Článek
Komunismus má na svědomí dokonce více obětí než fašismus.
Fašismus je nejčastěji spojován s Adolfem Hitlerem, který nese odpovědnost za miliony zavražděných. U komunismu je však seznam vůdců, kteří mají na svědomí miliony obětí, delší: Lenin, Stalin, Mao Ce-tung, Pol Pot, Kim Ir-sen a jeho potomci, kteří vraždí dodnes.
Hitler má na svědomí především vraždění. Ale komunistickým vůdcům je třeba připsat na svědomí i hladomory. Komunisti hlásali lepší život pro ty, kdo je budou podporovat, ale způsobili ty největší hladomory které nebyly zaviněny přírodou, ale lidmi.
Pokud by byl komunismus funkční a spravedlivou ideologií, existoval by alespoň jeden příklad, kde dlouhodobě přinesl prosperitu a svobodu. Takový příklad však nenajdeme. Ideologie založená na třídním rozdělení prohlubuje napětí mezi lidmi a nevytváří společné dobro tak, jak slibuje.
Ve společnosti vždy budou existovat bohatí i chudí. Smyslem není bohatství násilně rovnat, ale vytvářet podmínky, aby ti bohatší mohli pomáhat těm chudším, kteří si často sami pomoci nedokážou. Komunisté však neudělali chudé bohatšími – udělali bohaté chudými. A chudým „pomohli“ jen tím, že byli všichni chudí, a tudíž nebylo komu závidět.
Komunistická ideologie stojí na myšlence, že když nemohou být všichni bohatí, musí být všichni chudí. Ve skutečnosti ale komunisté brali majetek druhým a sami se nastěhovali tam, kde dříve žili ti, které označovali za vykořisťovatele.
Dnes si mnoho lidí komunismus nespojuje s vražděním, represemi a hladomory. Spojují si ho se sliby sociální spravedlnosti a jistot. Už si ale neuvědomují, že skutečná sociální spravedlnost neexistuje, nikdy neexistovala a existovat nebude. Lidé nejsou stejní – schopní budou mít vždy víc než ti méně schopní. To není nespravedlnost, ale realita.
Špatně nastavený sociální stát bere bohatým a dává chudým tak, že postupně chudnou všichni. Dobře nastavený sociální stát podporuje schopné, aby mohli vytvářet hodnoty. Ti pak bohatnou a právě z jejich úspěchu může stát pomáhat těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Aby stát mohl podporovat chudé, potřebuje co nejvíce bohatých lidí. Čím více je ve státě lidí, kteří vytvářejí hodnoty, tím silnější je stát a tím větší pomoc může poskytovat.
Úkolem státu není vytvářet armádu závislých lidí, kteří čekají, až jim někdo něco dá. Úkolem státu je vytvářet podmínky, aby co nejvíce lidí pomoc nepotřebovalo. Přesně opačný přístup nabízeli komunisté – a na něm byl postaven socialismus.
Lidé si dnes pletou sociální stát se socialistickým státem. Socialismus v pojetí komunistů znamenal zestátnění soukromého vlastnictví – včetně drobného podnikání. To, že jsme se v porovnání s jinými komunistickými státy měli relativně lépe, nebyla zásluha komunistů. Bylo to díky lidem a firmám jako Kolben a Daněk, Škoda, Baťa a mnoha dalších, kteří před znárodněním vytvořili obrovské hodnoty. Z těchto hodnot komunisté dlouhá léta jen čerpali, sami však nové vytvářet nedokázali.
Symbolem hodnot, které vytvořily komunisti, jsou panelová sídliště. Původně měla sloužit po válce jako rychlé levné bydlení pro sociálně slabé, dnes se v nich byty prodávají za ceny srovnatelné se standardním bydlením.
Byli jsme na tom lépe než jiné komunistické státy, ale zároveň hůře než země, kde komunismus nikdy nevládl. Německo bylo po válce zničené, ale tam, kde vládli komunisté, obnova probíhala pomalu. Tam, kde nevládli, nastala rychlá ekonomická prosperita. Právě proto komunisté postavili Berlínskou zeď – ne aby chránili lidi před kapitalistickou „bídou“, ale aby zabránili útěku ze socialistického „blahobytu“.
Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A právě na tomto principu komunismus i fašismus fungovaly. Lhali lidem tak dlouho, až jim mnozí uvěřili. A někteří komunistickým lžím věří dodnes.
