Článek
Parodie a satira využívají humor ke kritice nedostatků ve společnosti. Parodie by měla být vtipná. Tak jak to dělá paní Schillerová to dokáže kdokoli, kdo nemá schopnost sebereflexe. Aby bylo parodování opravdu vtipné, je třeba to umět. Petr Jablonský paroduje Babiše i Fialu a je to vtipné. Pokud se jen někdo pitvoří a není to vtipné tak používá parodii k zesměšnění někoho koho chce dehonestovat. Dehonestace je v politice běžná, ale politik, který se sníží k parodování, se chová jako šašek, nikoli jako politik.
Pan Horníček a pan Werich se ve svých forbínách baví o rozdílu mezi klaunem a šaškem. Horníček říká: „Byli klauni, byli šašci, a už nejsou.“ Werich odpovídá: „Klauni nejsou, ale šašků je.“ Jaký je tedy rozdíl mezi šaškem a klaunem? Šaškem může být každý. Šašek se vysmívá, ale není to vtipné, chytré ani moudré. Naopak klaun se směje chytře a moudře. To právě paní Schillerové chybí. Vysmívat se dokáže každý hlupák, ale umět se smát chytře a moudře, to nedokáže každý.
Paní Schillerová použila satiru a tím získává body u voličů. Pokud se voliči ANO zlobí na označení své strany jako populistické, paní Schillerová to tímto potvrzuje. Takto se nechová slušný politik, ale populista. Ti, co se smějí klaunům, ji volit nebudou, budou ji volit jen ti, co se smějí šaškům. Mohu si představit, jak by reagovali ti, kteří její satiru obdivují, kdyby pan Fiala, nebo jiný politik, parodoval pana Babiše; to by bylo plno pohoršení a kritiky. Já se nepohoršuji nad parodováním, i když v tomto podání je spíš trapné než vtipné. Ale pokud satiru použije politik, je něco špatně.
Nejsem volič ANO, ale pokud by byla tato satira dobrá, tak bych se rád zasmál. Kdyby pana Fialu parodoval Petr Jablonský, smál bych se, ale tohle k smíchu není. Je to jen pitvoření bez vtipu. Diskuse v parlamentu nejsou zábavné a politická kultura je nízká, ale pokud se politici budou vzájemně zesměšňovat, voliči se sice zasmějí, ale parlament bude jen kabaret. I tak je směšné dívat se na politická jednání, ale k smíchu to není. Je v pořádku, když je politik vtipný, ale je rozdíl mezi smíchem a výsměchem. Klaun vyvolává smích, šašek výsměch. Smích podporuje hledání řešení, neuráží; výsměch vyvolává zlobu a ta způsobuje iracionální jednání.
Paní Schillerová se snažila zesměšnit pana Fialu, ale uspěla jen u těch, kteří se smějí šaškům. Klaun baví vtipem, šašek výsměchem, přičemž většinou zesměšňuje sám sebe. Když si Kaiser a Lábus dělali legraci z Havlových krátkých kalhot, šlo o smích, ne výsměch. Tato satira však výsměch je, a navíc její provedení je hloupé. Nehodnotím pravdivost a obsah. Pan Babiš se nemusí parodovat, protože to zvládne sám; jeho vystupování je směšné, ale nikoli vtipné.
Politici, kteří se uchylují k parodování, i kdyby byli vtipní, budou vždy trapní, neboť parodie vyžaduje nedůstojné chování, což by si politik podle mého názoru neměl dovolit. Parodie je nekorektní, politik by měl být korektní. Politická korektnost bohužel našim politikům chybí, a pokud se lidé smějí tomu, co předvedla paní Schillerová, je to lidem jedno.
Paní Schillerová ukázala příklad populismu, když se snaží získat voliče pokleslým humorem. Pokud ANO vyhraje volby, budou nám vládnout populisté, nacionalisté a komunisté. Pak si dovolím citoval Hamleta: Je cosi shnilého ve státě dánském.
