Článek
Čistota a špína stojí proti sobě v příkrém protikladu, ale to, co lidé považovali za čisté či špinavé, se v průběhu času výrazně proměňovalo. Středověký člověk se myl velmi zřídka a měl na paměti, že pečovat se má především o duši, teprve potom o tělo. Ani s přechodem do raného novověku se situace výrazně nezměnila. Při neexistenci kanalizace a odpadních nádob připomínaly ulice velkých měst spíše otevřenou stoku, po níž teklo vše, co už doma nebylo potřeba.
Až na konci 19. století získala města hygienické parametry „blížící se“ těm dnešním. Moderní komunální politika zahájila budování městských kanalizací a vodovodů a otevírala veřejná prostranství vzduchu a slunci.
V domácnostech se v této době uklízelo výhradně mechanicky, silou lidských – rozumějme ženských – rukou. Příprava jídla byla náročnější, mnoho věcí se vyrábělo podomácku a v rodinách bývalo více dětí. Požadavky na čistotu nebyly přehnané: rodina trávila většinu času v kuchyni a přední světnici, zatímco zadní pokoje zůstávaly po většinu roku uzavřené. Ve starých domech se běžně vyskytovaly myši, krysy i hmyz a nikdo to nepovažoval za důvod k panice.
Důkladný úklid se prováděl jen několikrát do roka – nejčastěji před Velikonocemi, posvícením nebo poutí. Předvánoční úklid, dnes téměř rituál, by tehdy působil nesmyslně. Byla zima, sníh a zvenčí by se denně nanosilo množství nečistot. S vodou se šetřilo a k drhnutí podlah se používal písek. Výjimkou byly mimořádné události, jako svatba, křtiny nebo pohřeb, kdy se kvůli hostům uklízelo opravdu precizně.
Podobně náročné bylo i praní prádla. Ještě v 19. století se pralo jen několikrát do roka. Tzv. „velké prádlo“ bývalo doslova celospolečenskou událostí. Ženy nosily vodu z potoka nebo ze studny, praly v neckách, louhovaly v popelu a bělily na slunci. Celý proces trval několik dní a vyžadoval značnou fyzickou námahu.
Na konci 19. století se však zvyklosti výrazně proměnily. Rostoucí nároky na čistotu souvisely s oddělováním veřejného prostoru práce a soukromého prostoru domova, který měl být útulný, bezpečný a především reprezentativní. Domov se stával vizitkou rodiny a odpovědnost za jeho pořádek nesla žena. Úklid už nesloužil jen k zakrytí neupravených koutů, ale stal se měřítkem krásy i morálního pořádku domácnosti. Každodenní péče o čistotu se proměnila v povinnost. Dbalo se na přezouvání, objevovaly se první koberce, závěsy a přehozy.
Častá a pravidelná koupel tehdy stále nebyla běžná, především kvůli nedostatku vody. V některých bytových domech byla společná studna, jinak se voda nosila z veřejných studních na dvoře či na ulici, popřípadě z městských kašen. Později se zaváděla vodovodní přípojka do domu, ale ne do jednotlivých bytů. Na vesnicích na přelomu století nebyla voda v domech zavedena prakticky nikde. Ke koupání se tedy používaly přenosné vany a dřevěné nádoby, jako kádě či necky. Zámožnější lidé navštěvovali veřejné lázně, jejichž výstavba se výrazně rozšířila od poloviny 19. století.
Nové ideály hygieny pronikaly i do interiérů – prosazovaly se hladké, omyvatelné povrchy, světlé barvy a čisté linie. Zlom nastal s rozšířením tekoucí vody a kanalizace. Průmyslová revoluce přinesla zdravotní keramiku, obklady, dlažbu i novou estetiku, v níž bílá barva symbolizovala čistotu. Koupelna přestala být opomíjeným koutem a stala se chloubou moderního bytu.
Meziválečné období přiblížilo ideál hygieny k dnešku. Pravidelné větrání a každodenní úklid všech místností se staly samozřejmostí, i když pračky a vysavače byly stále luxusem. Domácí pořádek se stal znakem dobrého vkusu a zodpovědnosti – kdo měl čistý byt, byl považován za „spořádaného člověka“.
Dnes se představa čistoty často posunula za hranici běžné péče o domácnost a někdy připomíná až přehnanou snahu o sterilní prostředí. V některých domácnostech se časté dezinfikování a důraz na dokonalý pořádek stávají hlavními pravidly a i pár drobků na stole dokáže vyvolat špatné svědomí a atmosféru v rodině. Přitom ne každý má doma stále uklizeno – a je to normální. Odborníci upozorňují, že posedlost čistotou může vést ke ztrátě přirozené imunity i duševní pohody.
Naše prababičky by se možná divily. Jejich svět byl prašnější a drsnější, ale také opravdovější. Čistota tehdy nebyla cílem sama o sobě, spíše výsledkem práce a péče než známkou dokonalosti. Pořádek je jistě důležitý, ale život se odehrává i tam, kde to zrovna není jako z katalogu.
Zdroj:
- Národní muzeum (2020): Proměny domova: život české domácnosti od 19. do 20. století
– Výstava a katalog o každodennosti, včetně kapitol o hygieně, praní a úklidu.
(Dostupné na www.nm.cz) - Jana Pospíšilová (2015): Hygiena a zdraví na českém venkově 1800–1945
– Studie Etnologického ústavu AV ČR, která popisuje proměnu vztahu k čistotě, vodě a domácímu pořádku v různých regionech. - Marie Macková (2018): Jak se žilo za první republiky: každodennost mezi tradicí a modernitou
– Publikace Národního zemědělského muzea; kapitoly o úklidu, prádle a proměně ženských rolí v domácnosti.
