Článek
Rozdělení Irska, Súdánu, Korey, Indie a Pákistánu nebo rozpad Sovětského svazu či Jugoslávie a následný vznik nových států. Zde všude, bez ohledu na časové, kulturní či geografické odlišnosti, teklo spousty krve a lidé umírali po tisících. Většina dělení států probíhá nepřipraveně, chaoticky a s vysokými náklady. Stačí si vzpomenout, jak složité bylo „pouhé“ vystoupení Británie z EU, což ani není stát. Velmi nekooperativní bylo jednání Madridu s Katalánskem. V tomto kontextu je rozpad Československa světový unikát. Bez násilí, průtahů a narušení dobrých vztahů před, během i po rozdělení.
V listopadu 1989 měli Češi hlavní cíl, zbavit se komunismu. Na Slovensku však vedle pocitu komunistické nesvobody rezonovala ještě jedna nesvoboda – národní. V Čechách se nadměrný centralismus spojoval výlučně s komunismem, na Slovensku i s Prahou. Komunismus zakazoval jakoukoli diskuzi na téma státoprávní uspořádání s výjimkou konce 60. let, když si Slováci prosadili federalizaci. Šlo tedy o téma neprodiskutované, neprobádané a díky komunistům částečně zapovězené. Ale spíše naoko. Své o tom ví v bývalé Jugoslávii. Nicméně troufnu si tvrdit, že v Čechách bylo velikým překvapením, jak rychle po převratu se začaly na Slovensku ozývat separatistické hlasy. Jak vzpomíná Ladislav Jakl: „Bylo druhéholedna 1990 a byl jsem přítomen u první zahraniční cesty Václava Havla do Mnichova. Absolutní opojení svobodou a všeho kolem… Pak jsem si všiml skupiny asi tří stovek demonstrantů. Přišel jsem blíž a ohromen jsem zjistil, že jde o slovenské migranty demonstrující za samostatné Slovensko. Pět týdnů po vypuštění článku v ústavě o vedoucí úloze KSČ, tři týdny po ustanovení nové vlády, kde neměli většinu komunisté a čtyři dny po zvolení prvního nekomunistického prezidenta od roku 1948.“
V historii česko-slovenských vztahů musíme jít ještě hlouběji než do roku 1989. Je nutné se v kalendáři posunout do říjnových dnů roku 1918, kdy vznikal společný stát. V té době se Slováků nikdo neptal, jestli chtějí žít ve státě s hlavním městem Prahou. Až na Štefánika a Škrobára bral slovenský národ (včetně elit) tento fakt jako nutné zlo a přívětivější skutečnost, než se poddat maďarskému revanšismu. Je bez překvapení, že dodnes není 28.říjen na Slovensku státním svátkem. Tyto slovenské postoje a nálady ve společnosti byly potvrzeny i v březnu roku 1939 bleskurychlým vyhlášením Slovenského štátu dokonce ještě o den dříve, než vpadli Němci do Čech a ustanovili Protektorát. Pro Jozefa Tisa a další bylo přijatelnější tiché spojenectví s nacistickým Německem a formální samostatnost, než sdílet břímě osudu s Čechy skrze totální okupaci a podrobení země Třetí říší.
O generaci později to nebylo jiné. V době tzv. Pražského jara využily slovenské elity momentálního uvolnění poměrů k prosazení federativního uspořádání Československa. My jsme řešili socialismus s lidskou tváří a reformy, sousedé na východě opět věci národní. Ne že by neměli „bratia“ své zástupce na nejvyšších pozicích. Alexandr Dubček po událostech ze srpna 1968 byl odejit, ale nahradil ho jiný Slovák - Gustav Husák. I přes to, že léta normalizace znamenala pro Slovensko díky mohutným fiskálním transferům z českých zemí období výrazného hospodářského a sociálního rozvoje, vnímali lidé z druhého břehu řeky Moravy slovenské elity v Praze jako někoho, kdo reálně neprosazuje jejich zájmy a nebrali je jako skutečné Slováky. Řekl bych neoprávněně, protože za Husáka se životní úroveň na Slovensku zvedla.
Dál už je to známá historie. Sametová revoluce, pomlčková válka, neshody s prezidentem Havlem a volby 1992. Konec Československa byl nevyhnutelný.
Klaus s Mečiarem si uvědomovali, že nikdo nemůže vyhrát 10:0. Věděli, že je třeba chápat druhou stranu a také věděli, že za tyto kompromisy jim nebudou všichni tleskat. Uplynulý vývoj téměř 32 let jim však dává za pravdu a já jim dnes tleskám.
Zdroje:
Rychlík, J.: Rozdělení Československa, rok vydání 2002, kód 479217287
Weigl, J. Klaus, V. Jakl L.: Konec Československa 30 let od vily Tugendhat, rok vydání 2022, ISBN 978-80-7542-088-6
Weigl, J.: Stát na svém, Praha, IVK 2022, ISBN 978-80-7542-082-4
