Článek
Demonstrace začaly už v dubnu 1989 po smrti Chu Jao-panga, bývalého generálního tajemníka Komunistické strany Číny, který byl proreformně naladěn. Požadoval boj proti korupci, určitou demokratizaci společnosti a hospodářské reformy. Začátkem 80. let pod jeho vedením se Čína otevřela světu, přijala zahraniční investice a „obyčejní“ Číňané se mohli konečně dozvědět něco o západní společnosti a kultuře. Z tohoto důvodu byl také, dva roky před svojí smrtí, zbaven moci. Pietního shromáždění se zúčastnilo přes sto tisíc lidí a v dalších týdnech se protesty přelily i do ostatních měst a oblastí po celé zemi, studenti začali pořádat stávky a držet hladovky. Protestů se účastnily miliony lidí. Důležitá je i symbolika. V roce 1989 si Čína připomínala významná kulatá výročí: květen 1919 – vznik květnového hnutí, které reagovalo na Versailleskou dohodu: září 1949 – založení Čínské lidové republiky a také to bylo 200 let od revoluce ve Francii, kde zaznívali podobné myšlenky, které tehdy požadovali Číňané na náměstích.
Cílem demonstrantů nebylo odstranit komunismus v Číně, tak ambiciózní studenti rozhodně nebyli. Po celou dobu manifestace opakoval lid jen jedno slovo – dialog. Aby vláda začala s lidmi alespoň mluvit. Cílem měla být diskuze o podmínkách na vysokých školách, nízké platy akademiků, transparentnost, svoboda slova a samozřejmě řešení problému velké korupce.
Všechny tyto události vygradovaly v obří demonstrace na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Bylo to logické vyústění. Jde o největší náměstí, které je v blízkosti vládních budov. Je to místo, kde byla vyhlášená Čínská lidová republika. Na stranu demonstrantů se začali přidávat už i rolníci a dělníci. Dodnes existují videa, která ukazují záběry z narvaných vlaků lidmi, kteří směřují do Pekingu podpořit demonstrace. Komunistické vládě začalo téci do bot a představitelé si to moc dobře uvědomovali. Věděli, jak silná je Solidarita v Polsku, jak pod Gorbačovem v Rusku probíhá perestrojka. A proto se rozhodli jednat.
Události na náměstí Tiananmen, Čína 1989
Čínská vláda, vedená tehdejším premiérem Li Pengem a vrcholnými členy komunistické strany, rozhodla o násilném potlačení demonstrací. V noci z 3. na 4. června 1989 byli poslány na náměstí Nebeského klidu tanky, obrněné transportéry a desítky tisíc vojáků. Muži v zeleném dostali 3. června navečer rozkaz: „použijte všech prostředků k tomu, aby druhý den v 6 hodin ráno bylo náměstí absolutně pod kontrolou armády“. Vojáci si tento rozkaz vyložili tak, jak byl míněn. A začala střelba. Mezi lidmi nikdo nepředpokládal, že armáda zaútočí. Když vojáci začali střílet, nejdříve si lidé mysleli, že jsou to jen poplašné výstřely do vzduchu nebo že jde o střelbu s gumovými náboji. V momentě, když začali padat první mrtví na zem, bylo všem jasné, že teď jde o život. V šest hodin ráno 4. června armáda splnila rozkaz - vojáci mají náměstí pod kontrolou. Dopoledne se však začali na místo vracet lidé, hlavně rodiče, kteří hledali své „děti“. Armáda byla dál nekompromisní. Začala pálit přímo do lidí i do zad všem lidem, kteří před nimi utíkali. Dokonce se staly terčem i sanitky přijíždějící na místo. Z nejvyšších míst padl také rozkaz zastavit do nemocnic přísun léku a krevní plazmy.
Vláda se k tomu, co se tehdy oné noci stalo, dodnes nevyjadřuje. Je o tom zakázáno psát v novinách, časopisech neřkuli v učebnicích ve školách. Dodnes jsou rodiče obětí sledováni. Nikdo nedostal žádné odškodnění, nikdo se nikomu neomluvil. Masakr se prostě nestal. Byl vygumován. I když s nástupem internetu se přeci jen nějaké informace k lidem již dostávají. Mladí lidé se dnes v Číně o politiku moc nezajímají a tvrdí – podívejte se, jak dopadli ti, kteří se o ni zajímali. A jak vypadá náměstí dnes? Je důkladně ohrazené, tam se dostanete jen přes dvě kontroly jako na letišti. Jen tak si tam sednou na kávu? Nepřichází v úvahu, protože co kdyby tam někdo pověsil transparent s odkazem na tyto události. Vláda ví, že pekingský masakr musí držet pořád pod pokličkou. A dělá to, bohužel, velmi dobře.
Prameny:
JOHNSON, Paul, Dějiny 20. století
BAKEŠOVÁ, Ivana, Dějiny čínské lidové republiky
