Článek
Jediný, kdo z východního bloku tuto okupaci nepodpořil, byl Nicolae Ceaușescu a „jeho“ Rumunsko. Vysloužil si tím velkou chválu Západu a byl obrovskou nadějí pro celý demokratický svět. Jenže marně, pravda nebyla tak růžová. Navíc v roce 1971 navštívil Severní Koreu a Čínu, kde se setkal s velkým kormidelníkem Mao Ce-tungem a Kim Ir-senem. Byl ohromen. Viděl kult osobnosti a absolutní podřízenost celé společnosti a nedotknutelnost těchto diktátorů. Rozhodl se je napodobit. A tak za relativně krátkou dobu uvrhl celé Rumunsko do nepředstavitelné bídy.
Nicolae Andruta Ceaușescu se narodil 26. ledna 1918 do chudé rodiny v jihozápadním Rumunsku. Základní školu ani nedodělá a odchází do Bukurešti pracovat jako ševcovský učeň. Začíná se zajímat o politiku a už v 15. letech je poprvé uvězněn za roznášení protivládních letáků. Také organizoval stávky a schůze levicově smýšlejících lidí. Na jedné z nich v roce 1939 mimochodem potkal svoji budoucí ženu Elenu, které už za pár let neřekne nikdo jinak než matka národa.
Během druhé světové války byl Ceausesco v komunistickém odboji. Byl střídavě zatčený, uvězněný, propuštěný a znovu zatčený. V roce 1943 je vězněn v koncentračním táboře určeném pro komunistické vězně Tirgu Jiu. A právě tady navazuje velmi cenné kontakty, které mu v politické kariéře po válce hodně pomohou. Už v roce 1948 je ve svých třiceti letech zvolen poslancem a o 4 roky později ministrem zemědělství. V kariérním žebříku stoupá výš a výš a tak nikoho nepřekvapí, že v roce 1965, když zemře první tajemník strany, veškerá moc padá do rukou Nicolae Ceausesca.
Zpočátku byl relativně populární, ale záhy se ukázala pravá tvář tyrana. Kromě u diktátorů běžných věcí jako zřízení tajné policie (Securitate) či založení pracovních táborů přišla pro rumunský národ velká rána v roce 1966. Jedním z cílů Nicolae Ceaușesca bylo totiž zvýšit počet obyvatel Rumunska z 25 na 30 milionů obyvatel. Vláda vydala zákon zakazující antikoncepci a potraty. Ženy musely každý měsíc na prohlídku ke státním lékařům (často agentům) – říkalo se jim menstruační policie. Ženy, které potratily, byly podezírány z úmyslného potratu. Ženy, kterým se nedařilo otěhotnět, byly vyslýchány a dotazovány, jak často a kdy mají sex. V jednom projevu Ceaușescu prohlásil: „Fetus je majetkem celé společnosti. Každý, kdo se vyhýbá plození dětí, je sabotér“. Dále rumunský diktátor přikázal všem ženám mladším čtyřiceti let mít nejméně čtyři dětí. Později se počet zvýšil na pět. Neplodné ženy musely platit vyšší daně. Aby toho nebylo málo, v té době Rumunsko sužoval nedostatek potravin a hlad byl u velké části populace na denním pořádku. Novorozenci často vážili méně než 1500 gramů. Lékaři začali falšovat záznamy, protože když jim zemřelo při či po porodu dítě, přišli až o čtvrtinu svého platu.
Rumunsko se topí v dluzích a problémech. Například díky nedostatku pohonných hmot dostaly sanitky zákaz vyjíždět k pacientům starším sedmdesáti let. Nebo kvůli poruchám v dodávkách elektřiny mohla v noci svítit jen každá čtvrtá lampa veřejného osvětlení. Také se postupně začal projevovat onen populační boom. Nemajetné rodiny už nedokázaly svoje děti uživit, a ty končily v sirotčincích. Netřeba dodávat, že tamní podmínky byly katastrofální. Například byly děti často ponechávány zcela nahé, protože jim prostě nebylo co obléci.
Na druhé straně si však prezidentský pár žil v přepychu. Manželé se obklopovali luxusním zbožím ze západu a užívali přes čtyřicet monumentálních paláců. Nicméně i do Rumunska dorazila vlna revolucí v roce 1989. Sice to nebylo „sametové“ jako u nás, ale spravedlnost nakonec učinila za své. Na Boží hod dostalo Rumunsko ten nejlepší dárek. Fotografie mrtvých diktátorů obletěly svět.
Prameny:
KLEIN Shelley, Nejkrutější diktátoři v dějinách.
BRESLAU Karen, Předem plánované rodičovství: Ceaucescův krutý zákon
