Článek
Byl to pro Führera další těžký den. Ani jeho 56. narozeniny mu náladu nezměnily, spíš naopak. Rusové totiž dali vůdci k narozeninám speciální dárek. Dělostřelectvo začalo silně ostřelovat úplné centrum Berlína. Když bombardování na chvíli utichlo, proběhlo slavnostní předání řádů dvaceti příslušníkům Hitlerjugend, kteří se vyznamenali v bojích. Mezi nimi stál i tehdy šestnáctiletý Wilhelm „Willi“ Hübner, chlapec ze slezského města Lauban, kterému během několika týdnů osobně gratuloval druhý i první muž Třetí říše. Joseph Goebbels a Adolf Hitler.
Willi se narodil v roce 1929 a už od deseti let byl součástí nacistického systému výchovy mládeže – nejprve v Jungvolku, poté v Hitlerjugend. Učil se pochodovat, přežívat v terénu a byl připravován na válku. Když se v březnu 1945 německé jednotky pokusily znovu dobýt Lauban, který mezitím padl do sovětských rukou, přihlásil se Willi dobrovolně jako spojka k jednotkám Vůdcovy granátnické divize pod velením generálmajora Ericha von Haßensteina. V té době už byl příslušníkem Volkssturmu.
Jeho hlavní předností byla perfektní znalost města a okolí. Přenášel rozkazy mezi velitelskými stanovišti, vozil na přívěsu munici i Panzerfausty. Podle vlastních vzpomínek často popíjel koňak a bezhlavě střílel po sovětských vojácích. Bydlel ve sklepě školy Pestalozzi, odkud musel být neustále připraven podávat hlášení. Několikrát se ocitl pod dělostřeleckou palbou i před hlavněmi sovětských tanků, ale vždy jako zázrakem přežil. Byl to paradox. Lépe řečeno smutná realita války. V ulicích, kde si ještě pár let zpátky hrál s dětmi na schovávanou či kopal do míče, teď viděl umírat vojáky a bojoval v nejhorší válce v historii lidstva.
Goebbels vyznamenává Hübnera ve městě Lauban
Po osmi dnech těžkých bojů byla Lauban 9. března 1945 znovu dobyta Němci – jedno z posledních taktických vítězství Třetí říše. Goebbelsova propaganda okamžitě využila příležitosti: na místo přijeli novináři z týdeníku Die Wochenschau a natočili, jak mladý obránce města Hübner přebírá Železný kříž II. třídy.
Krátce nato byl Willi převezen do Berlína, kde mu vůdce Hitlerjugend Artur Axmann předal slavnostní uniformu a 20. března stál v řadě s dalšími chlapci před Hitlerem. Každý z nich musel vůdci říci, kde bojoval a za jakou formaci. Hitler Willimu potřásl rukou, poplácal ho po tváři a usmál se – chlapci byli nadšení. Pro ně to byla čest, kterou vnímali jako vrchol hrdinství. Slavná fotografie tohoto okamžiku se později stala jedním ze symbolů zoufalého závěru nacistické propagandy a dodnes je to jeden z nejslavnějších momentů zachycených pro budoucí generace.
Wilhelm Hübner na setkání s Hitlerem v dospělosti vzpomínal s odstupem: „Mnohem později jsem si uvědomil, že jsem tehdy viděl starého a úplně zlomeného muže.“ Už 7. května 1945 byl Willi nucen opustit své rodné město, když Lauban obsadili Poláci. Vzpomínal, že válka pro něj jako pro mladého chlapce tehdy vypadala jako dobrodružství z knih, ale nejhorší obrazy – mrtvé a zraněné – si vytěsnil.
Po válce se usadil v Bavorsku, kde pracoval jako mechanik. Zemřel v roce 2010 ve věku 81 let v městě Landshut. Jeho příběh je připomínkou toho, jak byly děti vtaženy do nejničivější války historie – a jak jim byla jejich nevinnost vzata ve jménu ideologie.
Zdroje:
BUTLER, R. SS-Hitlerjugend:Historie 12. Divize SS 1943-1945, Vydání: Praha: Svojtka 2016, ISBN 978-80-256-1829-5
GEHLEN, W. R. Byl jsem u Hitlerjugend: Příběh chlapce, který pomáhal bránit Hitlerovu třetí říši, Vydání: 2009, ISBN 978-80-7381-615-5
Web: https://www.dotyk.cz/magazin/willi-hubner-chlapec-oceneny-zeleznym-krizem-30001008.html
