Hlavní obsah
Práce a vzdělání

Tichá revoluce v učebnách: děti už se nebojí říkat ne a učitelé hledají hranice

Foto: Harrison Keely/wikimedia commons

Ještě před pár lety bylo nemyslitelné, aby žák otevřeně odmítl pokyn učitele. Dnes je to ve školách běžnější, než by se mnohým zdálo. Tichá revoluce v učebnách probíhá už několik let: žáci se naučili říkat „ne“.

Článek

Učitelé s tím musí pracovat a zvykat si na novou situaci. Jenže spolu s větší otevřeností přichází i nová výzva: jak rozlišit zdravé sebeprosazení od obyčejné lenosti a rozmazlenosti?

Od poslušnosti k dialogu

Dnešní generace dětí vyrůstala v prostředí, kde se s nimi více diskutuje, méně křičí a kde se rodiče často snaží být spíš partnery než autoritami. Takový přístup má své nesporné výhody – děti jsou sebevědomější, odvážnější a umí lépe formulovat své názory. Odborníci však upozorňují, že někdy se tato otevřenost mění v nedostatek respektu. Děti si zvykly, že o všem lze vyjednávat – a to i tam, kde by měla platit jasná pravidla.

Učitelé popisují, že žáci dnes častěji zpochybňují zadání, odmítají úkoly, které je nebaví, nebo se dožadují vysvětlení, proč by měli něco dělat. Někdy jde o projev zájmu, jindy o neochotu. Změnila se totiž nejen výchova, ale i celková kultura – rychlá, roztěkaná, plná podnětů. Děti jsou zvyklé na okamžitou odměnu a delší soustředění pro ně bývá problém.

Učitelé v roli vyjednavačů

Pedagogové dnes často působí spíš jako moderátoři než autority. Místo jednoduchého „tak to bude“ musí hledat argumenty, které obstojí před třídou i rodiči. Mnozí učitelé říkají, že to bere energii, kterou by raději věnovali samotné výuce. Neustálé vysvětlování, obhajování a diplomacie se ale stávají součástí běžného dne.

Naopak tam, kde učitelé dokázali odolat tlaku doby, ale přitom zůstali otevření dialogu, výuka funguje nejlépe. Klíčem je rovnováha mezi přísností a pochopením – jasně nastavené hranice, ale zároveň prostor pro vlastní názor. Děti totiž, i když to samy nepřiznají, hranice potřebují. Uklidňuje je, když vědí, co se smí a co už nikoli.

Když „ne“ přestává být projevem sebevědomí

Psychologové upozorňují, že ne každé „ne“ ze strany žáků je projevem kritického myšlení. Mnohé děti bývají přetížené, apatické a čím dál víc znuděné. Škola pro ně není dostatečně vzrušující oproti světu her, sociálních sítí a neustálé zábavy. Když dnes učitel čas od času do hodiny zařadí nějaké krátké vzdělávací video nebo dokument - ať jde o sebelepší produkci, s úspěchem se už moc nesetkává. Děti pozornost udržet nedokáží. Do děje se prostě nezakousnou. Ještě před pár lety to byla pro žáky odměna, které si vážili. Obecně je v této době velmi složité zaujmout současnou generaci mladistvých.

Učitelé si všímají, že část žáků ztrácí motivaci něco dělat bez okamžitého smyslu nebo odměny. Když úkol není „zábavný“ nebo „užitečný“, prostě ho odmítnou. Jenže vzdělávání je i o disciplíně a trpělivosti – o schopnosti dělat věci, které nejsou hned příjemné. Děti určitě nebudou celý život dělat jen to, co je baví. A právě tady se ukazuje, že i dnešní sebevědomé děti občas potřebují trochu pevné ruky.

Škola mezi svobodou a řádem

V českém školství se v posledních letech hodně mluví o „partnerském přístupu“ a „respektujícím prostředí“. Jenže bez jasných hranic hrozí, že se dialog změní v chaos. Učitelé potřebují oporu, aby věděli, kdy je na místě diskuze a kdy je třeba rozhodnout. Zároveň rodiče musí chápat, že škola není servis, ale prostor, kde se děti učí fungovat v pravidlech, která platí pro všechny.

Není cílem vrátit se k drilu a křiku, ale znovu si připomenout, že respekt není totéž co podřízenost. Děti mohou mít názor, ale musí také zvládnout přijmout autoritu – nejen učitele, ale i systému, který má chránit společné dobro.

Nová autorita, staré hodnoty

Tichá revoluce v učebnách tedy není jen o svobodě, ale i o odpovědnosti. Učitelé se učí naslouchat, ale i trvat na svém. Žáci se učí mluvit, ale i poslouchat. Skutečný pokrok nastane tehdy, až se obě strany naučí chápat, že svoboda bez řádu nefunguje.

Dnešní děti vyrůstají v době, která jim dává obrovské možnosti, ale často zapomíná na limity. Možná proto právě škola musí zůstat místem, kde se připomíná, že i v demokracii má slovo „ne“ své hranice – a že pevná, spravedlivá ruka není projevem autoritářství, ale zodpovědnosti. Pokud se podaří najít tuto rovnováhu, pak bude tichá revoluce v učebnách skutečně úspěšná.

Zdroj:

Web:

Česká školní inspekce (2023): Tematická zpráva o klimatu ve školách a vztazích mezi učiteli a žáky - https://www.csicr.cz

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity (2022): Výzkum „Postoje žáků k autoritě učitele v současné škole“ - Publikováno v časopise Studia Paedagogica, roč. 27, č. 4.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz