Článek
Je 18. února roku 1943 kolem 16. hodiny. V Berlíně panuje chladné zimní počasí, obloha je zamračená a slunce pomalu zapadá. I když je atmosféra pozdního únorového odpoledne ponurá, před sportovním palácem v Berlíně je živo. Lidé se houfují u dveří sportovní haly a chystají se na projev ministra propagandy a druhého muže nacistického Německa Josepha Goebbelse. Vše bylo pečlivě přichystané, aréna byla plná do posledního místečka. Publikum bylo rovněž důkladně vybrané. Skládalo se z členů NSDAP, z Hitlerjugend či loajálních dělníků pracujících ve zbrojním průmyslu. Za zády ministra propagandy se vyjímal obří nápis. TOTALER KRIEG – KÜRZESTER KRIEG (totální válka – nejkratší válka). V samotné hale bylo tři tisíce diváků a projev se vysílal do celého Německa v rozhlase. Bez debat jde o nejzásadnější propagandistický projev ve 20. století.
A proč to načasování? V létě roku 1942 vydal Hitler rozkaz dobýt město nesoucí jméno jeho protivníka: Stalingrad. Téměř se to podařilo, pak ale udeřil ruský mráz, který byl nemilosrdný stejně tak, jako ruský odpor. Začalo váznout zásobování a čím dál více se projevil fakt, že Němci zkrátka přecenili svoje síly. V listopadu 1942 se Rusům podařilo Stalingrad, který leží ve velkém ohybu řeky Volhy, obklíčit. Dne 31. ledna 1943 kapituluje 6. armáda. Asi 150 tisíc německých vojáků padlo, zmrzlo či zemřelo hlady. Kolem 91 000 vojáků bylo zajato. Od této chvíle na celé frontě převzala iniciativu Rudá armáda a to se nezměnilo s malými nuancemi do konce války. Na tuto fatální porážku muselo zareagovat vedení v Berlíně. A vracíme se zpátky k 18. únoru do sportovní haly.
Hubená postava rovná jako svíčka ve světlehnědé uniformě, na paži hákový kříž, zaujal své obvyklé řečnické postavení: jedna ruka opřená v bok, druhá ruka zdůrazňuje řečníkova slova. Chvíli pěstí, chvíli ukazováčkem. Goebbels sdělil publiku, že v tomto okamžiku reprezentuje celý národ. Divákům položil deset otázek. Prvních pět začíná slovy: „Angličané tvrdí, že ….“
Nechvalně známá je čtvrtá otázka: „Angličané tvrdí, že se národ vzpírá opatřením vlády. Nechce prý totální válku, ale kapitulaci. Ptám se vás: chcete totální válku? Chcete ji, přijde-li na to, ještě totálnější a radikálnější, než jak si ji dnes ještě vůbec dovedeme představit? A publikum odpovědělo šíleným řevem na tuto otázku, stejně jako na zbylých devět, jednohlasně ano! Všechny otázky se nesly v podstatě ve stejném duchu. Obětujte všechno pro vlast, nasaďte klidně i život pro vítězství Německa. A všechny odpovědi byly taky totožné - jinak to být ani nemohlo. Frenetické skandování, hajlování, tleskání a odezva: JA! JAWOHL! JA! Josef Goebbels svůj dvouhodinový projev zakončil děsivou větou, z které mrazí: „Nyní, národe, povstaň, bouři, rozpoutej se!“
Ještě onen večer si do svého deníku cynicky poznamenal: „Byla to hodina blbosti. Kdybych jim řekl, ať vyskočí ze třetího patra, byli by to udělali.“
Projev se zapsal do myslí německého obyvatelstva, i spojenců. Fakticky znamenal rozšíření branné moci. Hitlerjugend - Hitlerova mládež mladší než osmnáct let, mohla jít ze cvičebních táborů rovnou na frontu. V září 1944 vznikla německá lidová domobrana, která byla tvořena civilními osobami mužského pohlaví od šestnácti do šedesáti let. V posledních dnech války, na jaře 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo nesmyslně posíláno na jatka a válka dávno prohraná, Goebbels často argumentoval tímto projevem a říkal něco ve smyslu - lid si žádal totální válku, tak ji má.
Samotný Goebbels zůstal věrný Vůdci až do konce. Život ukončil společně se svou ženou v bunkru pod zničeným říšským kancléřstvím. Nejdříve ale jedem zavraždili svých šest dětí.
Prameny:
HESSE, Helge, Citáty, které pohnuly dějinami
GRUCHMANN, Lothar: Totaler Krieg - Vom Blitzkrieg zur bedingungslosen Kapitulation
