Článek
Vývoj našeho vědomí je smyslem naší existence. Vše ve vesmíru zaniká a znovu se rodí. Na začátku zrození vesmíru existovaly jen vodík a helium. Tyto prvky zhuštěním vytvořily slunce. Slunce zanikají jako supernovy a vytvářejí nové prvky. Tak se vyvíjí hmota, a tak stejně jako hmota život zaniká a rodí se vyšší forma života a vyšší forma vědomí člověka. Nic ve vesmíru trvale nezaniká, vše se jen mění.
Nevím, zda existuje reinkarnace a karma, ale pokud má naše existence mít nějaký smysl, je nutné, aby něco takového existovalo.
Homo sapiens je označován jako člověk rozumný nebo moudrý. Vyvinul se před 200 tisíci lety.
Člověk rozumný nemůže za jeden lidský život zmoudřet. Aby zmoudřel, k tomu je třeba více zkušeností, než je možné získat za jeden život. Proto je třeba životů mnoho. Člověk rozumný je tu již 200 tisíc let. Ale člověk moudrý se ještě v obecném měřítku nezrodil, i když si to mnoho lidí o sobě myslí. Já jsem člověk rozumný. K moudrosti se snažím dospět.
Někteří lidé chápou Karmu jako trest za minulé skutky. Ale tak tomu není. V každém životě prožijeme dobré i špatné. Každý se v životě chová dobře i špatně. Člověk, který nikdy nikomu neublížil, neexistuje.
Často ubližujeme nevědomě. Nevíme, že to, co jsme udělali nebo řekli, někomu ublíží. Je to proto, že to, co děláme nebo říkáme, nám nevadí. Ale jsou i ti, kteří druhým dělají to, co jim vadí, a nejsou si toho vědomi. To jsou lidé s nízkým vědomím. Pak jsou ti, kdo to dělat nechtějí, ale nedokáží to nedělat. Jejich vědomí je vyšší a mohou již ovlivnit svou Karmu.
Když neděláme to, co nám vadí, a přesto nevědomě někomu ublížíme, neneseme za to zodpovědnost. Je to proto, že nevíme, jaký je stav vědomí druhého člověka. Nevíme, co mu může ublížit. Bible praví: „Nevědomost hříchu nečiní.“ Přesto se za své konání můžeme omluvit a zvědomit si ho.
Jsou lidé nevědomí, kteří odmítají být vědomí. Nechtějí přijmout zodpovědnost za své činy. Jejich vědomí je také nízké.
Karma nerozlišuje mezi tím, zda ubližujeme vědomě nebo nevědomě. Vše negativní i pozitivní, co jsme vykonali v minulém životě, se nějak projeví v našem životě současném. Je to proto, abychom se poučili z toho, co jsme prožili, a v novém životě abychom mohli prožívat vědomě to, co prožívat chceme, a ne to, co prožívat nechceme.
Existují staré a mladé duše. Staré duše si mohou vybrat, jak těžký bude jejich nový život. Mladé duše si nevybírají, prožívají to, co prožít potřebují. Proto staré duše mohou volit život plný utrpení, aby se z utrpení dokázaly poučit. Mladé duše často prožívají život v hojnosti. Tito lidé jsou bohatí, slavní, společensky úspěšní, ale v soukromém životě šťastní nejsou.
Čím je duše starší, tím menší utrpení prožívá, protože je poučena a již si utrpení nemusí vybírat. Taková duše může a nemusí být společensky úspěšná, ale pozná se podle toho, že je hluboce lidská. Takovým lidem jejich vysoké vědomí umožňuje být laskaví ke všem lidem bez rozdílu toho, jak vysoké nebo nízké je jejich vědomí.
Stará duše ví, že i ona byla mladá a chovala se tak, jak se již chovat nemusí. Proto jsou mladí lidé, kteří mají starou duši a jsou laskaví, a jsou staří lidé, kteří mají mladou duši a jsou nelaskaví.
Karmu přestaneme potřebovat, když naše vědomí dosáhne stavu, kdy přestaneme rozlišovat dobro a zlo. Duše, která dosáhla tohoto stavu, se již nemusí vracet do pozemského života. Splyne s Boží podstatou.
Toto je má představa o smyslu Karmy. Oceán je moře vody. Slunce z něho část vody odpaří a ta se snese na zem v podobě kapek. Každá kapka se na zemi opakovaně stává součástí něčeho, skrze co získává zkušenosti, které by v oceánu nezískala. Říká se tomu koloběh vody. Vše živé obsahuje vodu. Všechny kapky se vrátí do oceánu, většina zůstává na hladině a znovu se odpaří. Kapky, které získají mnoho zkušeností o smyslu jejich existence, se vrátí do oceánu, klesnou ke dnu a již se neodpaří. Stanou se trvale jeho součástí.
Kapka se vrací do oceánu a ten tvoří život na zemi. Duše se vrací k Bohu a ten tvoří život ve vesmíru. To je smysl Karmy.
