Článek
Pedagog, nebo psycholog? Kdy za kým jít, když má dítě potíže
„Tomáš má ve škole problémy, ale nevím, jestli ho mám vzít k psychologovi, nebo si promluvit s učitelkou.“
Tuhle větu slýchám od rodičů velmi často. A vlastně se jim ani nedivím. Pedagog i psycholog mají totiž mnoho společného – oba pracují s lidmi, oba potřebují empatii, schopnost naslouchat, pozorovat chování dítěte a citlivě komunikovat. Právě proto si rodiče jejich role často pletou.
Jenže přestože mají společné některé dovednosti, jejich práce a odpovědnost jsou odlišné.
Pedagog se zaměřuje na vzdělávání, výchovu a rozvoj dítěte. Pomáhá dítěti zvládat školní nároky, učit se, fungovat ve třídě a připravovat se na další vzdělávání. Psycholog naopak pracuje s psychickými obtížemi, emocemi a duševním zdravím dítěte. Diagnostikuje problémy, hledá jejich příčiny a pomáhá dítěti i rodině najít cestu ke změně.
A právě v tom bývá největší zmatek.
Proč si rodiče pedagoga a psychologa pletou?
Když vidíte zkušenou učitelku, která dokáže uklidnit rozrušené dítě, trpělivě mu naslouchá a podporuje ho, může působit skoro jako terapeut. A když psycholog dítěti vysvětluje, jak zvládat stres nebo úzkost, připomíná zase dobrého pedagoga.Oba obory totiž stojí na podobných základech:kvalitní komunikaci, empatii, schopnosti budovat důvěru, pozorování a diagnostických dovednostech, práci s emocemi, respekt k individualitě dítěte.
Jenže cíl jejich práce je jiný.
Co dělá pedagog?Představte si pedagoga jako zahradníka. Má na starosti růst dítěte v prostředí školy. Pomáhá mu rozvíjet schopnosti, učit se novým věcem, zvládat pravidla a fungovat mezi ostatními.Pedagog:vzdělává a vychovává,pracuje převážně se skupinou,buduje dlouhodobé návyky,nastavuje pravidla,podporuje motivaci k učení,pomáhá s adaptací ve škole,řeší vzdělávací a výchovné obtíže.Jeho práce je hlavně preventivní a rozvojová.
Co dělá psycholog?Psycholog je spíše odborník, který přichází ve chvíli, kdy dítě trápí hlubší psychické nebo emoční obtíže.Psycholog:diagnostikuje psychické problémy,pracuje individuálně,řeší úzkosti, deprese nebo trauma,pomáhá zvládat emoce,vede terapii,pracuje s rodinou,hledá příčiny chování dítěte.jeho práce je léčebná a intervenční.
Kdy kontaktovat pedagoga?Pedagog bývá první člověk, na kterého je dobré se obrátit, pokud dítě:
nezvládá některý předmět,má špatné známky,ztrácí motivaci k učení,potřebuje individuální přístup,má problémy s chováním ve škole,nezvládá adaptaci ve třídě,dostává se do konfliktů se spolužáky,potřebuje poradit s volbou školy nebo studijního programu.
Typická situace může vypadat například takto:Dcera začne mít horší známky z matematiky. Učitel zjistí, že nerozumí základům látky, doporučí jiný způsob výuky, doučování nebo úpravu tempa práce. Problém se podaří zvládnout během několika týdnů.
Kdy je na místě psycholog?
Psychologa je vhodné kontaktovat tehdy, když problém přesahuje běžné školní obtíže.Například pokud dítě:je dlouhodobě smutné nebo úzkostné,odmítá chodit do školy,má panické ataky,sebepoškozuje se,trpí poruchami příjmu potravy,je výrazně agresivní,prožilo trauma,vykazuje známky depresí,existuje podezření na ADHD, autismus nebo jinou psychickou obtíž.Tady už nestačí jen změnit způsob výuky nebo domluvit pravidla. Dítě potřebuje odbornou psychologickou pomoc.
Co když dítě nechce chodit do školy?Tohle je situace, která rodiče často vyděsí nejvíc.„Už třetí týden nechce vstát z postele a jít do školy.“Za odmítáním školy ale může být mnoho různých příčin:šikana,přetížení,nezvládání učiva,úzkosti,sociální fobie,deprese,problémy doma,konflikty mezi vrstevníky,přechodové období dospívání.
Důležité je nepanikařit a postupovat krok za krokem.
1. Mluvte s dítětem
Bez výčitek a bez nátlaku.
„Co se děje?“
„Je něco, čeho se bojíš?“
„Co je pro tebe teď nejtěžší?“
Někdy dítě potřebuje jen bezpečný prostor, aby mohlo začít mluvit.
2. Kontaktujte školu
Třídní učitel, výchovný poradce nebo školní pedagog často vidí věci, které rodiče doma nezaznamenají.
3. Sledujte signály
Pokud dítě mluví hlavně o škole, známkách nebo konkrétním předmětu, bývá vhodné začít u pedagoga.Pokud se ale objevují silné emoce, dlouhodobý smutek, úzkosti nebo sebepoškozování, je potřeba psycholog.
Největší chyba rodičů? Čekání
Velký problém dnešní doby je, že rodiče často potíže dítěte dlouho nechtějí vidět. Někdy proto, že mají strach. Jindy proto, že mají pocit, že „to přejde“. A někdy proto, že vnímají upozornění školy jako útok na sebe nebo na své dítě. Jenže problémy, které se objeví už na prvním stupni, se samy většinou neztratí. Naopak. Čím déle se neřeší, tím více narůstají.Pak se z běžného problému stane velký konflikt, dítě začne odmítat školu, zhorší se vztahy doma a někdy vznikne i mediální kauza místo skutečné pomoci dítěti.
Dospívání není konec rodičovství.Mnoho rodičů má pocit, že pubertou jejich role končí. Jenže právě tehdy dítě rodiče potřebuje možná nejvíc.Musí udělat pro svoje dítě z lásky něco vyjímečného a to, že se i on od svého dítěte odpojí a nebude s ním vždy souhlasit. Dospívající to očekává a ocení, ale ne vždy. Jde o to, jakým způsobem se nesouhlas vyjádří, ale je to nezbytné.
Ano, dospívání je bolestivé období. Dítě se odděluje od rodičů, hledá vlastní identitu a zkouší hranice. A rodič musí zvládnout jednu velmi těžkou věc – být laskavý, ale zároveň pevný.
Není možné teenagera chránit před každým konfliktem, každou špatnou známkou nebo každou autoritou. Stejně důležité jako podpora je i schopnost říct:
„Tohle není v pořádku.“
„Tady už potřebujeme pomoc.“
„Musíme to začít řešit.“
Nejlepší cesta je spolupráce všech zúčastněných. Pedagog a psycholog nestojí proti sobě. Naopak. Nejlepších výsledků dosahují tehdy, když spolupracují.Psycholog pomůže dítěti zvládat emoce a psychické obtíže. Pedagog upraví vzdělávání, komunikaci a podmínky ve škole. Rodič vytvoří bezpečné zázemí doma.
Co je nejhorší cestou k pomoci dítěti. Vyřešit situaci sám a pomocí obvinění učitele, dítěte či psychologa. Přenést úlevu na třetí stanu a tím si situaci vyřešit. Z tohoto řešení pak rodiče zaplavují sociální sítě a existují „odborníci“, kteří se z těchto situací velmi dobře živí, pomocí blogů a sociálních sítí, ale pomoc nenajdete na virtuální úlevně. Pomoc najdete tím, že si o ní řeknete či se do ní zapojíte. A teprve propojením všech tří stran - učitele, rodiče a žáka a psychologa, může skutečně pomoci.
A možná právě to je nejdůležitější myšlenka:Požádat o pomoc není selhání rodiče.
Naopak. Je to často ten nejzodpovědnější krok, který může pro své dítě udělat.
