá na zájemce o studium dvojí metr.

Je smutné, že škol nastavujících co nejrovnější podmínky je velmi málo a že většina dalších naopak bez mrknutí oka část nadšených mladých zájemců o studium při závodě o přijetí střílí do nohy. Náctiletí mají soutěžit ve znalostech férově.

Článek

Dostat se na střední školu, obzvlášť na dobrou, je kvůli silným ročníkům aktuálně hodně těžké. Obešli jsme jich v posledních dnech několik, na všech dnech otevřených dveří bylo doslova narváno, nestačily židle. Všude, včetně placených soukromých škol, přijmou jen zlomek zájemců. Konkurence je dobrá a zdravá, tomu doma fandíme. Problém ovšem je, že současný český systém na uchazeče používá dvojí metr. Část jich diskvalifikuje.

Znevýhodněni jsou uchazeči, kteří se na střední školy nehlásí z deváté třídy základky, ale z víceletých gymnázií. Mají za sebou stejný počet tříd. Už jednou museli náročné přijímačky v silné konkurenci úspěšně podstoupit a k tomu absolvovali několik let vzdělávání se značně přísnějším hodnocením, než je běžné na převážné většině základních škol.

Jejich učitelé na ně kladou výrazně vyšší nároky než na základní škole. Mám kolem sebe takových puberťáků několik a nejblíže z nich znám logicky případ našeho syna. Na základní škole měl bez učení skoro samé jedničky a v páté třídě se rozhodl zkusit gymnázium, protože na něj šli jeho kamarádi a nechtěl zůstat ve třídě bez nich. My mu v tom nebránili, i když nám to přišlo jako neúměrný tlak. Když se na osmiletý gympl po intenzivní přípravě (protože znalosti ze základky na to opravdu ani náhodou nestačí) dostal, říkali jsme si, že má aspoň přijímačky už za sebou. Jenže na mnohem náročnějším gymplu se z jedničkáře během čtyř let stal trojkař až čtyřkař. Nebaví ho tamní dril, angličtinu se učí mnohem efektivněji sám než ve škole, hodně času programuje a chce se tomuto oboru minimálně další čtyři roky věnovat. Proto hledá školu, která má programování jako prioritu. Mnozí jeho bývalí spolužáci na základce mají dál jedničky až dvojky a taky si dál udržují relativní pohodu.

Nejde o známky, ty za pár let nikdo řešit nebude, důležité jsou znalosti. Jenže pro přijetí na jinou střední školu hrají roli také dvě nejaktuálnější vysvědčení. Do celkového výsledku se promítnou váhou až 20 %. Dohromady může tedy žák získat maximálně 125 bodů - 100 ze zkoušky z Cermatu a 25 za super výsledky ve stávající škole. Nikdo nezohledňuje, z jaké školy se kdo hlásí. V realitě to znamená, že kdo má špatné známky na víceletém gymplu, musí ve stejných testech získat o 25 bodů více než jiný uchazeč, který má na snadné základce výborné známky.

Učitelé na některých středních školách si to dokonce dobře uvědomují. Na jedné z nich na dni otevřených dveří učitelé dopředu oznamovali, že když se k nim díky dobrému vysvědčení dostane někdo s nedostatečnými znalostmi, měl by si je hodně rychle doplnit, jinak propadne. Na jiné škole zase popisovali, že dříve dávali při přijímačkách body navíc například za účast na znalostní olympiádě nebo za certifikát deklarující určitou úroveň ovládnutí cizího jazyka. Ovšem pak jim to školní komise zakázala, protože to nebrala jako rovný přístup pro všechny uchazeče. Teď přitom školy, kde dávají výsledkům z vysvědčení dvacetiprocentní váhu, staví studentům z náročných víceletých gymnázií laťku mnohem výš než žákům z mírných základních škol.

Možná si řeknete, že děti, o které jde, neměly chodit na víceletý gympl. Že měly zůstat na základce. Ale mnohé tam fakt chtěly a gympl je hodně posunul a naučil. Někdy i ukázal, kudy cesta nevede, což je taky důležité.

Je každého volba, jestli zůstane na základce až do devítky, stráví pár let na víceletém gymplu, případně ho dokončí celý. Nikdo by ale v patnácti letech neměl být znevýhodňovaný. Když mají mladí měřit síly a soutěžit ve znalostech, tak férově, ze stejné startovní čáry. Všichni mají skákat přes stejně vysokou laťku. Dávat někomu bonus za to, že má jedničky z lehké školy je jako zvýhodnit na olympiádě sportovce, který vyhrál mistrovství republiky proti tomu, který byl dál v pořadí na mistrovství světa, ale přitom skáče výš nebo běhá rychleji.

Zohlednit u přijímacího řízení známky ze školy je povinnost, kterou mají všechny střední školy. Samy si ale mohou určit, jakou váhu jim dají. Jsou i takové školy, kde přiřadí známkám váhu jen jednoho procenta a vybírají z mnoha přihlášených na základě výsledků Cermat testů a osobních pohovorů. U nich zohledňují to, co už uchazeč/ka umí, i jeho či její motivaci daný obor studovat. Je super, že takové školy jsou. Sice jsou to většinou ty nejdražší soukromé, ale díky za ně. Bohužel nejsou kvůli penězům dostupné pro každou rodinu. A je hodně smutné, že škol nastavujících co nejrovnější podmínky je tak málo a že většina dalších naopak bez mrknutí oka část nadšených mladých zájemců o studium při závodě o přijetí střílí do nohy.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz