Článek
Na úspěchu transformace závisel osud obnovené demokracie i šance na budoucí prosperitu země. Václav Klaus byl přesvědčen o nutnosti celkové likvidace komunistického systému. Nechtěl „reformy“ či perestrojku. Chtěl kapitalismus. Měl jasnou vizi a zásadní význam měla i celková rychlost privatizace. Klausův tým byl přesvědčen, že čím rychleji bude privatizace zahájena, tím rovnější bude postavení jejich účastníků co do informovanosti. Kdo mohl například v roce 1990 vědět, jakou hodnotu má ten či onen podnik? V zásadě nikdo. Další faktor bych nazval termínem „předprivatizační agónie“. Jakou budete mít motivaci vést zodpovědně a hospodárně podnik, když víte, že za půl roku či rok budete nuceni z firmy odejít?
Václav Klaus v Maďarsku v roce 2022
Nejdůležitější bylo odstranit „fyzické“ překážky, kterými byly zejména státní podniky okupující většinu majetku vhodného pro podnikání. Zrušení těchto překážek se dalo docílit jedině privatizací. Rychlou a důslednou privatizací, ve které budou moci – jakoby na zelené louce – působit podnikatelské subjekty všeho druhu – ty pocházející z privatizace i ty zcela nově zakládané.
Transformace má dnes celou řadu odpůrců. Dokonalá určitě nebyla. Jen je potřeba si uvědomit, že tento proces nevznikal v akademické pracovně bádajícího postaršího profesora, který přemýšlí o ideální teorii „jak nejlépe privatizovat státní majetek“. Transformace probíhala v reálném světě, v živém organismu, kde nebylo možné přestat žít, pracovat, vyrábět a jen snít o dokonalém, právním a institucionálním rámci. V tomto procesu byly zapojeny miliony českých občanů. Což byl také jeden ze správných cílů celé transformace. Tříska, Dyba, Klaus a další nechtěli, aby veškerý majetek skončil v rukách zahraničních vlastníků. A proto přišla nejdříve první a potom druhá vlna kupónové privatizace, která možná přinesla dílčí neúspěchy, ale opravdu nejde převádět majetek v takové hodnotě a neudělat žádnou chybu. Paradoxem je, že ti, kteří dnes nejvíce špiní tento proces, jsou zároveň ti, kteří se prohlašují za ty jediné správné nositele hodnot odkazujících na 17.listopad. Ale jedna z hlavních tužeb lidu té doby bylo to, aby skončil socialismus a začal kapitalismus. A kapitalismus se bez kapitálu dělat nedá, marná sláva.
Na začátku 90.let se lidé logicky obávali celé řady změn. Strachovali se ekonomických a sociálních změn, obávali se vysoké inflace nebo nárůstu dovozů. Nic z toho se nestalo.
První porevoluční vlády stály před volbou buď podniky privatizovat, anebo sanovat. Naštěstí jsme měli politickou reprezentaci, která měla úplně jasno. Sanovat, lépe řečeno dotovat zadlužené podniky a odepisovat jejich dluhy by způsobilo vysokou inflaci a současně s odepsáním dluhů by přišlo i odepsání úspor nás všech. Důležitý byl i rozpočet pro rok 1990, který byl připraven až v březnu po třech měsících provizoria. Rozpočet byl přebytkový a odolal nejrůznějším tlakům a populismu, což v této euforické době nebylo vůbec jednoduché. V červnu tohoto roku byla zrušena záporná daň z obratu. Dnes už zapomenutý, ale velmi důležitý krok.
Zpět k inflaci. V postkomunistickém světě neexistuje stát, který by se dokázal vyrovnat s růstem cenové hladiny tak dobře jako my. V naší zemi byla vysoká jen v roce 1991, tedy v roce cenové liberalizace, kdy dosáhla 56 %. Jen pro srovnání. V Polsku byla téhož roku 555,4 %, v Maďarsku byla pořád dvojnásobná než u nás. O Rusu, Bulharsku a Ukrajině ani nemluvě. Jsme jedinou postkomunistickou zemí, kde se na bankovkách nikdy neškrtaly nuly.
Co se týče zahraničního obchodu, ani zde žádný dramatický vývoj nenastal. Vývoz v roce 1991 dokonce vzrostl o 9,1 %, dovoz naopak poklesl o 10,8 % a bilance zahraničního obchodu zůstala v plusu o 24,8 mld.
Pilíře procesu a shrnutí
- Kupónová privatizace naplnila hlavní pilíř - obnovení standardních vlastnických práv v ČR
- Právo každého občana ČR nabývat akcie v privatizačním procesu - významná část občanů své akcie prodala s cca 30násobným ziskem
- Privatizace akcií prostřednictvím kupónů znamenala upřednostnění občanů ČR před zahraničními investory
I přes některé nedostatky se podařilo v České republice zavést standardní demokratická vlastnická práva v souladu s ekonomickými teoriemi, minimálně regulovaná ze strany. Vytvořily se základní podmínky a prostředí pro realizaci liberálně tržní ekonomiky. Transformace v naší zemi dopadla podle statistik nejlépe ze všech postkomunistických zemí. Navíc nebyla alternativa, nebyla žádná třetí cesta. Nebyl nikdo, kdo by přišel s lepším plánem než Václav Klaus.
Zdroje:
Mlčoch, L:Role státu v privatizovaných podnicích: Česká společnost ekonomická, říjen 1997
Anderson R. E.: Voucher Funds in the Transition Economies: Czech and Slovak Example. The World Bank working Paper, March 1994
Klaus, V. :25 let české transformace . 2016. ISBN - 978-80-7542-021-3
Web: https://www.institutvk.cz/clanky/2534.html
