Článek
Neznámou ženu namaloval Leonardo da Vinci olejem na dřevo topolu už na začátku 16.století. Ne že by v roce 1911 byl obraz bezvýznamný, to by nebyl vystaven v pařížském Louvru, ale světovou popularitu a známost získal díky této události. „Ukradenou Monu Lisu hledá 60 detektivů“, psal deník New York Times pár dní po krádeži. A média začala spekulovat. Ukradli obraz američtí miliardáři, kteří si chtějí přivlastnit francouzské národní dědictví? Nebo si krádež snad objednal německý císař Vilém II? Pravdou je, že různých spekulací, dnes bychom napsali konspiračních teorií, bylo a je dodneška kolem této krádeže spousta. Nicméně právě tyto novinové články značně přispěly k tomu, že téměř celý svět začal řešit, kde se obraz ženy s tajuplným úsměvem nachází, a hlavně kdo stojí za odcizením.
Vincenzo Peruggia kdysi pracoval v Louveru, kde pomáhal se zasklíváním obrazů, prostředí velmi dobře znal. V neděli 20.srpna večer se vydává do muzea s vědomím, že druhý den je pro návštěvníky zavřeno, a provádí se jen úklidové a údržbářské práce. V noci se schová ve skříni a druhý den si obleče bílý plášť, jaký nosí zaměstnanci muzea. Sundat obraz a vyndat ho z rámu není složité, alarmy v té době ještě neexistovaly. Ven se chtěl zloděj dostat postranním vchodem, který byl ale zamčený. Rozhodl se, že bude předstírat, že je taky řemeslník, kterých se v to pondělí ráno v zavřeném muzeu pro veřejnost jen hemžilo. Nakonec se dostal pryč díky pracovníkovi, který šel do Louvru něco opravovat a jednoduše ho pustil dveřmi. Záhadnou otázkou však zůstává, jak slavný obraz „propašoval“ ven. Nejčastěji se uvádí, i když verzí je více, že obraz si skutečně schoval pod plášť a jednoduše ho pronesl. Nebylo to ovšem snadné a Vincenzo Peruggia musel být nápadný, protože výška obrazu je 77 cm a šířka 53 cm. Nejedná se úplně o malý obraz na to, aby ho člověk jen tak schoval pod plášť. Nicméně Peruggia to měl celé dobře naplánované a využil pondělního klidu v muzeu, kde si všichni dělali svoji práci - uklízeli, čistili, opravovali a nestarali se o druhé. Druhý den lidé místo portrétu Mony Lisy uviděli na zdi jen čtyři kovové úchytky a rám. Prostor mezi nimi byl prázdný. Nejdříve zůstali všichni v klidu a očekávalo se, že je obraz focen pro nějakou reklamu. O pár hodin později už vše začala řešit policie a začalo vyšetřování, které vstoupilo do dějin.
Obraz Peruggia nejdříve ukryl v Paříži ve svém pokoji a dva roky o něm nikomu neřekl. Motivy krádeže byly buď finanční, nebo „vlastenecké“. Nezapomínejme na to, že Peruggia byl Ital a údajně žil v přesvědčení, že Monu Lisu ukradl Italům o sto let dříve Napoleon. Samozřejmě to není pravda, protože Mona Lisa se dostala do Francie ještě za života da Vinciho, který dožil ve Francii. Nicméně nakonec se Peruggia přeci jen rozhodl, že obraz zkusí zpeněžit. Odjel do Itálie a obrátil se na antikváře ve slavné florentské galerii Uffizi. Antikvář pozval ředitele galerie, aby se s ním přišel podívat na obraz a hned oba dva rozpoznali, že jde o originál a vše nahlásili policii. Vincenzo Peruggia byl okamžitě zatčen, později i odsouzen. Trest nebyl drakonický. Ve vazbě si odseděl jen 7 měsíců a z vězení šel rovnou do Velké války, kterou sice přežil, ale přesto se nedožil vysokého věku a zemřel v roce 1925. A příběh samotného obrazu? Nejprve byl vystaven v oné Florencii, pak v Římě na francouzské ambasádě, až nakonec doputoval tam, kam patří - do Paříže.
Zdroje:
BUCHHOLZ, Elke. Leonardo da Vinci: Život a dílo
https://www.britannica.com/topic/Mona-Lisa-painting
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-mona-lisa-zmizela-pred-111-lety-vlastne-to-nebyla-kradez-ale-unos-211732
https://www.denik.cz/ze_sveta/kradez-mony-lisy.html
