Článek
Citát: Politici před volbami slibují, ale realita je jiná.“ — Andrej Babiš
Podle čeho lidé hodnotí kvalitu vlády:
- Důchody a zdravotní péče: lidé si stěžují na nízké důchody a vysoké náklady na léky a péči.
- Mzdy: státní zaměstnanci si stěžují na nízké mzdy.
- Daně: lidé si stěžují na vysoké daně.
- Sociální dávky: nízké sociální dávky jsou dalším zdrojem nespokojenosti.
- Ceny potravin a pohonných hmot: zvyšující se ceny vyvolávají nespokojenost.
- Ceny energií jsou vysoké a vzdělání drahé.
Lidé si stěžují na vysoké ceny energií a požadují vyšší důchody, bezplatnou zdravotní péči, vysoké mzdy, nízké daně, vyšší sociální dávky, levné potraviny a pohonné hmoty, a bezplatné vzdělání. Pokud jim vláda tyto požadavky nesplní, považují ji za špatnou. Současně si stěžují na vysoký státní dluh, který budou muset splatit budoucí generace. Tyto požadavky však nejsou v souladu se snahou o jeho snížení. Nespokojení voliči pravděpodobně podpoří politiky, jako je Babiš a Okamura, kteří slibují splnění jejich přání, i když to vede k dalšímu zvýšení státního dluhu.
Každá zodpovědná rodina utrácí jen tolik, kolik si může dovolit, ale Fialova vláda se nezodpovědně zadlužuje a stále to nestačí na získání voličské podpory. Pokud Babiš s Okamurou naplní své sliby, může to vést k ještě většímu zadlužení. Zodpovědná vláda je často nepopulární, ale nezodpovědná vláda nás může dovést k státnímu bankrotu.
Státní bankrot znamená, že stát není schopen splácet dluh a ani úroky. Kdybychom neměli dluh, ušetřili bychom na úrocích a měli bychom více prostředků pro zvýšení životní úrovně. Snížení státního dluhu je možné, jen pokud budeme všichni odpovědní a nebudeme požadovat to, co nelze získat bez zadlužení.
Pokud dnes kritizujeme vládu za nízkou životní úroveň a požadujeme její zvýšení, hrozí nám, že státní dluh nás donutí šetřit tak, že se životní úroveň bude snižovat. Toto nabízí Babiš a Okamura, přičemž lidé je volí, protože ekonomiku posuzují jen podle obsahu vlastní peněženky.
Jak vznikl náš státní dluh? Produkty, které jsme prodávali v rámci RVHP, po revoluci nikdo nechtěl. RVHP určovalo kdo bude co vyrábět a ostatní státy měly povinnost tyto produkty nakupovat. Pracoval jsem v ČKD, kde jsme vyráběli lokomotivy pro Sovětský svaz, ale po revoluci je ani Rusové nechtěli, což vedlo k bankrotu firmy.
Dalším problémem byla kuponová privatizace, kdy lidé prodali své podíly za nízké částky, neznali jejich hodnotu. Továrny zprivatizovali ti, kdo levně nakoupili od lidí jejich podíly. Noví majitelé potřebovali modernizovat, ale neměli na to peníze, a tak to co levně získali rozprodali – vytunelovali. Prosperovaly jen firmy se zahraničním kapitálem, který mohl investovat do modernizace, přinesl know-how, a získal levnou pracovní sílu. Příklad, Škoda mladá Boleslav. Škoda plzeň, Poldy Kladno, ČKD, Pragovka, Avia, Java a mnoho dalších zkrachovalo.
Lidé očekávali hospodářský růst, ale přišel hospodářský propad. Politické strany slibovaly nesplnitelné, a proto se stát začal zadlužovat, což se stalo trendem, neboť většina států je také zadlužena. Ti, kdo chtějí vládnout, neustále slibují to, co nemohou splnit, a aby alespoň částečně dodrželi sliby, stále zvyšují státní dluh.
Chceme se mít jako lidé na západě, ale je nám jedno, že si na to nevyděláme. Máme nízkou produktivitu, ale chceme vysokou životní úroveň. Nezvolíme vládu, která nám nedá, co chceme, ale tu, která nás ještě více zadluží. Představte si stranu, která by zodpovědně prohlásila, že platy a důchody neporostou, daně se zvýší a zdraví a vzdělání bude dražší. Takto snížíme státní dluh a naše děti se budou mít lépe než my dnes. Nikdo by tuto stranu nevolil.
Z toho plyne, že nám záleží na tom, jak se máme dnes my, a ne na tom, jak se budou mít ti zítra. Nevolme ty, kdo slibují lepší život nyní, ale ty, kteří zodpovědně hospodaří pro budoucnost našich dětí.
Zdroj: [(red), Andrej Babiš: Jít k volbám je možnost, jak něco změnit, 5 plus 2, 42, II, 17, říjen, 2013, 2–3]
