Článek
Jevgenin Prigožin, přezdívaný Putinův kuchař, neměl lehké dětství. Narodil se v roce 1961 v Leningradu a velmi brzy přišel o otce. Matka byla lékařka a tak na svého syna neměla moc času. Mladý Prigožin ve škole tápe a dělá problémy, odpoledne se potuluje po ulicích ruského velkoměsta. Matka z něho chce mít profesionálního sportovce, proto ho přihlašuje na elitní atletickou školu. Další důvod je, aby tam synáčka trenéři trochu srovnali. Nepovede se ani A, ani B a Prigožin si hledá vlastní cestu. Cestu do kriminálního prostředí.
Začátkem 80. let se dostává do vězení mimo jiné za krádeže, napadení, kuplířství. Toto období je pro budoucí život Prigožina naprosto zásadní. Mezi 20. a 30. rokem života, kdy většina lidí ještě studuje, nabírá první pracovní zkušenosti, zakládá rodiny, Prigožin hnije v base v srdci sovětského Sajuzu. Získává tam však cenné kontakty, zkušenosti a učí se jednat s lidmi/mafiány a manipulovat jimi. V nadávkách, výhrůžkách, agresi se cítí jako ryba ve vodě. Tento styl komunikace a rétoriky jsme u něho mohli sledovat až do posledních dnů jeho života. V base stráví téměř 10 let a vrací se v době, kdy se mění svět. A Rusko obzvláště.
Jestliže u nás mluvíme o devadesátých letech jako o divoké době, tak v Rusku to bylo eldorádo, kamikaze. Vše se otvírá, vše je dovoleno a to je doba jak dělaná pro Prigožina. Nejprve prodává párky v rohlíku, poté otvírá nové stánky, nové obchody, nové podniky. A také restaurace. V roce 1997 založil v Petrohradu svoji nejslavnější a ve své době nejdražší restauraci v Rusku. Tam se údajně poprvé potkali Putin, Lukašenko a právě Prigožin. Každý, kdo měl postavení, moc a peníze, navštěvoval tuto restauraci. Kdo tam nebyl, jakoby nic neznamenal. Postupem času Prigožin, už v Moskvě, začal vařil pro ruskou smetánku. Měl restauraci v ruském parlamentu. A to vše díky přátelství s Putinem. Časem rozšiřuje svoje portfolio a začíná se více věnovat politice, k Putinovi má stále blíže a spoluzakládá vojenskou skupinu, neoficiální armádu. Prigožin s hrdostí ve svých článcích popisuje, že začínal od piky. Údajně čistil staré zbraně, třídil neprůstřelné vesty a znal každého „wagnerovce“.
Zpravodajci Wagnerovu organizaci poprvé registrují v roce 2014, kdy je připojen Krym k Rusku a začíná boj na východní Ukrajině. Prigožinovi lidi stojí za tím, že se akce na východní Ukrajině z pohledu Ruska podařila. Skupina byla dobře organizovaná a jádro tvořili vojáci, kteří prošli ruskou armádou. Poprvé byli nasazeni v roce 2014 a byli nasazováni vždycky tam, kde Kreml chtěl mít nějakou svoji sílu, ale zároveň tam z diplomatických důvodů nemohl poslat oficiální ruskou armádu. Byli v Sýrii, v Africe, údajně i ve Venezuele. Celkově jich mělo být v této době kolem 25 tisíc.
V době, kdy v únoru roku 2022 začala válka a Rusko napadlo celou Ukrajinu, byli wagnerovci nasazování v těch nejtěžších bojích. Například v bitvě o Bachmut, která se stala jedním z nejkrvavějších konfliktů války. Prigožin byl v podstatě jediný, který se odvážil veřejně kritizovat Putina, hlavně ale ministra obrany Šojgua a šéfa armády Gerasimova. Kritizoval především špatné zásobování, nedostatek munice a obecně amaterismus ruského vedení. Situace vygradovala 23. června 2023, kdy Prigožin na sociálních sítích obvinil ruskou armádu z úmyslného útoku na Wagnerovu skupinu. Toto tvrzení se stalo záminkou pro povstání.
Vzpoura začala, když se Prigožin s armádou přesunul z Ukrajiny do Ruska a začal postupovat směrem k Moskvě. Během tohoto postupu obsadil bez jediného výstřelu klíčové, více jak milionové město Rostov na Donu, kde sídlí velitelství téměř všech ruských vojsk na Ukrajině.
Postup wagnerovců na Moskvu
Postup směrem k Moskvě pokračoval bez výrazného odporu ruských ozbrojených sil, což vyvolalo značné obavy o stabilitu ruské vlády. Jen si to představte. Po dálnici z Rostova se valí bez problému obrovská ozbrojená kolona směrem k Moskvě. Rusové před hlavním městem štosují popelářská auta napříč přes silnice, snaží se bourat mosty a bagry rozbíjejí silnice. Z Rostova jsou k vidění záběry, kde lidé sedí v kavárně a 5 metrů vedle nich si vojáci připravují stanoviště ke střelbě. Naprostý bizár.
Vzpoura nakonec skončila tak rychle, jak začala. Díky vyjednávání, ve kterém sehrál roli běloruský prezident Alexandr Lukašenko, byla dosažena dohoda, podle níž Prigožin a jeho jednotky zastaví svůj postup na Moskvu výměnou za bezpečnostní záruky. Prigožin a část wagnerových sil se poté přesunuli do Běloruska. Předtím se ale ještě stihli wagnerovci vyfotil s jásajícími lidmi v Rostově, Prigožin sklidil potlesk.
Co se onoho víkendu od začátku do konce vzpoury honilo Prigožinovi hlavou, je skutečně záhada. Jeho oficiální verze byla, že nechtěl dobýt Moskvu a sesadit Putina, ale že si šel pro ministra obrany Šojgua. Prigožin ale nebyl tak hloupý, aby si myslel, že zastřelí Šojgua na ministerstvu, poté sesadí Gerasimova a pak si s Putinem podá ruku. No a sesadit Putina a zabezpečit popřípadě obsadit celou Moskvu? Nereálné, to neuděláte s 20 tisíci vojáky. Moskva má 12,5 milionu obyvatel. Konec vzpoury je ještě divnější. Prigožin přeci musel vědět, že tohle mu u Putina nikdy nemůže projít. Oficiálně sice mohli podle Putina wagnerovci dál působit třeba v Africe, ale realita byla úplně jiná. Dva měsíce po vzpouře havarovalo letadlo s Prigožinem, Utkinem a dalšími wagnerovci na palubě. Všichni cestující na palubě zemřeli. Jinými slovy - Putin nechal zabít Prigožina a upevnil svoji moc. Očekávaný konec neočekávané a podivné vzpoury.
Zdroje:
BARABANOV, Ilija. KOROTKOV, Denis. Naším obchodem je smrt
Podcast: Padouch, nebo hrdina? Prigožin. Lupič, který to málem dotáhl na cara
https://plus.rozhlas.cz/wagnerovci-aneb-obchodnici-se-smrti-a-jejich-sef-prigozin-9253367
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-od-parku-v-rohliku-az-po-vrazdici-zoldnere-kdo-byl-jevgenij-prigozin-235880
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-prigozin-zahynul-po-havarii-soukromeho-letadla-uvedla-ruska-agentura-tass-235878
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-prigozin-dobojoval-presne-dva-mesice-po-vzpoure-40461858
