Článek
Nenarodila se v Rusku, s Romanovci vlastně neměla nic společného. Tedy s výjimkou toho, že nechala odstranit svého muže. Pochází z Německa, takže nebyla ani členkou pravoslavné církve. Toto vyznání přijala až později. Stejně jako jméno Kateřina. Původně se jmenovala Sofie Frederika Augusta a do Ruska přišla jako zahraniční princezna ze skromného dvora. Skutečně neměla umetenou cestičku k tomu, aby se stala panovnicí největší země světa. Ale přesto, nebo možná právě proto se nakonec stala nejvýznamnější a nejdéle sloužící carevnou v dějinách Ruska.
Hned po narození zklamala svoji matku ze dvou důvodů. Nebyla hezká a nebyla chlapec. Své mládí trávila střídavě v Zerbstu (malé městečko v Sasku-Anhaltsku) a ve Štětíně (dnešní Polsko). Její otec byl kníže Kristián August a moc se jí nevěnoval. Většinu času trávila se svojí matkou, která ji pravidelně bila za neposlušnost. Nutno dodat, že Sofie byla velmi živým dítětem. Měla celou řadu úrazů a pádů - více, než je u malých dětí obvyklé. V sedmi letech upadla tak nešikovně, že si přivodila vybočení páteře. Zachránil ji až místní kat, který se díky mučení velmi dobře vyznal v lidském těle a věděl, které kosti jsou křehké a vyrobil ji jakýsi zpevněný korzet, který sloužil jako „lehká sádra“. Vrchol byl, když si jednou vrazila špičku nůžek do oka a málem oslepla.
Ovšem jak Sofie dospívala bylo stále více a více patrné, že je velmi inteligentní a má před sebou pozoruhodný život. Měla zájem o filosofii, politiku, náboženství či historii. Konkrétně byla fascinována Alexandrem Velikým. Kromě mateřské němčiny se později naučila rusky a mluvila i francouzsky. V 18.století byla francouzština velmi důležitým jazykem pro vyšší vrstvy společnosti.
V roce 1743 je mladičký následník trůnu Petr III. vážně nemocný. Částečně se zotavuje a okamžitě se na carském dvoře v Rusku řeší s jakou princeznou ho oženit, aby byl zajištěn pokračovatel rodu. Francouzská princezna nepřichází v úvahu, protože je katolička a přechod na pravoslaví by byl obtížný. A tak padne volba na Sofii z Anhalt-Zerbstu, která coby luteránka je v náboženských otázkách poddanější.
Budoucí carevna, známá jako Kateřina Veliká, přijíždí do Petrohradu v roce 1744 a okamžitě na sobě začíná pracovat. Konvertuje k pravoslaví, začne studovat ruské zvyky a kulturu, nechá se překřtít na Kateřinu Alexejevnu. Velmi rychle se naučí rusky tak dobře, že dokáže psát i odborné články v ruštině. Dne 21. června 1745 byla Kateřina provdána za Petra III. Ruského. Svazek to však šťastný nebyl. Petr se chová jako buran. Je nevzdělaný, infantilní a není ani příliš pohledný. Když chytil neštovice, jeho pravá tvář zůstala navždy poznamenaná a Kateřina si v pamětech doslova zapsala: „Byl ohavný.“ Není tak bez překvapení, že velmi skřípal i jejich intimní život. Večer, když se Kateřina „připravila“ do lože, za ní přišel Petr a místo intimního kontaktu rozbalil krabici s vojáčky a začal si s nimi hrát. Nešlo jen o dětinskost či sexuální nezájem, Petr měl zúženou předkožku a tak spolu začali sexuálně žít až poté, co ho Kateřina donutila jít na operaci. Manželství se mohlo naplnit a naplnilo se. Ale s háčkem. O první dítě budoucí carevna přišla a v druhém případě se již živé a zdravé dítě narodilo, ale otec nebyl Petr, ale jeden z mnoha milenců v životě Kateřiny Sergej Saltykov. O tři roky později Kateřina porodila dceru Annu, která po dvou letech zemřela. Ani v tomto případě nebyl otec Petr, ale mladý šlechtic a budoucí polský král Stanislav II. Stále ještě manžel Petr III měl po narození Anny prohlásit: „To by mě teda zajímalo, kde se ty děti pořád berou.“ Perverzní záliba ve vojáčcích a vojenství Petra neopustila ani v době, kdy se po smrti Alžběty I. stal ruským Carem.
Zuřivá povaha, alkoholismus, nízká inteligence až neschopnost nového cara vyústila v jeho tvrdý boj proti své ženě, která ho převyšovala takřka ve všem. Petr je navíc mezi lidmi velmi neoblíben. Netakticky se v Sedmileté válce přidává na stranu v té době prohrávajícího Pruska, čímž naštve skoro všechny v Evropě i doma.
Armáda a šlechta ho na pokyn Kateřiny zatkne. Smrt je podle historiků nejasná, ale nejvíce z nich se kloní k tomu, že je zastřelen při hádce s jedním ze svých strážců. Podle legendy nechala Kateřina zabít svého manžela přímo vlastním milencem. Ať je tomu jakkoli, uvolněného místa se Kateřina okamžitě chopila. Uplatnila na trůnu svůj intelekt, znalosti a talent. Zvítězila nad Turky a získala Krym a Černomořské pobřeží. Založila nová města a přístavy jako je Oděsa či Sevastopol. V domácí politice rozdělila Rusko na gubernie, zavedla stále platy úředníkům či podporovala vědu a umění. Kateřina II. Veliká umírá v roce 1796 na záchvat mrtvice. Pod jejím vedením se Rusko stalo uznávanou velmocí.
Prameny:
D'ENCAUSSE, Hélene Carrere, Romanovci: Dynastie pod vládou krve
ERICKSON, Carolly, Kateřina Veliká
