Článek
Konsensus je, že to na čem se domluví většina, musí vždy zahrnovat i potřeby těch, kdo jsou v menšině. Pokud většina potlačuje práva menšiny, není to konsensus. Ale je třeba, aby menšina uznala práva většiny i když s nimi nesouhlasí. Na tomto typu rozhodování byly postaveny základní pilíře řecké demokracie.
Jsme národ naštvaných lidí, kteří neumí vést dialog a tak nadáváme a vzájemně se urážíme bez snahy najít konsensus. Nikdy nikde nebudou všichni stejně spokojeni. Demokracie není o spokojenosti všech, ale o spokojenosti většiny.
Pokud vyjadřuji svůj nesouhlas tím, že jsem naštvaný na ty, kdo mají jiný názor, svojí naštvaností jim svůj názor vnucuji. Oni jsou pak naštvaní na mne, že jim vnucuji svůj názor a naštvaní lidé nedokáží vést dialog. Jen se vzájemně obviňují, uráží a nikam to nevede. Mít názor neznamená, že mám pravdu.
To že máme jiný názor je v pořádku, ale je třeba ho umět obhájit bez naštvanosti a snažit se pochopit ty, kdo s námi nesouhlasí a proč s vámi nesouhlasí. Mnohdy je tento názor ovlivněn nedostatkem informací a nebo jen vlastním prospěchem a neohleduplností k ostatním. Je třeba vnímat nové informace, být připraven tyto nové informace přijmout a názor přizpůsobit, nebo i změnit. Udělat si na něco názor je snadné, změnit ho tak snadné není.
Pravda je to čemu věřím a věřím tomu, co vnímám. Pohled zdola je jiný než pohled seshora. Říká se tomu žabí a ptačí perspektiva. Pták vnímá jinak než žába. Nedokážeme se domluvit, protože nutíme ryby, aby lezli po stromech a opice, aby plavaly pod vodou. Pravda je vždy subjektivní. Objektivní je jen ta, které se dokážeme zříci.
Když menšina a většina nejsou schopni dialogu, který vede ke konsenzu, pak žijeme v rozvrácené společnosti, kde nikdo nikoho neposlouchá. Každý prosazuje jen svoje potřeby bez ohledu na potřeby těch ostatních. „Já jsem se měl dřív dobře a jak se měli ti ostatní mne nezajímá.“ Vzájemně se urážíme, nadáváme si, vysmíváme se jeden druhému a myslíme si, že jedině my jsme ti chytří a ti co s námi nesouhlasí jsou hlupáci. Pokud posuzuji a kritizuji jen podle toho co chci já, nemůže dojít ke konsenzu.
Dokud si neuvědomíme, že nejsme lepší než ti na které jsme naštvaní, budeme rozděleni na Oni a My a to na co jsme naštvaní se nikdy nezmění. Oni jsou ti špatní a My jsme ti dobří. Ale ti špatní si myslí totéž o nás a jsou o tom stejně přesvědčeni jako My. Máme na výběr. Můžeme se hádat a vzájemně se obviňovat, nebo vést dialog a hledat konsensus. Doma ani ve škole nás to nenaučili. Je třeba se to naučit sami.
Setkávání a střetání názorů může vést k lepšímu názoru než byl ten náš původní. Až se bude umět domluvit muž se ženou, rodič s dítětem, partner s partnerkou, člověk s člověkem, pak zavládne mír mezi lidmi, mír mezi národy. Všichni to chceme, ale co proto dělá jeden každý z nás? Válka je neschopnost lidí vést dialog který vede ke konsensu.
Pokud nechceme válčit, přestaňme vést malé války které vedou k těm velkým.
